Výletní trasy v okolí Jetřichovic

  

"Ke skalním hrádkům"

Brtníky - rozcestí pod Vlčí horou-sever 2 km - Vlčí hora, rozhledna 3 km - rozcestí u Verunčiny studánky 3,5 km - rozcestí pod Vlčí horou-jih 4 km - Vlčí Hora, ves 4,5 km - Dlouhý důl 5,5 km - Kyjov 7,5 km - Kyjovský hrádek 8,5 km - Kyjovské údolí, rozcestí 10 km - Turistický most 11 km - odbočka na Brtnický hrádek 12 km - Brtnický hrádek a zpět 12,5 km - Velký pruský tábor,odbočka 12,8 km - Soví vyhlídka 13,5 km - Šternberk 14 km - Brtníky 16 km.

Toulání zalesněnou skalnatou krajinou v severovýchodním cípu Českého Švýcarska jistě nadchne všechny milovníky romantiky. Hluboké rokliny s pískovcovými věžemi, potoky s průzračnou vodou a balvanitým korytem, daleké výhledy a především pozůstatky poněkud tajemných skalních hrádků, jejichž původ a účel není dodnes přesně objasněn, to všechno nabízí tato trasa, která patří k nejhezčím a přitom nijak zvlášť náročným, i když stoupání na Vlčí horu a k Brtnickému hrádku nám jistě zrychlí tep. Opatrnost musíme zachovat i při výstupu na Kyjovský hrádek.

Startujeme ve vsi Brtníky, v nejsevernějším bodě popisované oblasti, kde se stýkají hranice Českého Švýcarska a Lužických hor. Snadno se sem dostaneme vlakem, obec leží na železniční trati 084 Rumburk-Panský-Mikulášovice. Od železniční zastávky půjdeme silnicí po červené značce do středu vsi, dnes místní části obce Staré Křečany, protažené v údolí Brtnického potoka. První zmínka o ní pochází z roku 1345. Nejvýznamnější stavbou byl barokní kostel sv. Martina z let 1709-1716, jednolodní stavba s hranolovou věží, v nedávné době zbořený. Zůstal jen hřbitov, který svatyni obklopoval, s pěknou branou v ohradní zdi, doplněnou klasicistními sochami sv. Martina a Floriána z roku 1859. Klasicistní z roku 1850 je i hřbitovní kaple. (Kolem hřbitova procházíme po červené značce od železniční zastávky). Další církevní památkou jsou stavby na Křížovém vrchu mezi silnicí a železniční tratí na východním okraji obce. Dominující je tu kaple Nejsvětější Trojice (1), pozdně barokní z roku 1768, obnovená v polovině 19.století. Poblíž stojí i kaple Božího hrobu z počátku 19.století. Z Brtníků na Křížový vrch vede křížová cesta s drobnými kapličkami. Všechny stavby jsou však značně zpustlé. Ve vsi se zachovalo několik zajímavých lidových objektů s kombinovanou konstrukcí, přízemní i patrové, většinou roubené, případně se zděným přízemím a podstávkami. Pocházejí vesměs z přelomu 19. a 20.století, některé mají secesní dekor. Uprostřed obce u křižovatky je pěkná nedávno obnovená novobarokní budova Ústavu sociální péče pro mládež. Z rozcestí půjdeme dál po červené značce. Vede nás po silnici ven ze vsi, po půl kilometru v pravotočivé zatáčce pokračujeme přímo polní cestou. Za malou chatovou osadou vstoupíme do lesa, přejdeme potok a stoupáme k turistickému rozcestí Pod Vlčí horou-sever (2). Zleva se připojí žlutá značka od železniční stanice Panský. Ta nás také bude provázet v dalším úseku. Vede zprvu po široké cestě, brzy však odbočí na pěšinu vpravo a dost ostře stoupá na vrchol Vlčí hory (3), zalesněné kupy tvořené horninou tefritem (581 m). Horopisně patří již do oblasti Lužických hor. Ve vrcholových partiích vystupují roztroušená skaliska čediče, místy se sloupcovitým rozpadem, která obsahují značné množství magnetovce, takže o 40 stupňů vychylují střelku kompasu. V lese rostou některé vzácnější rostliny, jako měsíčnice vytrvalá, čemeřice, sněženka jarní aj. Horní partie kopce jsou porostlé bukovým lesem, dolní smrčinami s příměsí břízy. Vlčí hora, známá dalekým výhledem, bývala již v minulém století terčem pozornosti turistů. Horský spolek v Krásné Lípě sem v roce 1886 upravil přístupovou cestu a na vrcholu rozmístil lavičky a stoly, o rok později pak zbudoval jednoduchou dřevěnou chatu. V roce 1888 se začala stavět rozhledna podle plánů rumburského stavitele J.Hampela. Nebyla to záležitost levná ani snadná. Rozpočtové náklady činily 3 500 zlatých a potřebných 20 000 cihel museli na vrchol vynést většinou sami členové spolku, případně návštěvníci. Věž, vysoká 12 metrů, napodobující styl středověkých hlásek, byla v roce 1908 doplněna o zastřešenou vyhlídkovou plošinu a střechu, čímž její výška vzrostla o další 4 metry. Chata byla v roce 1901 rozšířena a pojmenována podle jednoho z nejaktivnějších členů spolku na Ferdinandovu. Chata i rozhledna jsou již několik desítek let soukromým majetkem, majitel však výstup na vyhlídkovou věž umožňuje (otevřeno So a Ne, mimo hlavní sezónu jednou za 14 dní, v So 9-18, v Ne 9-16 h, vstupné dospělí 5 Kč, děti 2 Kč, členové KČT zdarma). Po žluté značce sestoupíme zprvu serpentinami ve skalnatém terénu, později pohodlnou lesní cestou k vidlicovému rozcestí, kde se potkáme s červenou významovou značkou.

Verunčina studánka.

Dáme se spolu s ní ostře vlevo a po 200 metrech dojdeme k Verunčině studánce (4). Pramének vody vytéká z kamene, kolem něho jsou uměle osazeny čedičové sloupy, areál doplňují lavičky. Studánka tu byla zřízena již v roce 1886 na křižovatce turistické cesty a tzv. Jezdecké stezky v rámci úprav Vlčí hory. Pro vodu sem chodili lidé ze širokého okolí, v putnách se vynášela i do chaty na vrcholu. V roce 1995 uvedli studánku do původního stavu obyvatelé okolních obcí. Vrátíme se zpět k odbočce a pokračujeme spolu se žlutou a významovou červenou značkou k turistickému rozcestí Pod Vlčí horou-jih (5). Dál půjdeme po červené. Na kraji lesa zahýbá vpravo (žlutá pokračuje vlevo směr Zahrady-Rumburk) a sestupuje obcí Vlčí Hora. Ves, ležící na táhlém svahu pod sedlem mezi Vlčí horou a Kamenným vrchem, má charakter horské zástavby. Byla založena v roce 1589 při kolonizaci pohraničních lesů. Stojí tu pozdně empírový kostel P.Marie Karmelitské z roku 1870 s klasicistním zařízením. Při jižním a západním okraji vsi probíhá linie lužického přesmyku, kde se stýkají kvádrové pískovce s hrubozrnnou brtnickou žulou. V obci žil v první polovině 18.století pověstný lupič a žhář Jakob Raschauer, který měl chalupu při jižním okraji poblíž bývalé hájovny. Dlouho se jej nepodařilo polapit, vždy z nastražené pasti utekl. To podnítilo pověsti o tom, že má kouzelnou červenou vestu, která ho činí neviditelným. Ale všeho do času - po brutální loupežné vraždě starého kramáře byl poblíž své chalupy lstí chycen a v roce 1740 v Lipové oběšen. Vlčí Horu hojně navštěvují i milovníci zimních sportů - mají tu k dispozici lyžařský vlek, okolní terény jsou ideální i pro běžkaře. Hezká vesnice má převážně rekreační charakter. Za chatou odbočuje červená značka kolem zahrad k lesu, krátce sleduje jeho okraj a pak sestoupí do údolí, o kus dál dojde k asfaltové silnici při severním konci Dlouhého Dolu. Tady červenou značku opustíme (pokračuje směrem na Sněžnou a Krásnou Lípu) a dáme se vpravo bez značení silnicí. Ta klesá osadou až k okraji Kyjova, zleva se přidá zelená značka. Stále klesající silnice nás přivede k rozcestí u autobusové zastávky, kde spolu s červenou značkou (ta vede ke státní hranici) zahýbáme vpravo. Ves Kyjov v dnešní podobě byla založena až po roce 1650. Původní název byl Khaa, tak se jmenovala starší osada, která v těchto místech existovala již ve středověku a byla snad sídlem horníků či rýžovníků (dnešní název Kyjov dal obci poněkud zjednodušeným překladem historik František Palacký). V 19.století měla ves 500 obyvatel, kteří našli obživu v lese nebo ve zdejší níťárně a v továrničkách v okolí. V roce 1884 tu byl založen kyjovský horský spolek Gebirgsverein, který se postaral o zpřístupnění Kyjovského údolí a skalních vyhlídek. Po silničce údolím jezdíval autobus až k bývalému Českému mlýnu, dál bylo možné putovat pěšky podél Křinice až k Labi. Na říčce Křinici stávaly mlýny - na jejím horním toku k hranici Čech jich bylo celkem sedm. Nejznámější byl tvz. Dixmühle na počátku Kyjovského údolí, připomínaný již v roce 1571 a zbořený v roce 1945. V obci se dochovaly některé lidové stavby. Spolu s červenou značkou míříme po silničce do romantického Kyjovského údolí. Objeví se první pískovcové skály, které zejména po naší levé straně mají podobu strmých, téměř kolmých stěn. V jedné z nich při silnici je vytesána jeskyňka. Asi po 500 metrech dojdeme do míst, kde zleva ústí boční důl. Setkáme se tu se žlutou značkou, po které se dáme vlevo do rokliny. Po několika desítkách metrů značka opouští cestu a zamíří vlevo na pěšinu, která prudce stoupá k úpatí skal. Po schodech a můstcích jdeme vzhůru rozsedlinou až na vrchol skalní plošiny.

Krkolomný přístup na Kyjovský hrádek.

O kousek dál, na konci strmě spadajícího ostrohu, je místo označované jako Kyjovský hrádek (6). Náhorní plošina, vyčnívající asi 40 metrů nad údolím, má rozměry zhruba 150 x 150 metrů a je z větší části porostlá lesem. Z okrajů je dílčí výhled do Kyjovského údolí. V turistických mapách, průvodcích i další literatuře se tato lokalita označuje jako hrad (další názvy jako Horní Karlštejn či Pustý hrádek jsou druhotné a chybné), jehož založení se klade do 2.poloviny 14.století. Měl údajně strážní funkci v blízkosti Lužické stezky. Za hrad jej považovali prakticky všichni badatelé. Nejnovější archeologické výzkumy však naznačují, že místo plnilo ve skutečnosti jinou funkci. Od dalších skalních hrádků v okolí se ostroh u Kyjova liší na první pohled značnou rozlohou. To, co bylo po léta považováno za příkop, oddělující vlastní hradiště na severu od předhradí na jihu, je ve skutečnosti přírodní skalní rozsedlina, nenašly se ani stopy po padacím mostě. Zbytky několika objektů vytesaných ve skále, stopy po trámech při okrajích a další známky osídlení žádnému známému typu hradu neodpovídají. V domnělém příkopu se našly zbytky pece, snad na pálení vápna. Na hradišti (akropoli) se podařilo odkrýt zbytky mohutné stavby o rozměrech 10 x 10 metrů, jejíž sklep byl ze tří stran vytesán do skály, na čtvrté pak uzavřen kamennou zdí. Nálezy keramiky svědčí o tom, že lokalita byla ve středověku osídlena hned dvakrát, poprvé kolem roku 1300 a podruhé na přelomu 14. a 15.století. Zdá se tedy, že v těchto místech ve skutečnosti nestál hrad, ale spíš osada středověkých horníků, těžících v okolí železnou rudu, kterou tavili a prodávali. Je to však jen hypotéza. Nabízí se otázka, proč by dávní prospektoři budovali své sídlo na tak exponovaném, obtížně přístupném místě ? (Na tzv. Kyjovský hrádek se z Kyjova můžeme dostat i "horní cestou", po žluté značce. Vede od bývalé školy na zarůstající Vyhlídku, přes rokli k Bratrským kamenům a ke skalnímu útvaru Obří hlava, pak přes další údolí vzhůru na skalní ostroh.) Stejnou cestou po schodech sestoupíme zpět do boční rokle. V jejím závěru je skalní amfiteátr zvaný Klenotnice s 20 metry vysokými stěnami a s věží Strážce Klenotnice. Roklí prochází neznačená cesta, která po 1200 metrech vyústí na lesní silničku mezi vrchy Medvědice a Hřebec. My se však vrátíme na silnici do Kyjovského údolí. Pod vozovkou na levém břehu Křinice je ze spadaných balvanů navršená dvouprostorová jeskyně Vinný sklep. Jméno dostala údajně podle lahvovitého tvaru ledových krápníků, které se v ní tvoří vždy na konci zimy. Podle pověsti je jeskyně spojena tajnou chodbou s Kyjovským hrádkem. Pokračujeme údolím Křinice. Vlevo míjíme útes Čertův kámen. O necelý kilometr dál odbočuje ze silnice vpravo cesta přes lávku, která na druhém břehu stoupá lesem k nedalekému skalnímu převisu s podzemními prostorami, označovanými jako Jeskyně víl, také tady se v zimě tvoří bohatá výzdoba z ledových krápníků a záclon. Silnice nás dovede k rozcestí se zelenou značkou, která se přidává zleva ze Studánkového dolu. Žlutá značka tady končí, dál půjdeme po zelené a červené až k významnému rozcestí Turistický most (7). Červená pokračuje vlevo silničkou, my půjdeme mírně vpravo po široké cestě do Vlčího dolu spolu se zelenou. Po 250 metrech, za vyústěním údolí Panenského potoka, se cesta stáčí prudce vlevo. Po dalších 200 metrech zahneme vlevo vzhůru na kamenitou cestu svahem, na vidlicovitém rozcestí se dáme cestou vpravo a dost ostře stoupáme až na úzký skalnatý hřeben.

Čtvercové podvalí na Brtnickém hrádku.

Vpravo po jeho vrcholu dojdeme brzy k odbočce na Brtnický hrádek. Asi 200 metrů dlouhá značená odbočka nás vede členitým terénem po pěšině, místy vytesané do skály (úpravy z minulého století). Po schůdcích překonáme postupně tři skalní rozsedliny, oddělující ostroh, až ke čtvrté, nejhlubší, s osmimetrovými přitesanými stěnami, která už tvořila skutečný příkop. Z jeho dna vystoupíme po úzké terase se schůdky na severní straně skály k vlastnímu hrádku, který stával na konci ostrohu se strmými stěnami, spadajícími do propastné hloubky Hlubokého dolu. Přímo naproti vystupuje jiný ostroh se zajímavými skalními útvary Koruna a Muž. Brtnický hrádek (8) byl nejmenší ze skalních hradů na Děčínsku. Uprostřed skaliska tvaru bochníku stávala jediná budova - nevysoká věž, původně asi hrázděná nebo bedněná prkny, zakotvená na trámech položených napříč čtvercového sklepení neboli podvalí, které se dodnes zachovalo. Nikoli však v původní podobě, v 19.století je totiž přitesali členové kyjovského horského spolku, kteří je zvolili za základ turistické útulny. Přitom mj. i rozšířili vstupní otvor na severní straně (pokud tu původně vůbec nějaký byl). Po obvodu skaliska, zejména na severní a východní straně, jsou vytesaná lůžka pro trámy, směřující šikmo vzhůru. Bývaly v nich zakotveny sloupky podpírající dřevěný ochoz, chránící věž i obránce proti napadení z okolních skalních bloků. Miniaturní hrádek sloužil pravděpodobně jen jako strážnice a byl vybaven malou posádkou. Zdá se, že měl za úkol zajišťovat bezpečí obchodní cesty, procházející Hlubokým dolem od Brtníků ke Křinici. Jaké bylo jeho původní jméno, kdy vznikl a zanikl, není známo. Na mapách se někdy také označuje jako Loupežnický (Loupežný) zámek nebo hrad. Podle některých badatelů jej spolu s dalšími okolními hrádky založil začátkem 14.století mocný Jindřich z Lipé a osadil svými many. Když v roce 1339 dobyli Žitavští správní hrad Krásný Buk u Krásné Lípy, zanikly spolu s ním i tyto stavby. Jiní odborníci však připisují vznik hrádků až Berkům z Dubé kolem poloviny 14.století a jejich existenci předpokládají ještě hluboko v 15.století. Pro první variantu však hovoří archeologické nálezy z Brtnického hrádku, datované do doby kolem roku 1300. Z hrádku se vrátíme zpět k odbočce a pokračujeme se zelenou značkou mírně vzhůru po hřebeni k odbočce na Velký pruský tábor (200 m). Jde o bizarně zformované plató s mohutným skalním převisem (9). Jméno by mohlo svádět k domněnce, že tu tábořilo pruské vojsko. Ve skutečnosti se tu naopak před Prusy ukrývali obyvatelé z okolí, hlavně pak z Brtníků, během válek v roce 1756 a v roce 1866. Následuje příjemný úsek po náhorní plošině prakticky bez výškových rozdílů. Vpravo, asi 20 metrů od cesty (významová odbočka) je Soví vyhlídka, nabízející omezený pohled do hluboké údolí Vlčího potoka. Ve strži pod skalou, přímo pod vyhlídkou, je průchozí skalní dutina v pískovcích zvaná Soví jeskyně nebo Soví díra, dnes již nepříliš patrná. O kus dál vyjdeme z lesa a okrajem rozlehlé louky míříme k rozcestí u bývalého loveckého zámečku Šternberku (10). Vystavěl jej v letech 1770-1771 František Václav Salm-Reifferscheid a dal mu jméno podle své manželky Walburgy Šternberkové. Při lovech tu pobývala rodina majitele a část služebnictva, zatímco hosté bydleli ve čtyřech pavilonech u alejí, které vybíhaly od zámku ve směru hlavních i vedlejších světových stran. Aleje tvořily osu parku, který měl podobu osmicípé hvězdy. U severozápadního směru byla postavena i lesovna. Po roce 1948 sloužil zámek Státním lesům, později byl upraven na rekreační středisko a dětský tábor. Přitom byl bývalý park necitelně narušen výstavbou chatek, okalu a dalších staveb. Zámek byl zbourán, v novém objektu je školící středisko Oblastní správy pošt v Ústí nad Labem. Z rozcestí jdeme vpravo kolem kamenného kříže, proti němu po levé straně v lese je kamenné klenutí nad pramenem. Stoupající vozovka nás vyvede z lesa, pak mezi loukami a poli sestoupí do středu obce Brtníky.

Další doporučené cíle:

Sněžná - 1,5 km sv. od Kyjova, rekreační ves nad údolím Křinice, část Krásné Lípy. Kdysi poutní místo, z daleka viditelný barokní kostel P.Marie Sněžné z roku 1732, u silnice barokní kaple z 18.století, dřevěné lidové stavby.

Údolí Vlčího potoka - mezi Brtníky a Turistickým mostem, divoká, skalnatá rokle s pískovcovými věžemi, v zimě se na skalách tvoří velké ledopády.

Vlčí hrádek, podoba zamračeného muže vyrytá v západní stěně prohlubně.

Vlčí hrádek - pozůstatky skalního hradu na zalesněném pískovcovém ostrohu 1 km sv. od Turistického mostu. Kolmé nepřístupné stěny skalního bloku spadají na severu do Kunzova dolu, na jihu do Rákosového dolu. Přístup vedl od východu přes předhradní skalku a po padacím mostě přes příkop. V západní části je vytesaná prohlubeň podvalí pro roubenou hradní věž a přístupová chodbička, v západní stěně prohlubně je vyryta podoba zamračeného muže. Na dalších místech stopy po trámech. Skutečné jméno hrádku ani jeho historie nejsou známy. Existoval prokazatelně ve 14.století.

Zahrady - 1 km vých. od Vlčí hory, průmyslová ves, část Krásné Lípy. Na soukromé zahradě domu č.p. 30 je plastická geologická mapa okolí sestavená z hornin přinesených ze znázorněných území, kterou začátkem 20.století sestavil textilní návrhář R.Kögler, od roku 1983 chráněná technická památka, přístupná na požádání.

Krásná Lípa - 6 km ssv. od Chřibské, město na horním toku Křinice. Původně ves, městečkem od 1.poloviny 18.století, městem od roku 1870. Na svahu nad náměstím barokní kostel sv. Maří Magdalény z let 1754-58, schodiště se sochami z roku 1818. Západně od kostela Kostelní vrch, kde stávala kaple a křížová cesta z poloviny 19.století. Ve městě barokní a klasicistní domy, dřevěné i zděné, s klasicistními portály. Na bývalé radnici na náměstí městský znak. Za rakousko-pruských válek v 18.století město několikrát vydrancováno, podobně i v letech 1813 a 1866. Řada průmyslových podniků, zejména textilních (první přírodní bělidlo tu založeno již v roce 1731). V Krásné Lípě začíná přeshraniční turistická stezka směřující na Západní Doubici a přes Křinici do východní části Saského Švýcarska.

Staré Křečany - 4 km severně od Krásné Lípy, velká ves při horním toku Mandavy. První zmínka v roce 1485, v roce 1633 zpustošena Švédy a Sasy. Obec je známá podomácku výrobou užitkových i okrasných předmětů ze dřeva, tzv. sparterií. Pozdně barokní kostel sv. Jana Nepomuckého z let 1736-1741, hřbitovní ohradní zeď s pozdně barokní branou z roku 1795. Poblíž barokní fara s mansardovou střechou. V obci řada domů lidové architektury, přízemních roubených i patrových hrázděných s bedněním.

ZPĚT NA PŘEHLED TURISTICKÝCH TRAS

Chci vidět podrobnější informace o jednotlivých místech na straně MÍSTOPISU

Chci vidět podrobnější informace o jednotlivých kulturních a uměleckých památkách

ZPĚT NA HLAVNÍ STRANU

(c) Pech - 2000, optimalizováno pro MS IE 5.0 + rozlišení 1024 x 768.