Výletní trasy v okolí Jetřichovic

 

"Cestou vyhlídek a větrných mlýnů"

Hřensko,nábřeží - Suchá Kamenice,ústí 1,5 km - údolí Suché Kamenice 4 km - Labská Stráň 6,5 km - Belvedér 7 km - rozcestí Pod Kamenským vrchem 11,5 - (Slunečná brána +3 km tam a zpět) - Bynovec 12,5 km - Růžová 15,5 km - Hájenky 17 km - Janov 19,5 km - Hřensko, nábřeží 24 km.

Vcelku pohodlná trasa, která nás provede i méně známými kouty celé oblasti. V úvodu vystoupáme romantickým údolím Suché Kamenice k vyhlídce Belvedér nad údolím Labe. Cestou nás čekají půvabné vyhlídky i seznámení s pěkně udržovanými objekty větrných mlýnů jakož i spoustou zachovalých typických lidových staveb.

 

Hřensko

Růžová

Vlastní výletní trasa

Romantická bystřina - Suchá Kamenice.

Dřevěný můstek přes koryto Suché Kamenice.

Z Hřenska vyjdeme po silnici na Děčín. Po slabé půlhodince dojdeme k ústí Suchého potoka. Poblíž mostu přes Suchou Kamenici byl navrtán silný pramen, jehož vody stékají do potoka. Rezavé zbarvení svědčí o značném obsahu železa. Údolí Suché Kamenice je romantický skalní kaňon, svým charakterem připomínající známější hřenské soutěsky. Potok pramení na svahu Bynoveckého vrchu jihovýchodně od Arnoltic, za obcí vstupuje do rychle se prohlubující rokle. Údolí patřilo již v minulém století k hojně navštěvovaným. V jeho středu, v sevření pískovcových skal, stával romantický mlýn, který postavil v roce 1794 tesařský mistr Dittrich z Labské Stráně spolu s pilou a stoupou na tříslo. Potok však trpěl nedostatkem vody, takže mlýnu se příliš nedařilo. Majitelé proto hledali jiný způsob obživy. Po roce 1806 zřídil při mlýně J.Günter hospodu s kuželníkem a taneční sálem, hrálo se tu i divadlo. Tím si objekt získal značnou popularitu a stal se vyhledávaným cílem. Na obrazech jej zachytila i řada malířů, mj. Bedřich Havránek. V roce 1882 však lehl popelem a zmizel beze stopy. V minulém století bývala v údolí i stanice finanční stráže, která se snažila ochromit činnost zdejších pašeráků. V samém počátku údolí jsou v potoce tři obří hrnce. Suchá Kamenice působí na pohled nevinně, po bouřích a průtržích se však stává divokou nezvladatelnou bystřinou (pověstné jsou červencové bouřky). Největší povodně tu byly zaznamenány v letech 1888, kdy voda strhla kamenný most a 1910. Potok se místy propadá a teče pod kamennou sutí. O kus dál vlevo za potokem je jako orlí hnízdo přilepená ke skále pevnůstka (typ ŘOP) z druhé poloviny 30.let 20.století, která měla strážit průchod roklinou při předpokládaném průniku Němců. V jednom ze skalních bloků nad cestou vidíme vytesaný pomníček s letopočtem 1848-1908 a již nezřetelným textem. Celou cestu údolím se nad námi objevují vysoké skály. Údolí je v horní části velice úzké a romantické. Cesta je místy pracně hloubena do kamenného podloží, občas dlážděná kamennými bloky. Vyjeté koleje v pískovci svědčí o tom, že tu v minulosti jezdívaly i selské povozy. Než odbočíme z údolíčka po červené značce k Belvedéru vidíme ještě po levé straně Arnoltické stěny, nevysoké, ale zajímavě tvarované pískovcové bloky s řadou jeskynních dutin a stěnami pokrytými voštinami. Mohli bychom si svoji cestu zkrátit a pokračovat stále údolím Suché Kamenice po modré značce až do Arnoltic a dále pokračovat po modré až k silnici na Růžovou, kde bychom opět navázali na plánovanou trasu, ušetřili bychom tak něco přes 6 km. Další možnou variantou je odskočit si ke skalní vyhlídce Belvedér nad údolím Labe (tam a zpět 4 km) a poté pokračovat po modré romantickým údolím přes ves Arnoltice s hodnotnějšími architektonickými památkami (je zde též bývalý větrný mlýn) než, které by se nám naskýtali cestou přes Bynovec. Předpokládejme však že půjdeme po zhora vytýčené trase a proto z údolí Suché Kamenice odbočíme po červené vpravo a vystoupáme do obce Labská Stráň, která je položená na mírně svažující se náhorní planině vysoko nad údolím řeky.

Labská Stráň se původně jmenovala Neudorf a snad se připomíná již v roce 1387 (podobně se jmenovala i dnes zaniklá víska Neudörfel u Růžové, takže je těžké rozhodnout koho se tato písemná zmínka týká). Teprve v 18.století se objevuje pojmenování Elbleiten - Labská Stráň. V 16.stoletím patřila ves saským pánům ze Salhausenu, od roku 1643 Aldringenům. Obyvatelé se živili především zemědělstvím, zelinářstvím, prací v lese, tkalcovstvím, později i plavením po Labi a těžbou kamene. V okolí obce bylo lomů několik, první z nich se připomíná již v roce 1557, začátkem 20.století už většina zanikla. V roce 1914 byl ve vsi postaven větrný mlýn na mletí obilí a kukuřice na šrot, zlikvidovaný roku 1925. V domě č.p. 42 bývala od roku 1771 škola. Nová školní budova č.p. 100 je z let 1884-1885. Není bez zajímavosti, že před druhou světovou válkou bývalo ve vsi 6 hostinců.

Salla terrena u Belvedéru - stav v roce 1983.

Z Labské Stráně vyjdeme po červené značce, odbočíme vpravo a po 200 m dorazíme k hotelu Belvedér na vrcholu skalních srázů nad řekou Labe. Belvedér či Belvedere je nejstarší upravená vyhlídka Českého Švýcarska, na okraji vysoké skály asi 130 m nad hladinou Labe. Skálu dal zarovnat a zřídit na ní stupňovitou vyhlídkovou terasu František Clary-Aldringen již v letech 1701-1711. V protější skále byla vytvořena salla terrena v podobě grotty - umělé jeskyně, vyzdobené vysokým arkádovým obloukem zakončeným kamennou divadelní maskou. Belvedér sloužil k odpočinku i zábavě rodiny i jejich hostí, pořádaly se tu hudební produkce a pravděpodobně i divadelní hry. Z vyhlídky bylo možné pozorovat čilý dopravní ruch na Labi. V roce 1839 vznikla schodišťová přístupová cesta a divadelní masku na arkádě nahradil znak Clary-Aldringenů, práce malíře J.Hegenbarta z Labské Stráně. Po požáru bynoveckého zámku v roce 1790 zájem šlechty o Belvedér ustal. O to víc sem však docházeli místní obyvatelé i návštěvníci Českého Švýcarska. Pro jejich pohodlí zde v roce 1841 postavil A.Dittrich z Labské Stráně dřevěnou hospodu, kterou v letech 1888-1889 nahradila nová kamenná restaurace s hostinskými pokoji, vybudovaná E.Hegenbartem. Přibývalo návštěvníků i lidových slavností, zábav a plesů, které tu pořádali lidé z okolí. Po roce 1948 byl restaurační objekt upraven na podnikové rekreační středisko, nyní opět slouží cestovnímu ruchu. Z vyhlídkové terasy je nejen krásný pohled na řeku, ale i na výrazné kopce v okolí, převážně na německé straně - na stolové hory Zirkelstein a Kaiserkrone, na hřbet Schrammsteine a vrch Gr. Winterberg.

Od Belvedéru půjdeme zpět po červené značce, přetneme cestu k hezkému lesnímu hřbitůvku, založenému v roce 1894. Na konci pláně nad Labskou Strání vstoupíme do lesa. Naši pozornost upoutají kamenné desky o rozměrech asi 70 x 70 x 25 cm, které vždy v páru proti sobě lemují cestu. Některé jsou ještě zasazeny v zemi, jiné - vyvrácené - leží volně podél krajů. Dvojice kamenů jsou od sebe vzdáleny vždy přibližně 50 metrů. Jde o zvláštní patníky, které vroubily bývalou kočárovou cestu, která spojovala lovecký zámek v Bynovci (letní sídlo Clary-Aldringenů) s vyhlídkou Belvedér nad Labským údolím. Cesta původně doplněná alejí vznikla v 18.století, jak dokládá i letopočet 1789 na jednom z patníků. Po 1,5 km po vstupu do lesa odbočujeme z kočárové cesty doprava (pokud bychom si však chtěli cestu zkrátit, půjdeme stále rovně, po chvilce vyjdeme z lesa a před námi se objeví Bynovec a my skončíme u fotbalového hřiště na křižovatce silnic do Arnoltic a Růžové), po dalším kilometru prokličkujeme mezi lesními školkami a dorazíme na rozcestí Pod Kamenským vrchem. Z rozcestí Pod Kamenským vrchem si můžeme ještě odskočit k 1,5 km vzdáleným pískovcovým útvarům, mezi nimiž nás protáhne zelená turistická značka. Nejnápadnějším útvarem je mohutné skalní okno Slunečná brána. Vracíme se zpátky na cestu, která se v závěru krátkým strmým výšvihem opět přiblíží k hlavní cestě, po které vede červená značka.

Původní objekt hostince a rozhledny na Kamenském vrchu, který v roce 1908 vyhořel.

Z rozcestí pokračujeme po zelené značce k okraji lesa, po pravé ruce se zdvihá nenápadný Kamenský vrch (432 m), dříve nazývaný též Bynovecká výšina nebo Hainhübel. Podle pověsti zde bývalo pohanské obětiště. Dům, který dnes stojí na jeho nejvyšším místě, je už druhou stavbou zde postavenou. Tou první byl hostinec a 20 m vysoká zdaleka viditelná rozhledna. Objekt byl majetkem hostinského Josefa Pecha, který jej na vlastní náklady postavil v roce 1901. Šlo o hrázděnou stavbu z trámů a cihel, věž byla opatřena plechovou vyhlídkovou plošinou a kovovým zábradlím. Aby se hostinec zapsal do povědomí turistické veřejnosti, pozval majitel k otevírací slavnosti, která se konala 19.5.1901, cely výbor děčínského Horského spolku. Spolek se odvděčil tím, že na rozhledně nechal umístit vyhlídkové panorama vytvořené jedním z jeho členů. V prvních letech byly hospoda i rozhledna otevřeny celoročně a zařízení prosperovalo, ale po letech začalo hostů ubývat. 13.března roku 1908 dům vyhořel. Jak to bylo s příčinou požáru doopravdy, lze dne již těžko dokázat. Svědectví o nešťastné události však můžeme najít ve staré kronice nedaleké obce Růžová. Kronikář, pan Wilhelm Seidel, který byl nejen pojišťovacím agentem, ale také velitelem dobrovolného sboru hasičů zúčastněného na likvidaci požáru, zaznamenal i dvě zajímavé okolnosti. Všiml se zejména toho že pojistka zněla na dvojnásobek skutečné hodnoty objektu a že veškerý nábytek byl několik měsíců před požárem z hostince vystěhován. Hostinský ovšem pojistné získal a už napřesrok vyrostla na stejném místě nová kamenná stavba, kterou tam najdeme dodnes. Bohužel na novou rozhlednu tehdy už panu Pechovi peníze nezbyly.

Mezi poli a loukami scházíme do Bynovce. Obec se připomíná až roku 1543 a její jméno podle některých výkladů je odvozeno od Rudolfa z Bünau, který koupil děčínské panství roku 1534. Po zavraždění Viléma Vchynského (Kinského) roku 1634 v Chebu (spolu s Albrechtem z Valdštejna) získal Bynovec a okolní území Jan z Aldringenu. Bynovec se postupně stal centrem malého panství, ke kterému patřilo 15 vesnic. Střediskem tohoto panství byl barokní lovecký zámek s dvorem, pivovarem a několika úředními budovami, postavený patrně na začátku 18.století Františkem Karlem Clary-Aldringenem. Bývala v něm klenutá kaple, větší sál a několik menších místností. Před zámkem se prostírala okrasná zahrada s fontánou. Od příjemné letní rezidence byla vybudována cesta, roubená kamennými kvádry, k Belvedéru.

Pohled na Stříbrné stěny, Pravčickou bránu a Křídelní stěnu z okraje lesa u Nového světa, vlevo dole Janov.

Bývalý větrný mlýn na vrchu Petřín u Růžové. Dnes stylový penzion.

Po požáru roku 1791 byl zámek přestavěn a využit k hospodářským účelům. Na východní straně je část parkové ohradní zdi s letopočtem 1806 na jednom z kvádrů. Bývalá úřednická budova při zámku pochází z 19.století. Kaple v obci je pozdně barokní. Socha sv. Jana Nepomuckého a Immaculaty pochází z 18.století. Pieta z roku 1734. Ze středu obce se dáme po silnici vlevo na křižovatku poblíž zámku. Vlevo odbočuje silnice do Arnoltic - tím bychom mohli výlet zkrátit (z Arnoltic po modré údolím Suché Kamenice a po červené do Hřenska). Naše hlavní trasa pokračuje přímo po silnici až do údolí Suché Kamenice, která v těchto místech ještě ani nepřipomíná úzkou skalnatou soutěsku, ve kterou se promění, než posílí svými vodami Labe. Údolím prochází modrá značka, my ale stále sledujeme silnici, stoupající Novým Světem (vlevo ubytování, občerstvení). Pokračujeme volným terénem k lesu na okraji obce Růžová. Vpravo se zdvihá vrch Petřín (379 m) - k vrcholu vede zpevněná komunikace. Stojí zde větrný mlýn holandského typu z 19.století, válcový dvoupatrový objekt z kvádrového zdiva s jehlancovou plechovou střechou, využitý jako stylové ubytovací zařízení.

Nově zrekonstruovaný barokní kostel sv. Petra a Pavla v Růžové.

Vracíme se na hlavní silnici, po níž vstupujeme do obce Růžová. Stavební dominantou je barokní kostel sv. Petra a Pavla z roku 1711, po požáru v roce 1989 v dosti zbědovaném stavu, dnes kompletně zrekonstruován a znovu vysvěcen na podzim v roce 2000. Vedle kostela se zachovala ještě hranolová zvonice s bedněným patrem. V obci objevíme řadu roubených lidových staveb s podstávkami a obedněnými patry. Na křižovatce v obci se dáme vlevo, procházíme pod kostelem a kolem zdroje pitné vody. V tomto úseku cesty nás provází žlutá turistická značka.

Přicházíme do poměrně širokého údolí Janovského potoka, od autobusové zastávky jdeme po žluté a zelené. U Hájenek na okraji lesa zelenou opouštíme (ta pokračuje k Meznímu můstku mezi Soutěskami) a stále po žluté se dáme obloukem vlevo. Nejprve sledujeme pohodlnou lesní cestu, pak mezi loukami, provázeni výhledy na Růžovský vrch a Jetřichovické stěny, zamíříme do obce Janov. Po naší levé ruce zůstává čedičovými skalkami ozdobený Janovský vrch (346 m). V obci, nepravidelně položené podél silnice do Hřenska, původně sídlili voraři a tkalci, obyvatelé se zčásti živili i zemědělstvím a lámáním kamene. Janov byl často pronásledován požáry - od roku 1840 do roku 1904 shořelo 20 usedlostí, mezi nimi i sedm nejstarších janovských statků. Z několika dochovaných lidových staveb kombinovaného typu je nejcennější roubený statek č.p. 88. Ve vsi stojí pozdně barokní kaple. Z Janova pocházel houslový virtuoz Ignaz Richter (nar. 1794), profesor drážďanské akademie a houslista petrohradské opery.

Pohled z Labské vyhlídky na Hřensko.

Procházíme obcí, přetneme hlavní silnici a zamíříme zpátky k Janovskému potoku. V polích za Janovem stojí větrný mlýn holandského typu z roku 1844. Centrální kruhová stavba z neomítnutého kvádrového zdiva je pečlivě udržována jako rekreační objekt. Za mlýnem pokračujeme polní cestou k lesíku, po jeho okraji uhýbáme vlevo a strmě klesneme do blízkosti rekreačních chat na břehu potoka. Po zpevněné komunikaci se značka pohodlnou cestu spouští vpravo. Mírně stoupáme, z okraje lesa se otvírá hezký výhled. Jdeme po pěšině a bedlivě sledujeme značku, která mění směr. Sestoupíme na širší cestu, po ní jdeme vpravo, pak opět klesáme - nezoufáme, že jsme snad přehlédli kýženou Labskou vyhlídku, k ní nás značka bezpečně přivede. Z upravené a zábradlím zabezpečené vyhlídky přehlédneme skalami sevřené údolí Kamenice s Hřenskem, o kus dále je zase nejhezčí pohled na údolí Labe. Pak už nezbývá než opatrně sestoupit do Hřenska.

 

Další doporučené cíle:

Arnoltice - 1,5 km sev. od Bynovce, hrázděné i roubené zemědělské usedlosti, pozdně barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie z 18.století, ohradní zeď hřbitova se 3 branami a čtrnácti zastaveními Křížové cesty z druhé poloviny 18.století, secesně přestavěná fara, barokní sochy z 18.století.

Čabel - 1,5 km východně od Bynovce, chráněné rašeliniště s typickou mokřadní květenou.

ZPĚT NA PŘEHLED TURISTICKÝCH TRAS

Chci vidět podrobnější informace o jednotlivých místech na straně MÍSTOPISU

Chci vidět podrobnější informace o jednotlivých kulturních a uměleckých památkách

ZPĚT NA HLAVNÍ STRANU

(c) Pech - 2000, optimalizováno pro MS IE 5.0 + rozlišení 1024 x 768.