Výletní trasy v okolí Jetřichovic

 

"Na Růžák a k tajemnému mlýnu"

Srbská Kamenice, autobus - Růžovský vrch 3,5 km - rozcestí pod Růžovským vrchem 5 km - Kamenická stráň 6 km - údolí Kamenice 7,5 km - k Dolskému mlýnu a zpět 8,5 km - Srbská Kamenice, okraj obce 12,5 km - Srbská Kamenice, autobus 13,5 km.

Jedna z nejcennějších přírodních lokalit Růžovský vrch (důvěrně nazývaný Růžák), mlýn opředený pověstmi v romantické skalní soutěsce, místa zajímavých výhledů i hezké lidové architektury - taková je následující nabídka. V úvodu nás čeká náročnější stoupání (převýšení 400 m), strmý, byť kratší kopec musíme zdolat i cestou z údolí Kamenice.

Růžovský vrch

Dolský mlýn - pověsti

Vlastní výletní trasa

Růžovský vrch aneb Děčínská Fudžijama.

Putování zahájíme u autobusové zastávky ve středu Srbské Kamenice, kde také začíná žlutá turistická značka. Nejprve jdeme po silnici podél Kamenice, po pár krocích uhýbáme vlevo polní cestou. Mírně stoupáme do travnatého sedla, otáčíme se vpravo, širokou cestou vstoupíme do smíšeného lesa a pak pěšinou vlevo zdoláváme obtížné stoupání. Informační tabule vlevo od cesty nám podá základní údaje o tomto chráněném území. Mohutný čedičový kužel Růžovský vrch (619 m) (1) je nazýván Děčínská Fudžijama. Je sopečného původu, svahy pokrývá čedičová suť, na některých místech je patrná sloupcovitá odlučnost čediče (tzv. Ledová studánka). Na severních svazích je vytvořena pískovcová terasa. Na čedičové suti se daří převážně listnatému lesu s převahou buku, javoru klenu a jilmu, na úpatí a západních svazích jsou i druhotné smrkové porosty. Mezi teplomilnými druhy květeny roste i vzácná horská kapradina laločnatá. Strategická poloha kopce a daleký výhled hrály roli již za napoleonských válek, kdy zde byla zřízena vojenská pozorovatelna. V noci 28.3.1945 zde seskočila skupina sovětských, polských a německých výsadkářů, která navázala spojení s hnutím odporu v České Kamenici. Stoupáme stále po žluté značce až k významové odbočce, posílající nás asi 0,5 km na vlastní vrchol. Je zarostlý a výhled mezi stromy je jen dílčí, nicméně stojí za to vydat se na zajímavé místo. Z další řady informačních tabulí se dozvíme podrobnosti - a jistě budeme překvapeni, jak hojně navštěvovaná musela v minulosti být dnes tato odlehlá lokalita. První vyhlídková věž (z dřevěných trámů, 14 m vysoká) byla postavena 29. května 1881 na příkaz knížete Edmunda Clary-Aldringena. O rok později byla postavena restaurace. První věž byla poškozena bleskem (proto i stržena) a tak 4. července 1893 byla otevřena věž druhá (tentokrát vysoká 24 m, dřevěná, ale opláštěná, dílo růžovského tesaře Thieleho). Stála 7 tisíc zlatých, ale náklady se brzy vrátily, neboť ročně přišlo na rozhlednu téměř 10 tisíc návštěvníků ! Tato věž podlehla vichřici v roce 1903 (spadla přímo na restauraci). V roce 1904 byla postavena nová třetí věž (to už ovšem na popud syna Edmunda C.-A., Carlose, byla vysoká 18 m, z její vrcholové plošiny bylo prý vidět na 20 rozhleden na českých a saských kopcích), ale i ta zanikla - v srpnu 1931 vyhořela restaurace a rozhledna bez zázemí rychle zchátrala. Od té doby čeká Růžovský vrch na svoji čtvrtou rozhlednu. Vracíme se stejnou cestou na hlavní trasu (jsme na území národní přírodní rezervace - důsledně se držíme značené cesty !) a strmě scházíme po severním strmém svahu. Odkrývají se nám nejhezčí výhledy směrem k Soutěskám, Vysoké Lípě a Mezní Louce. Dostáváme se k okraji bývalého kamenolomu na lesní silničku. Žlutá značka se dělí - vlevo vede do Růžové, my pokračujeme přímo, v zatáčce pohodlnou komunikaci opouštíme a po cestě jdeme mírně vpravo lesem, pak vlevo po širší komunikaci na silnici a příjemným lesem vpravo do Kamenické Stráně. Dnes především rekreační obec nabízí nádherný soubor roubených a hrázděných domů s tzv. podstávkou (váha patra nebo jen střechy domu je přenášena mimo roubené přízemí, je vyrovnáno i přirozené sedání roubení). Původní obyvatelstvo obce se živilo plavením dříví, prací v lese, pálením dřevěného uhlí a smůly, později i tkalcovstvím. Procházíme mezi půvabnými chalupami, pak se obracíme se žlutou značkou vpravo do lesa, klesáme mezi skalami až do malebného údolí řeky Kamenice. U rozcestí (2) turistických značek (žlutá a modrá) si rádi uděláme chvíli na odpočinek - louka u vody, obklopená skalami, je pro takové zastavení jako stvořená. Můžeme také přejít přes vodu a po modré značce udělat asi 0,5 km odbočku.

Dolský mlýn, okolo roku 1910 - kolorovaná fotografie, pohled ze severu.

Dolský mlýn, současnost, pohled od severu.

Ta nás dovede do Srbskokamenické soutěsky, k ruinám Dolského mlýna z roku 1515, jeho počátky sahají zřejmě do období osidlování zdejší krajiny Michalovici. Mleli v něm hospodáři z Vysoké Lípy a Kamenické Stráně, později i zahradníci z Růžové. Od roku 1584 patřil benešovskému panství, roku 1653 jej získalo panství Bynovec. V roce 1696 vrchnost prodala mlýn Janu Kryštofu Pohlovi, jeho rod pak mlýn držel až do roku 1910. Mlynářské řemeslo komplikovalo plavení dříví po Kamenici, které začalo již roku 1530. Podle smlouvy z roku 1743 hrozila mlynáři pokuta, pokud omezí plavení dříví snížením hladiny při odběru vody pro mlýnský náhon. V době plavení dříví mlýn stál. Jistou kompenzací bylo právo vyrábět pálenku a čepovat pivo. Vyráběla se tu také kolomaz. Mlýn byl několikrát přestavován - barokní podoba pocházela z roku 1727, další přestavby následovaly roku 1819 a 1845 (úprava pro pobyt finanční stráže, v okolí přibývalo podloudníků...), roku 1814 byl postaven lihovar. Především po roce 1881, kdy byla v soutěsce mezi Srbskou Kamenicí a Dolským mlýnem zahájena plavba na člunech, se Dolský mlýn stal oblíbeným turistickým cílem. Po roce 1945 byl objekt opuštěn a postupně zchátral. Dnes je předmětem zájmu výletníků, trampů a milovníků tajemné atmosféry. Jedna z pověstí vypráví tragický příběh, který se měl odehrát někdy v 16.století. Jediný syn odešel ze mlýna do světa. Po dlouhých letech jednou večer zaklepal na vrata záhadný cizinec, jehož tvář se skrývala pod plnovousem. Požádal o nocleh a předem štědře zaplatil. Mlynář s mlynářkou v noci bohatého muže zabili, oloupili a mrtvolu zakopali v lese. Druhý den přijeli sedláci s obilím a vyptávali se, zda již viděli svého syna, který se z cizích krajů vrátil jako boháč. Prý povečeřel v hospodě a rodiče chtěl překvapit. Mlynář se oběsil, mlynářka skočila do náhonu a duch zavražděného syna prý okolím bloudí dodnes...

Větvoví mohutného přes 180 let starého Královského smrku.

Vracíme se stejnou cestou po modré značce k mostu, u kterého roste mohutný Královský smrk. Modré značce zůstáváme věrni - mírně stoupáme nad levým břehem Kamenice, pak zahýbáme vlevo a škrábeme se vzhůru (po upravených "schodech"). Nahoře vydýcháme, sledujeme lesní silničku a nepřehlédneme odbočku vlevo na pěšinu, po které scházíme opět k vodě (původní trasa Srbskokamenickou soutěskou byla zrušena). Je to romantický úsek mezi skalami. Podél Kamenice se v následujícím úseku údolí rozšiřuje. My sledujeme levý břeh, přicházíme k prvním domkům Srbské Kamenice, přecházíme na pravý břeh a pokračujeme k hlavní silnici v blízkosti autobusové zastávky. Tady modrou značku opustíme a po silnici jdeme do výchozího místa výletu.

Další doporučené cíle:

Všemily - 1,5 km východně od okraje Srbské Kamenice, lidová architektura, skalní kaple vytesaná v pískovcovém bloku.

ZPĚT NA PŘEHLED TURISTICKÝCH TRAS

Chci vidět podrobnější informace o jednotlivých místech na straně MÍSTOPISU

Chci vidět podrobnější informace o jednotlivých kulturních a uměleckých památkách

ZPĚT NA HLAVNÍ STRANU

(c) Pech - 2000, optimalizováno pro MS IE 5.0 + rozlišení 1024 x 768.