Výletní trasy v okolí Jetřichovic

  

"Kamennou branou do pohádky"

Hřensko - Tři prameny 3 km - odbočka k Pravčické bráně 5 km - Pravčická brána a zpět 6 km - Mezní Louka 12 km - Mezná 14 km - Soutěsky 14,5 km - přístaviště v Tiché soutěsce 15,5 km - dolní přístaviště 16,5 km - silnice 18,5 km - Hřensko 19,5 km.

 

Nejnavštěvovanější, nejromantičtější, nejcennější a ozdobena mnoha unikáty - taková je trasa naučné stezky, spojující nejznámější cíle celé oblasti. Z vyhledávaného centra cestovního ruchu se nejprve vydáme k Pravčické bráně, nejmohutnějšímu skalnímu mostu v Evropě, a tím jako bychom vstoupili do pohádky. Následují roztodivné skalní útvary, hezká architektura a ve finále plavba romantickou Tichou soutěskou.

 

Hřensko

Vlastní výletní trasa

V dáli za Pravčickou branou (jihovýchod) se tyčí Růžovský vrch.

Z Hřenska se vydáme po červené turistické značce po silnici po pravém břehu Kamenice mírně vzhůru, míjíme dolní přístaviště a pokračujeme na křižovatku Tři prameny. Monotónní úsek po silnici (pozor na auta - v sezóně je tu dost značný provoz) je lepší vynechat a využít autobusu. Z křižovatky jdeme po červené značce vlevo po trase naučné stezky vybudované před více než 20 lety původně s 22 zastávkami a informačními tabulemi. Stoupáme kamenitou lesní cestou mezi jednotlivými skalami, z tabulí v terénu se dozvíme podrobnosti o lesích Labských pískovců, o rostlinách, o kvádrových pískovcích. To už opouštíme údolíčko a stoupáme trochu strměji do samotné blízkosti skal. Odbočka nás posílá k Jeskyni českých bratří. Jedná se o jeskyni vrstevní, která vzniká hlubokým zvětráváním horniny podle vrstevních spár. Děčínskou vrchovinou mezi pískovcovými skalami vedly stezky pobělohorských exulantů a tato jeskyně byla patrně i jejich útočištěm. Vracíme se na značku a pokračujeme k hezkému odpočinkovému místu pod Pravčickou bránou. Odtud vede asi 0,5 km dlouhá odbočka k nejobdivovanějšímu útvaru celé oblasti. Již roku 1826 zde byl výčep, v roce1881 byl v odvážné poloze nahrazen hotelem Sokolí hnízdo. Stylový objekt přilepený ke skále je tu dodnes. Procházíme ze ním do skalního areálu (placený vstup). Vstup na vlastní Pravčickou bránu je od roku 1980 uzavřen, skalní most byl ohrožen velkou návštěvností. Útvar byl zpevněn speciální směsí s přísadou pryskyřice. Po kovových schodech se ale dostaneme na okolní vyhlídky. Spatříme některé zajímavé dominanty na německém území (Zschirnstein, Zirkenstein, Kaiserskrone) i ve vnitrozemí. Největší přírodní skalní brána v Evropě vznikla v turonských kvádrových pískovcích milióny let trvajícím zvětráváním.

Oblouk Pravčické brány zezdola.

Dno Pravčické brány leží v nadmořské výšce 415 m (215 m nad úrovní potoka Dlouhá Bělá), její šířka u dna je 26,5 m, výška otvoru 16 m, horní část oblouku je ve výši 21 m nad dnem, šířka oblouku 7-8 m a minimální tloušťka 3m. Němci tuto lokalitu nazývali Preibischtor podle legendárního poustevníka Preibische, který prý tady v některé ze skalních slují přebýval. V začátcích turistiky v této oblasti bylo možné si k výletu na Pravčickou bránu najmout mezky či skupinu nosičů. Těžko dnes dopátrat, kteří slavní lidé stanuli na Pravčické bráně - s určitostí víme, že sem v letech 1831 a 1851 zavítal spisovatel, slavný autor pohádek, Hans Christian Andersen. (Občerstvení v restauraci Sokolí hnízdo od Út-Ne od 8-18 hodin, přes zimu víkendy, v sezóně stánek s občerstvením pod skalním mostem, možnost posezení venku). V roce 1892 byla upravena Gabrielina stezka (podle sestry Edmunda Clary-Aldringena) mezi Mezní Loukou a Pravčickou bránou. Vracíme se na červeně značenou cestu a právě Gabrielinou stezkou vinoucí se podél skal pokračujeme takřka po vrstevnici. Procházíme pod Křídelní stěnou (456 m), potěšíme se občas nádhernými výhledy a pohodlně sestupujeme k silnici a Mezní Louce. Následující asi 2 km dlouhý úsek po silnici - společně se zelenou značkou do malé obce Mezná. Uprostřed obce uhýbá značka vlevo, zprvu mezi pěknými chalupami a pak stezkou mezi skalami velice strmě sestupuje do romantického údolí Kamenice.

Výlet zakončíme jízdou na pramicích Tichou soutěskou.

Pravobřežní přítok Labe pramení na jihozápadním svahu Jelení skály v Lužických horách v nadmořské výšce 595 m, délka toku je 35,6 km. Nejromantičtější částí jsou tři soutěsky: Srbskokamenická (Ferdinandova), Divoká a Tichá. Dlouhé roky tady skalnaté kaňony tvořily obtížnou překážku, kterou museli obyvatelé pravobřežních obcí Vysoká Lípa a Mezná zdolávat cestou do kostela v Růžové. Kamenice znamenala však i solidní zdroj příjmů - plavilo se po ní dříví a pak při podzimních tazích pstruhů a lososů si zase na své přišli rybáři. V roce 1877 se v hřenské hospodě U zeleného stromu zrodila zdánlivě šílená sázka - pět odvážlivců se rozhodlo proplout soutěskami na vorech. Na třech vorech vypluli od Dolského mlýna do míst, kterým si lidé zvykli říkat "konec světa". Čtyři metry dlouhá plavidla dopravila odvážlivce bez úhony do Hřenska. Jistý Franz Fiedler pak o čtyři roky později uskutečnil první projížďku ve Ferdinandově soutěsce. Po trase od soutoku s Chřibskou Kamenicí až k Dolskému mlýnu se začali plavit výletníci - ve mlýně se občerstvovali a vraceli zpátky. Na zpáteční cestě bylo ovšem třeba vláčet čluny proti značnému proudu a to patrně vedlo k zastavení provozu. Základ převoznického řemesla na Kamenici už byl ale zde. Kníže Clary-Aldringen povolal italské odborníky a pod jejich vedením na 200 dělníků po dobu devíti let upravovaly soutěsky. Plovoucí chodníčky, lávky a mostky vznikaly společnou rukou pánů Claryů i Horského spolku pro České Švýcarsko. Nakonec nechal hrabě Edmund vystřílet tunely, zasadit lávky nad vodou, postavit jez a 4.května 1890 byla slavnostně otevřena Tichá neboli Edmundova soutěska. Provoz obstarávalo pět lodiček, převozníci v námořnických stejnokrojích poháněli a kormidlovali plavidla bidlem - to zůstalo dodnes. Divoká soutěska se svého otevření a první plavby dočkala o 8 let později. Na rozcestí mezi soutěskami u Mezního můstku se dáme vpravo k hornímu přístavišti člunů. Jiná cesta než po vodě dál nevede. Proplujeme necelý kilometr kolem Strážce přístavu a dalších skalních útvarů, s výkladem převozníka - průvodce. (Provozní doba: duben,září,říjen SO a NE 8-18 h, květen-srpen denně 8-18 h, v sezóně občerstvení). 

Z plavidla vystupujeme na pravém břehu, na protější břehu proti nám se tyčí skalní rodinka, trojice věží Babička, Děti a dvojvrchol Rodiče. Pomalu se loučíme s impozantní scenérií, kde takřka kolmé skalní věže vystupují 50-150 m nad vodní hladinu. Pohodlnou širokou stezkou přicházíme k silnici a po ní se vracíme do středu Hřenska.

ZPĚT NA PŘEHLED TURISTICKÝCH TRAS

Chci vidět podrobnější informace o jednotlivých místech na straně MÍSTOPISU

Chci vidět podrobnější informace o jednotlivých kulturních a uměleckých památkách

ZPĚT NA HLAVNÍ STRANU

(c) Pech - 2000, optimalizováno pro MS IE 5.0 + rozlišení 1024 x 768.