Výletní trasy v okolí Jetřichovic

 

"Divoká plavba po moři skal"

Doubice - Bor, rozcestí 3 km - lovecká chata u Eustacha 4 km - Příkré schody 5,5 km - Na Tokání 6 km - Panenská jedle 9,5 km - Hřebcový důl, odbočka k Černé bráně 10,5 km - Černá brána a zpět 12 km - Hadí pramen 15,5 km - Vlčí deska 16,5 km - bývalé Zadní Doubice 18,5 km - Turistický most 20,5 km - Kyjovské údolí, rozcestí 21,5 km - Doubice.

Jedna z nejkrásnějších tras v oblasti prochází dlouhé kilometry prakticky neobydlenou a člověkem nepoznanou krajinou, mořem skal a roklí s velkolepými přírodními scenériemi. Je to putování náročné nejen svou délkou, ale i profilem, i když vede z větší části po kvalitních a dobře schůdných cestách. Nabízí minimální možnosti občerstvení a tak je dobré přibalit do batohu i nezbytné jídlo a pití. Tento celodenní výlet doporučujeme zkušenějším, fyzicky zdatným turistům. Vynechat by jej však neměl nikdo, kdo chce poznat opravdu to nejhezčí, co popisovaná oblast nabízí.

Na cestu se vydáme z obce Doubice, která leží na svažující se planině uprostřed lesů asi 3 km severozápadně od Chřibské. Od kostela (1), kde je možné i zaparkovat, půjdeme dolů po silnici k penzionu Stará hospoda a dál k rozcestí, kde se napojíme na žlutou turistickou značku. Vede nás po asfaltové vozovce mírně dolů údolím Doubického potoka. Asi po 700 metrech odbočuje značená cesta vpravo do zalesněného údolíčka, v jeho závěru se stočí vlevo a začíná stoupat. Po 1200 metrech dojdeme pod skalnatý vrch, po jeho úbočí zahýbáme vlevo a míříme vzhůru do sedla k lesní silničce, kde je rozcestí Bor (2), asi o 100 metrů dál vpravo při silničce stojí mohutný buk. Bor je zalesněná pískovcová výšina na východním okraji Jetřichovických stěn. Silnička, po které pokračujeme vlevo, nás brzy dovede k vrcholu (486 m), jehož okolí je poseto mohutnými pískovcovými balvany. Pak začneme klesat, cesta se esovitě zatočí a sestoupí na malou loučku u lovecké chaty U Eustacha (3). Dřevěný srub stojí na půvabném místě na úzkém pískovcovém hřebeni, který na obě strany spadá do skalních roklí. Na loučce před chatou je mohutný dub a krmelec. U chaty silnička končí, žlutě značená cesta míří vlevo na pěšinu, sestupující k okraji zalesněného skalního labyrintu. Vstupujeme do romantického, velmi členitého terénu, cestička se klikatí, střídavě obchází pískovcové bloky, vystupuje na jejich vrcholy a vzápětí klesá do skalních rozsedlin. Mineme návrší Jedlina (vpravo, 490 m), stočíme se ostře vpravo a po schodech sejdeme pod skalní bránu a úzkým průchodem, částečně upraveným lidskou rukou, zvaným Dvorana či Theodorova hala (chodba) se dostaneme do míst, kde se cesta dělí (4). Můžeme si vybrat ze dvou variant: v přímém směru klesá kratší a pohodlnější cesta boční skalní roklinou k tzv. Smolárně, kde se v minulosti ve smolných pecích vypalovala z borovicových pařezů smola a kolomaz, vlevo odbočuje pěšina k romantickému průchodu Příkré schody a k pěkným výhledům na skalní věže. Obě větve se pod Příkrými schody opět spojují. Romantičtější je druhá varianta, pěšina vede zpočátku téměř po vrstevnici přes skalní římsy podél pískovcových stěn, obchází závěry úžlabin, pod námi dole v údolí se tyčí osamělá pískovcová věž Tokáňská jehla, oblíbený cíl horolezců. Dojdeme až na výběžek ostrohu, odkud se otvírá pěkný pohled na skalní scenérie v roklině pod námi. V těchto místech se pěšina točí vpravo a po žebříku sestupuje do úzké a dlouhé rozsedliny zvané Příkré schody (také Úzké schody nebo Myší díra) (5). Po dlouhé době, kdy celý tento úsek byl v dost špatném stavu (dřevěný žebřík, podlaha, zábradlí), byly schody opraveny – dřevo nahrazeno kovovým žebříkem, zábradlím a kovovými rošty. Po dešti to sice na kovu trochu klouže, ale jinak se dá bezpečně projít. Po dalším žebříku sejdeme k úpatí skalní stěny a pěšinou k rozcestí, kde se zprava přidá druhá větev značené cesty. Poblíž jsou dvě skalní lavice a převisy zvané Koňská stání (Pferdestände), kde se v době napoleonských válek ukrývali obyvatelé Rynartic a Chřibské, jejich pobyt dokládá i vytesaný letopočet 1813. Cesta sestoupí k silnici (začíná v údolí Doubického potoka v místech zvaných U sloupu, zákaz vjezdu motorových vozidel) a pokračuje po ní vpravo k rozcestí. Tady vyměníme žlutou značku za modrou a jdeme spolu s ní k půvabnému místu zvanému Na Tokání (6). Již koncem středověku tu bývala strážnice a útulek panských myslivců, v jeskyňce, vytesané ve skále za jednou z chat, je letopočet 1563. Majitel panství hrabě Kinský tu dal postavit několik srubů, které využíval se svými hosty při lovech tetřevů (odtud název). V 19.století, v době rozvíjející se turistiky, sem přicházeli četní obdivovatelé přírodních krás Českého Švýcarska, kteří se odtud vydávali na průzkumné cesty do okolní divočiny. Sruby uvádějí již první tištěné průvodce po této oblasti z let 1864 a 1882. Původní stavby lehly popelem při velkém požáru v roce 1905, kdy byla zničena i velká sbírka zde umístěných loveckých trofejí. Na jejich místě pak byly vystavěny dnešní objekty v alpském slohu, připomínající tyrolské lovecké zámečky. Jižně od srubů se zvedá skalní blok, na jehož vrcholu je vytesána nádrž pro již zaniklý bazének. Lovecký areál Na Tokání se neblaze zapsal do české historie v létě roku 1938, kdy tu hrabě Kinský hostil britského lorda Runcimana, během pobytu se vyslanec britské vlády sešel s prohenleinovskou německou šlechtou z Čech a Moravy, která s ním jednala o odtržení Sudet. Mezi vyjednavači nechyběl ani kníže Hohenlohe, na jehož zámku Červený Hrádek u Chomutova se později Runciman sešel i s K.Henleinem, aby dojednal podmínky okleštění Československa. Dnes slouží budovy převážně k rekreaci Policie ČR, v posledním srubu vlevo u cesty je soukromý hostinec (občerstvení Na Tokání, otevřeno kdykoliv na požádání, tel.: 0413/381364). Za sruby vstupuje modře značená cesta do velmi romantického úseku. Pohodlná komunikace vede prakticky bez výškových rozdílů po úbočí zalesněného svahu. Vpravo co chvíli vystupují mohutné skalní věže, zleva obcházíme ústí postranních roklin, v nich můžeme místy rovněž zahlédnou pískovcové útvary. Neustále se klikatící cesta nás přivede pod vrchol Vosího vrchu (vpravo, 476 m), který již zdaleka upoutává pozornost: nad okolní převážně borový les totiž výrazně vystupuje jeho pěkný bukový porost. Vrchol kopce tvoří čedič na pískovcovém podkladu. Z nejvyššího místa (300 m, neznačeno) se otvírají dílčí výhledy, mj. i na izolovanou skalní věž zvanou Strážce Vosího vrchu na severním úbočí. Cesta obchází vrch z jihu a západu, pak sestoupí k rozcestí turistických cest U Panenské jedle (7), také Pod Vosím vrchem. Je to půvabné místo s mohutným modřínem a dvojitým bukem, z jedle, která mu dala jméno, zbylo jen torzo. Z rozcestí (vlevo odbočuje zelená značka směr Zadní Jetřichovice a Mezní Louka) pokračuje modrá značka přímo, vzápětí však sestoupí na cestu vpravo a rychle klesá do Zadního Mostového dolu. Úzké temné údolí je místy dost mokré, rozbahněné úseky překonáváme po lávkách z kuláčů. Sestup ukončíme u turistického rozcestí na dně Hřebcového dolu. Důl, zvaný také Divoká rokle, je dlouhý asi 4 km a po obou stranách lemovaný pískovcovými skalami. Začíná na severním úpatí vrchu Hřebec (478 m), podle kterého má i jméno. Po celé délce jej protéká Červený potok. Z obou stran do něj ústí menší bizarní rokliny. Na rozcestí začíná značená odbočka k Černé bráně. Stojí za to vydat se po ní dolní částí rokliny až k místu, kde se cestě a potoku postavil zářez v pískovcové skále, překrytý zříceným pískovcovým blokem, a vytvořil tak zajímavý přírodní útvar zvaný Černá brána (8). Jejím otvorem, širokým u paty asi 5 metrů a vysokým 3 metry, protéká potok. Po zbytcích strženého mostku a naplaveného dříví můžeme branou projít a pokračovat ještě několik desítek metrů k místu, kde se Červený potok vlévá do říčky Křinice. Je to další velmi romantická partie: pískovcové stěny místy spadají kolmo do vod řeky a vytvářejí divoký skalní kaňon. Vpravo jsou zbytky pilířů po bývalém mostku. Příroda kolem nás je prakticky nedotčená člověkem, ticho ruší jen bublání vody, v tomto úseku průzračně čisté. Křinice zde tvoří státní hranici s Německem. Na naší straně je její břeh po i proti proudu neprůchodný, na německé vede modře značená cesta. Asi půl kilometru proti proudu je na německé straně vysoko nad řekou vyhlídkový altán a pod ním vodní nádrž zvaná Horní splav (Obere Schleuse), obdoba nádrží na naší Kamenici. Přechod Křinice (a tím i státní hranice) v těchto místech není dovolen. Stejnou cestou se vrátíme k rozcestí pod Zadním Mostovým dolem a pokračujeme asi 500 metrů proti proudu Červeného potoka. Pak modře značená cesta odbočí vlevo a začíná ostře stoupat zalesněným svahem. (Pokud nás cesta již unavila, můžeme si další kilometry výrazně zkrátit. V tom případě budeme pokračovat dál neznačenou cestou Hřebcovým dolem ještě asi 1700 m k rozcestí. Široká cesta zatáčí vlevo, my se však vydáme po méně výrazné komunikaci vpravo, na dalším rozcestí opět vpravo. Udržujeme stále směr přibližně k jihovýchodu a po 1,5 km vyústíme na silničku, která nás vlevo dovede k rozcestí, kde se opět napojíme na závěrečný úsek hlavní popisované trasy. Do cíle cesty, Doubice, nám odtud zbývá asi 1,5 km). Na rozcestí se dáme opět vlevo po cestě, která nás vede stále vzhůru nad údolí, do blízkosti Dravčích skal. Dvěma výraznými zatáčkami obcházíme vyústění bočních roklin, za druhým zákrutem se nám vpravo přes paseku otvírá pěkný pohled na skalnatý vrch Pytlák (448 m). Následuje ostrý výstup na hřebínek, pak prudký sestup roklinou. V místě, kde se rozdvojuje, zahneme vpravo vzhůru a za levotočivou zatáčkou dojdeme k rozcestí u Hadího pramene. K prameni vede odbočka (60 m) pěšinou v řídkém porostu. Hadí pramen, nepříliš vydatný, vyvěrá pod přístřeškem. Poblíž je už jen lavička a zbytky starého altánu nenávratně zmizeli (9), nedaleko však byl vybudován nový přístřešek s velkou nástěnnou mapou 1:30 000, lavičky, stůl a odpadkový koš (stejný jako u Turistického mostu). Vrátíme se zpět na cestu, obejdeme oplocenou paseku a napojíme se na lesní vozovku, po které pokračujeme vlevo. Silnička nás vyvede na vrchol svahu, prudce spadajícího do údolí Křinice.

Čáp černý, kterého můžete zahlédnout v Kyjovském údolí.Za mohutným zákrutem, který obchází paseku, je vlevo velký balvan s pamětní Vlčí deskou (10). Český překlad německého nápisu zní: "Léta páně 1640 zastřelil na tomto místě lesmistr Hans Grohmann dva vlky." Pak cesta postupně klesne do údolí Křinice a vyústí na silničku, přicházející od Kyjova, která v těchto místech přechází po mostě na německou stranu (11). Po mostě vede i přeshraniční turistická stezka Zadní Doubice - Hinterhermsdorf, na české straně nově vyznačená červenou značkou. Podmínky, za kterých lze stezku používat, stanovuje dohoda mezi vládami ČR a SRN o malém pohraničním styku. Překračovat státní hranici po turistické stezce je možné denně od 1.4. do 30.9. od 6 do 22 hodin, od 1.10. do 31.3. od 8 do 18 hodin. Trasa je určena pouze pro pěší. Od rozcestí u dřevěného srubu vede krátká odbočka (60 m) k památníku obětí pochodu smrti (v současné době – rok 2005 – zničen neznámými vandaly). Můžeme si tu přečíst, že "na tomto místě byli 28.3.1945 při pochodu smrti ubiti a zahrabáni tři Rusové, dva Italové, dva Francouzi a jeden Čech". Naše modrá značka vede spolu s červenou značkou silničkou při levém břehu Křinice, která tu stále tvoří státní hranici, k zaniklé osadě Zadní Doubice, připomínané již roku 1547. Na německé straně z ní zůstalo jediné stavení, na české (vpravo při cestě od mostu) místnosti tesané ve skále. V Zadní Doubici opustíme modrou značku, která pokračuje údolím Brtnického potoka do Brtníků, a jdeme vpravo stále po silnici po červené značce podél Křinice. Pěkným údolím lemovaným skalami se dostaneme k orientaci u Turistického mostu (12) v místě, kde se do Křinice vlévá Vlčí potok. Již před sto lety tu bývala důležitá křižovatka turistických cest. Tehdy tu vedla přes vodu jen dřevěná lávka. Dnešní betonový můstek je nový z roku 1992. O stavbu silničky Kyjovským údolím, jejíž dolní částí jsme přišli, se zasloužil hlavně horský spolek Gebirgsverein, zvláště jeho předseda MUDr. Johann Hille z Krásné Lípy. Silnička byla dokončena v roce 1906. V údolí i v bočních roklinkách žijí některé chráněné druhy zvířat, jako konipas horský a čáp černý. Od mostu jdeme dál po silničce vpravo Kyjovským údolím, kromě červené značky nás vede i zelená, která se přidala zleva, z Vlčího dolu. Po necelém kilometru odbočíme spolu se zelenou na cestu vpravo a začínáme stoupat boční skalnatou roklinou zvanou Studánkový důl. Asi po kilometru, v závěru údolí, míjíme historické hraniční kameny. O kus dál ukončíme výstup na lesní silničce pod vrchem Medvědice (vlevo, 447 m). Asfaltová vozovka nás vede jen velmi zvolna vzhůru pod vrchol Hřebce (vpravo, 478 m), pak začíná mírně klesat lesnatým terénem jižním směrem. Na konci dlouhé rovinky zahýbá zelená značka vlevo. My ji však v těchto místech opustíme a půjdeme dál po silnici. Následuje dost prudký sestup k zatáčce, kde se zprava přidá jiná lesní vozovka, po níž bychom přišli, kdybychom se v Hřebcovém dole rozhodli pro kratší variantu cesty. Za pasekou projdeme asi 250 m zalesněným úsekem, u další křižovatky, kde asfaltka zahýbá ostře vlevo, se dáme pár metrů za zatáčkou na lesní cestu šikmo vpravo. Kolem lesní školky se dostaneme k lesní louce, přejdeme ji a pěšinou vystoupíme k silnici na okraji Doubice. Odtud je to už jen kousek cesty ke kostelu.

Další doporučené cíle:

Údolí Brtnického potoka - mezi obcí Brtníky a bývalou Zadní Doubicí, turisticky atraktivní, asi 3 km dlouhý úsek je u osady Kopec po ústí potoka do Křinice. Četné pískovcové skály, k východu odbočuje několik divokých skalnatých roklí (Jestřábí důl, Jezevčí důl). Podél potoka vede lesní silnička se zákazem vjezdu motorových vozidel.

ZPĚT NA PŘEHLED TURISTICKÝCH TRAS

Chci vidět podrobnější informace o jednotlivých místech na straně MÍSTOPISU

Chci vidět podrobnější informace o jednotlivých kulturních a uměleckých památkách

ZPĚT NA HLAVNÍ STRANU

(c) Pech - 2000, optimalizováno pro MS IE 5.0 + rozlišení 1024 x 768.