Místopisný seznam lokalit

(poznámka: číselné označení turistických cest se nemusí shodovat se současným stavem, barva by měla být zachována)

Území ohraničeno: státní hranice - Hřensko - Labská stráň - Bynovec - Nová Oleška - Stará Oleška -Č.Kamenice - Chřibská - Doubice - Krásná Lípa - Brtníky - státní hranice

A

Arnoltice u Děčína

Obec (343 m, 1000 obyv.) 7 km sv. od Děčína v Růžovské vrchovině. Kolonizační ves připomínaná r. 1352. Kolem návsi jsou zemědělské usedlosti v přízemí zděné a roubené, v patře hrázděné i roubené. Pozdně barokní kostel Nanebevzetí P. Marie postaven v letech 1756-1758, r. 1910 vyhořel, opraven v r. 1959, zařízení převážně pseudorokokové, kolem hřbitova ohradní zeď se třemi branami a čtrnácti zastaveními Křížové cesty z druhé půle 18.století. V sousedství je fara, původně barokní z roku 1774 a secesně přestavěná ve 20.století, ale s barokní branou a soškou, další dvě barokní sochy z 18.století na návsi. M 12. Koupaliště v přírodě 1 km na jv. v osadě Nový Svět. Pošta. Restaurace.ČSAD směr Janov, Děčín, Labská Stráň.

Arnoltický vrch

Zalesněná výšina (424 m) v Růžovské vrchovině mezi obcemi Arnoltice (sev.) a Bynovec (jižně) - M 12 po sv. úpatí.

B

Babylon

Přírodní rezervace (18,6 ha) asi 2 km severně od Jetřichovic, východně od České silnice, jihozápadně od Ptačího kamene (372 m). Skalní labyrint v pískovcích, které porůstá ušlechtilý typ borovice s vysokými a rovnými kmeny. Roste zde i chráněná plavuň vranec jedlový. Mimo značené cesty, nejbližší Č 17 (na jihu) a Z 16 (na severu).

Belvedér

Výhledové místo (nejvýznamnější ze "skalních balkónů" Českého Švýcarska) 0,5 km západně od Labské Stráně, 2,5 km na jjz. Od Hřenska. Na okraji vysoké skály (asi 130 m nad hladinou Labe) byla už v letech 1701-1711 vytesána stupňovitá terasa (nejstarší vyhlídka v oblasti) a při ní ve skále čtvercový prostor - salla terrena (sloužil též k hudebním produkcím) s vysokou arkádou (se znakem Clary-Aldringenů), poblíž postaven šlechtický letohrádek (později restaurace, dnes hotel Belveder). Rány z hmoždíře umístěného na plošince rozptylovaly panstvo mnohonásobnou ozvěnou. Společnost se tu bavila i tehdy módními pastýřskými hrami. V 19.století byla zbudována "kočárová" cesta zvaná Alej (původně vroubená i kamennými kvádry) vedoucí v přímém směru 4 km k jv. do Bynovce (zčásti jí prochází Č 11). Z terasy výhled do údolí Labe: k j. Dolní Žleb, k s. v SRN na levém břehu osamocené stolové hory Zirkelstein a Kaiserkrone, na pravém skalní hřbet Schrammsteine a táhlý zalesněný vrch Große Winterberg. Č 11 vede 500 m od Belvedéru (neznačená odbočka). Ve stráni pod terasou strmá serpentinovitá stezka sestupující k silnici na břehu Labe v blízkosti přívozu do Dolního Žlebu (ČSD).

Bílá dolina

Lesnaté údolí Bílého potoka (též Jetřichovické Bělé, jímž vede cesta z Jetřichovic k Dolskému mlýnu (2,5 km), Žl 23.

Bílý potok

Pravobřežní přítok Křinice. Pramení jižně od železniční zastávky Mikulášovice-horní nádraží, záhy tvoří státní hranici a v bývalé Zadní Doubici se na konci Kyjovského údolí vlévá do Křinice. Cesta vede po jeho pravém břehu (žlutě značená turistická cesta údolím Bílého potoka - Weissbach tal), tedy už na území SRN, proto není volně přístupná z české strany hranice. K ústí potoka vede M 22.

Bor

Zalesněná pískovcová výšina (486 m) ve východní části Jetřichovických stěn, 2 km z. od Doubice, na okraji velmi členité a romantické pískovcové oblasti při pohraniční říčce Křinici. Místní dílčí výhledy: k jv. na Chřibské vrchy, k s. na brtnická lada a výšiny u Mikulášovic, na z. na hory v Sasku, v čele s Velkým Winterbergem. Žl 23.

Borek

Zalesněný vrch (321 m) v Růžovské vrchovině, 1,5 km jižně od Jetřichovic, 1,5 km vých. od Všemil. Skalní výšinu ze tří stran (s.,v.,z.) lemují v pískovcích modelovaná údolí a rokle s přítoky Chřibské Kamenice (na sv. Vlčí rokle).

Borovina (dříve Tonlův vrch)

Zalesněná skalnatá výšina (364 m) v Růžovské vrchovině, 1 km jižně od Všemil. V okolí rozrušený pískovcový terén s údolími a roklemi, na jz. úpatí se táhnou Svinské doly, jimiž prochází M 18.

Borový důl

Kratičké údolíčko odbočující vlevo z neznačené stezky vedoucí z ohybu (asi 1 km za Mezní Loukou směrem k Pravčické bráně) naučné stezky "Česko-německého přátelství" a též Č 14 k SV ke státní hranici. Po obou stranách strmé masívy s horolezeckými věžemi.

Branka

Velké rozcestí neznačených cest na konci Haťového dolu, prochází jí Žl 21.

Bratrské oltáře

Po kamenných schodech přístupný závěr bočního údolí v lesích 1 km na sv. od České Kamenice, kde byly v pískovcových skalách vytesány četné rámy a výklenky pro obrazy a sochy světců, upravené balvany připomínají oltáře. V období 1518-1624, kdy zdejší panství patřilo protestantské šlechtě, scházeli se tu tajně katolíci, po Bílé hoře za protireformace tu naopak konali tajné bohoslužby nekatolíci (protestanti). Později bylo místo opatřeno barokně honosnou katolickou církevní výzdobou, na podstavci ústřední plastiky letopočet 1765, rekonstrukce a úprava na poutní místo r. 1887, za komunismu značně zdevastováno časem i lidmi. V roce 1993 sem byla zasazena deska s původní podobou oltáře (autorem desky je Jan Pokorný). Prochází tudy M 25.

Brtnický hrádek (též Loupežný hrad)

Malé stopy bývalého skalního hrádku na pískovcovém ostrohu, který dominuje Hlubokému dolu (pravobřežní odbočka z Kyjovského údolí, záp. od Turistického mostu), 2,5 km na jjz. od Brtníků. Rozlohou nejmenší ze šesti skalních hradů jetřichovické pískovcové oblasti, které ve 14 století upevňovaly zdejší panství Berků z Dubé, patrně též chránil nejkratší spojení od Labe na Šluknovsko a do Lužice. Bez historických záznamů, není znám ani původní název hradu. Přístup vedl od sv. přes přírodní rozsedliny (dnes upraveno), tvořící přirozenou obranu, až k vlastní hradní skále. Na vrcholovém skalisku tvaru bochníku je vytesáno čtvercové sklepení pod tehdejší jedinou, zřejmě dřevěnou věžovou stavbou. V prohlubni i v okolí stopy dřívějších konstrukcí, ve skále vytesaná lůžka pro trámy. Výhled přes Hluboký důl na protější ostroh s bizarními skalními tvary. Z 33, odbočka k západu.

Brtnický potok

Pravobřežní přítok Křinice. Pramení pod Ptačím vrchem na sv. od obce Brtníky, kterou protéká zprvu k západu, za ni se však u osady Kopec obrací k jihu a prochází zalesněným údolím s pískovcovými skalami. U mostu poblíž státní hranice ústí do Křinice. Z Brtníků potok sleduje M 22, údolní silnička není v zalesněné části sjízdná pro veřejnost.

Brtník

Zalesněná výšina (445 m) ve vých. části Jetřichovických stěn, 2 km západně od Kyjova, mezi Hřebcovou (též Divokou) roklí (jižně), Kyjovským údolím Křinice (severně) a Studánkovým dolem (východně), jímž prochází Z 33 ústící na tzv. Doubickou cestu (též Travnatý důl).

Brtníky

Protáhlá přípotoční ves (387 m) na horním toku Brtnického potoka, 7 km záp. od Rumburka, místní část obce Staré Křečany. První archivní zmínky kolem roku 1346. Na hřbitově (poblíž zbořeného barokního kostela) s ohradní zdí a branou (upravena v letech 1859-1887) klasicistní kaple z roku 1850. Na Křížovém vrchu (vých. okraj osady) kaple Nejsvětější Trojice z r. 1768 (obnovená 1842-1858) s křížovou cestou a kaplí Božího hrobu (poč.19.století). Lidové stavby s kombinovanou konstrukcí (zdivo, roubení, hrázdění). Koupaliště u viaduktu. Pošta. Stanice ČD. Č 35, M 22, Z 33.

Bukovina

Čedičová hora (557 m) v Kytlické hornatině, 2 km na jz. od Chřibské. Kruhový rozhled až do Saska: z. tabulové hory, ssv. Kottmar s rozhlednou, na předělovém hřbetu (rozvodí) labskooderském. Zalesněný komplex s ojedinělými skalisky na svazích (dílčí výhledy), strměji spadá k jz. do údolí Studeného potoka. Po jihových. úbočí M 25.

Bynovec

Ves (380 m) na náhorní rovině na pravém břehu Labe, 6 km na sv. od středu Děčína, 6 km na jjv. od Hřenska, místní část obce Arnoltice, po roce 1990 se osamostatnila. První připomínky k r. 1515 jako součást benešovského panství pod pravomocí hradu Ostrého. Obdélný patrový barokní zámek s mansardovou střechou z 2.pol.17.století, po požáru (r.1791) přestavěn. Přilehlá klasicistní budova z 1.třetiny19.století. Pozdně barokní kaple se šestibokou zvonicí. Soustředěná zástavba starších lidových domů s kombinovanou stavební technikou (zdivo, roubení, hrázdění). Zemědělské okolí. Za obcí směrem na Růžovou improvizované polní letiště. K sz. směřuje Alej, 4 km dlouhá přímá cesta (částečně ji prochází Č 11) k bývalému letohrádku Belvedér. Koupaliště v přírodě 1,5 km na sv. v osadě Nový Svět (M 12). Z 10a (končí ve vsi).ČSAD směr Děčín, Růžová, Arnoltice.

Bynovecká plošina

200-300 m nad hladinou Labe, zhruba ve tvaru trojúhelníku mezi Děčínem (kde končí Kvádrovcem - Kvaderbergem - spojeným s ním úzkou šíjí), Růžovským vrchem a Útesem míru nad Hřenskem. V Českém Švýcarsku, s většími plochami relativně úrodných půd obsahujících spraš, jediná svého druhu (na rozdíl od velkých plošin v Saském Švýcarsku). Některé z jejich vesnic měly větrné mlýny, poslední z větrných mlýnů na vrchu Petříně u Růžové je technickou památkou a v současnosti penzionem.

Bynovecký potok

Stéká z Dobrnské vrchoviny k východu. Vzniká jižně od obce Bynovec (Z 10a) východně od Kamenského vrchu, protéká mírným údolím Vřesové doliny, v Nové Olešce (M 12) napájí místní rybník a v Srbské Kamenici se vlévá do Kamenice. Turisticky je vyhledáván zejména jeho horní tok.

Bynovecký vrch (na starších mapách Čabel)

Zalesněný vrch (412 m) ležící 1,5 km východně od obce Bynovec. Na jeho jihozápadním úpatí je PR Čabel (chráněný rojovník bahenní). M 12 vede po sev. úbočí mimo zalesněný vrchol, který je bez výhledu.

Bystřička

Potok v Růžovské vrchovině, pramení u Kunratic (Z 20), 2 km severně od České Kamenice. Teče k jihozápadu přes Filipov (M 18) do Janské, kde ústí do Kamenice.

Č

Čabel

Přírodní rezervace 1,5 km východně od obce Bynovec, 3 km na jz. od Růžovského vrchu. Na jz. úpatí Bynoveckého vrchu (412 m) je na pískovcovém podkladu malé rašeliniště s typickou rašeliništní květenou (mj. suchopýr pochvatý, klikva žoravina a rojovník bahenní), v okolí řídký smrkový a borový porost s vtroušenou olší. Mimo značené cesty. Nejbližší M 12 jde po úbočí Bynoveckého vrchu.

Čedičový vrch

Zalesněná kóta (327 m) nad Jetřichovicemi, 0,5 km jižně od silnice na Vysokou Lípu, záp. od silnice na Všemily.Čedičový výlev byl na vrcholku odkryt zvětráním a odnosem pískovců. Přístup od jihu, kdysi upravená vyhlídka přerostlá stromovím.

Černá brána

Přírodní útvar při ústí zalesněného Hřebcového dolu v Jetřichovických stěnách. Zřícený velký blok položený přes zářez v pískovcové skále zde vytvořil přírodní bránu, v jejímž otvoru (výška asi 3 m, šíře dole asi 5 m) se tísní Červený potok, levobřežní přítok Křinice, a neznačená údolní cesta. Přístup: M 22 prochází částí Hřebcového dolu, tam, kde značka opouští údolí a odbočuje k jihu (Schodovým dolem stoupá k Panenské jedli a na Tokání), pokračovat dnes již značenou (M odbočka) údolní cestou k západu asi 1 km k Černé bráně. Cesta dochází až ke Křinici, která tvoří státní hranici (nutno se vrátit). Asi 300 m severně od ústí Červeného potoka je na levém břehu řeky pískovcová Křinická věž (horolezecký terén).

Černá stěna

Původní název jedné ze tří charakteristických pískovcových skal u Jetřichovic, nyní Vilemínina stěna, na mapách někdy též Jetřichovická stěna.

Černý důl

Údolí začínající u silnice mezi Hřenskem a Mezní Loukou asi 1,5 km směrem od Mezní Louky pro pravé straně. Celým údolím vede neznačená stezka. Na úplném konci údolí prochází naučná stezka "Česko-německého přátelství" a též Č 17.

Čertův kámen

Skalní výšina (426 m), 2 km záp. od Kyjova, 110 m nad Kyjovským údolím, odbočuje k němu vlevo stezka, jež pokračuje kolem Medvědice a pak ústí do Doubické cesty.

Česká Kamenice

Starobylé město (301 m, 7000 obyvatel) na řece Kamenici, 15 km vsv. od Děčína, 18 km jz. od Varnsdorfu, jeho součástí do 90.let byly bývalé obce Dolní Kamenice, Filipov, Horní Kamenice, Huníkov, Janská, Kamenická Nová Víska, Kerhartice, Kunratice, Lipnice, Líska, Markvartice, Pekelský Důl, Studený, Veselé a Veselíčko. Po revoluci se některé z nich znovu osamostatnili - jmenovitě to byly Kunratice,Lipnice, Studený, Jánská, přičemž Lipnice a Studený spadají pod Kunratice. Stýkají se zde hranice CHKO Labské pískovce, CHKO Lužické hory a CHKO České středohoří. Historický vývoj: Město bylo zřejmě založeno v půli 13.století pod hradem Kamenice stojícím na jv. na blízkém Zámeckém vrchu, původně nazýváno Campnicz. Václav II. věnoval město Janu z Michalovic, později byli jeho majiteli Berkové z Dubé a Vartenberkové. Ve 14.století přišli kolonisté z Míšeňska, od roku 1515 majitelem míšeňský rod Salhausenů, od roku 1614 rod Kinských. Městská kniha, založená roku 1380 a vedená do roku 1516, je historicky i umělecky cenná (v archívu v Litoměřicích). Právo vařit pivo uděleno 67 domům už roku 1394. V letech 1423-1430 bylo město několikrát obsazeno husitskou posádkou, ale bez kladné odezvy u místních obyvatel, roku 1444 byly hrad i město dobyty a vypáleny vojsky lužického šestiměstí. Později byl majitelem Č:Kamenice i Vilém Kinský, zavražděný roku 1634 s Valdštejnem v Chebu. Roku 1625 a 1680 účast na povstání venkovského lidu v kraji, za sedmileté války (1756-1763) krvavé srážky v okolí, roku 1775 selské bouře, v 18. a 19.století město utrpělo epidemiemi (1778 - černé neštovice, 600 obětí, kolem roku 1850 - tyf, úplavice, cholera). Po roce 1830 první závody, roku 1834 papírna, roku 1855 přádelna vlny. Po 28.říjnu 1918 také zde snaha o vytvoření tzv. Provincie Deutschböhmen a o její odtržení od ČSR, ale 18.12.1918 město obsazeno čsl. vojskem. Ve volbách roku 1920 získala levice (česká a německá soc. demokracie) 73% hlasů, ale po roce 1936 sílil vliv nacionalistů (ve volbách henleinovci 56%). K příznivcům nacismu patřil i majitel českokamenického panství Oldřich Kinský, roku 1938 hostil zde lorda Runcimana a po Mnichovu vítal v České Kamenici Adolfa Hitlera. Území odtrženo od Čech, v 2.světové válce závody přešly na zbrojní výrobu, v okolí na 30 pracovních zajateckých táborů, též koncentrační tábor Rabštejn. Odbojové skupiny působily ve městě (vedl je český nasazený dělník Jaroslav Synek) i v koncentračním táboře (Ferdinand Sommer - člen redakce Rudého práva), od jara 1945 též výsadkáři z okolí Růžové (sověti, Poláci, Němci), jejichž vysílačkou umístěnou v pivovaru podávali sovětskému štábu zprávy o pohybech nacistických vojsk. Č.Kamenici obsadily 9.5.1945 jednotky 2.polské armády (brig.gen. Karol Swierczewski) působící ve svazku 1.ukrajinského frontu. V únoru 1948 dělníci zdejší papírny odmítli zasílat rotační papír pro tisk Českého slova. V posledních létech výstavba sídlišť, zejména na okraji města. Historické a kulturní pamětihodnosti: Historické jádro města s obdélným náměstím je jako opevněné městečko připomínáno roku 1352. Zděnou středověkou architekturu doplňuje převážně barokní dřevěná zástavba faktorských a návazně i řemeslnických domů (zčásti později upravených) a též pozdější klasicistní kamenné stavby. Z původních hradeb a bran se zachovala jižní Zámecká brána. Poblíž stojící zámek postavil na místě původního dvora v letech 1541-1543 Jindřich z Vartenberka, jižní křídlo je renesanční (s arkádami), severní křídlo barokní, vstupní brána (na vých. straně) se znaky Vchynských (Kinských) a Trčků z roku 1631. Městský chrám (proti zámku) sv. Jakuba, původně ze 14.století, zcela přestavěn roku 1562 a hlavně v letech 1604-1605, uvnitř pozdně gotické síňové trojlodí, výzdoba klasicistní a rokoková většinou z 18.století, řezaná barokní křtitelnice, na zdejší varhany hrával v letech 1856-1857 mladý Antonín Dvořák, v kryptě 8 rakví Vartenberků, cenné náhrobníky z 16.století. Věž pochází z let 1552-1555, původně stávala samostatně jako městská hláska a součást městského opevnění, po přestavbě roku 1605 jako zvonice připojena ke kostelu, v patře bývalo obydlí hlásného. Poblíž kostela je budova bývalé farní školy z roku 1562. V severní části města kaple Narození P.Marie, barokní stavba z let 1736-1739 (stavitelé J.Schwarz z Ústí nad Labem a Jan Jiří Kačinka z Č.Kamenice), centrála na kruhovém půdorysu vrcholící mohutnou kopulí (zelená měděnka) s opěrnými pilíři ozdobenými sochami světců z dílny Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa, uvnitř kopule fresky z apokalypsy od Ferdinanda Brunettiho (z let 1883-1885) a malovaná okna, hlavní oltář rokokový z roku 1746 (Josef Klein), na něm silně zlacená dřevěná poutní socha P.Marie. Kapli obklopuje čtyřkřídlý ambit s věží (rok 1749), ve čtyřech nárožních kaplích s kopulemi rokokové a barokní dřevěné sochy. Vně kaple v parčíku na místě bývalého hřbitova památník obětem 1. a 2.světové války (na zdi) a památník padlým rudoarmějcům. Nedaleko je budova bývalého chudobince, barokní stavba s mansardovou střechou, postavená roku 1749 (J.J.Kačinka, pod vlivem litoměřického architekta Octavia Broggia), původně tu pobývalo 24 chudých poddaných (v přízemí ženy, v patře muži) v sálech rozdělených jen dřevěnými přepážkami na 24 komůrek se společnými kamny, později sloužila jako městský špitál, ve 2.světové válce tu byla ubytovna polských dělníků nasazených na práci v Rabštejně, dnes Kulturní dům s restaurací, poblíž v parku skupina čedičových sloupů jako památník obětem epidemie černých neštovic roku 1778. Na náměstí Míru barokní osmiboká kašna z roku 1775 se sochou P.Marie z roku 1680 (Mistr Oldřich z Žitavy), nedaleko na zemi podkova vydlážděná z křemene označovala místo, kam až směl být při trzích stavěn dobytek na prodej. Radnice s latinských nápisem Palladium Civitatis (záštita obce), původně renesanční stavba patrně z roku 1493 byla přestavěna a rozšířena roku 1591, dnes je klasicistně upravena. Na budově Formanky u hotelu Slavie kamenná deska s erbem, s datem 1579 a s cizojazyčným textem žalmu 37,29 ("Spravedliví budou dědičně vládnou zemi a budou v ní přebývat věčně"). Na náměstí dále empírový dům a zcela přestavěný gotický dvojdům, v obci je též několik zachovaných staveb lidové architektury. Chráněný tis červený roste poblíž kostela sv. Jakuba, výška 11 m, jeho kmen má ve výši 30 cm obvod 410 cm, stáří se odhaduje na 400 let. Kamenický hrad stojí na zalesněném čedičovém Zámeckém vrchu (530m) jv. od města. Vznik hradu nejasný, v 15.století byl Vartenberky upraven a posílen, roku 1444 dobyt a vypálen vojsky šestiměstí, počátkem 17.století už opuštěn. Do zachovalých mohutných zdí (z čediče) obdélníkového hradního paláce byla vestavěna dřevěná restaurace a vyhlídková plošina, časem bylo vše zdemolováno a nepřístupno, avšak věci se pohnuly správným směrem a do Kamenického hradu byla vestavěna v r.1998 nová vyhlídková věž a opraveno rozpadající se zdivo. V okolí paláce skrovné zbytky hradeb. Na úbočí kamenná suťová pole a výchozy čediče s náznakem sloupcovité odlučnosti. Odbočka ze Z 26. Osobnosti: Narodil se tu profesor Jan Klein (1681-1762), ředitel katedry matematiky v pražském Klementinu, tvůrce astronomických hodin, dále Johann Emanuel Pohl (1782-1834), český botanik a lékař, badatel v brazilských pralesích, průvodce J.W.Goetha po Čechách, též Josef Hegenbarth (1884-1961), malíř po roce 1945 ředitel galérie v drážďanském Zwingru. Ve svém mládí zde pobývali dva hudební skladatelé - Christoph Willibald Gluck (1714-1787), německý raně klasický skladatel, reformátor zpěvohry, jehož otec byl lesníkem na zdejším panství (pobyt v letech 1720-1728) a Antonín Dvořák (1841-1904) chodil v letech 1856-1857 do zdejší německé školy, aby se zdokonalil v němčině, bydlel u mlynáře Josefa Ohma v Horním mlýně (Horní Kamenice u rozcestí silnic na N.Bor a Chřibskou). Okolí města zachytil na svých kresbách malíř Karel Liebscher (1851-1906), tři rozměrné kresby na skle v hotelu Slavie jsou od akademického malíře Karla Hodra. Rekreace,sport: Velké koupaliště pod Střelnicí a menší v Horní Kamenici, v okolí Olešský rybník a přírodní koupaliště v osadě Vesnička, očistné lázně v Palackého ulici. Lyžařský vlek na Ptačím vrchu, Horní Kamenice. Křižovatka turistických cest - M 18 a na ní navazující M 25, Z 20 a navazující Z 26, Žl 19. Pošta, kino, policie, nemocnice, lékárna, autoopravna, benzinová pumpa, ČD (do Děčína) a ČSAD (Děčín, Č.Lípa, Rumburk, Varnsdorf, N.Bor). Okolí: Kamenický hrad, Jehla (výhled), Pustý zámek (PP, zřícenina hradu Fredewald), Studenec (PR Studený vrch), Zlatý vrch (PR - sloupcovitá odlučnost čediče), Panská skála (PR Varhany), Kamenický Šenov (sklářské muzeum).

Česká silnice (cesta)

Pro soukromá vozidla uzavřená lesní silnička (vedoucí částečně po trase historické České stezky) z Vysoké Lípy na s. ke hraničnímu mostu přes Křinici (bývalá osada Zadní Jetřichovice). Vděčný turistický úsek skalní divočinou Jetřichovických stěn ke zřícenině hradu Šaunštejna (též Loupežnický hrad) a s odbočkami do bočních údolí (Mokrý důl, Mlýnská rokle, Hluboký důl). Č 17 (jižní okraj), Z 16 (severní okraj).

Česká stezka

Stará obchodní a zemská stezka (zprávy již z let 1213 až 1241), která směřovala pohraničním hvozdem Jetřichovických stěn z Budyšína přes Sebnitz do Čech. Přesná její trasa není doložena, soudí se, že vedla přes tehdy již existující slovanské osady Vysoká Lípa, Všemily, Srbská Kamenice, Oleška, Dobrná, Jedlka a přes řeku Ploučnici do nitra Čech. Patrně po části její trasy vede dnešní Česká silnice.

Český vrch

Pískovcový pahorek (426 m) na vých. okraji Jetřichovických stěn, záp. nad Dolní Chřibskou, na pravém břehu Chřibské Kamenice. Kdysi téměř holý vyhlídkový vrcholek postupně zarůstá stromovím, pouze dílčí výhledy od dolního okraje lesa. (Původní název Böhmberg podle vlastního jména majitele).

D

Divoká rokle

Nesprávné označení pro Hřebcový důl, uváděné však někdy i na turistických mapách.

Divoká soutěska

Hluboký skalnatý kaňon řeky Kamenice v kvádrových pískovcích Růžovské vrchoviny, 4 až 6 km na vjv. od Hřenska. Přírodní charakteristika obdobná jako pro Tichou soutěsku, i když ne v tak velkém rozsahu a pestrosti jevů. Navazuje na Tichou soutěsku u Mezního můstku, odkud vede po levém břehu neznačená pěší stezka s mírným stoupáním až k dolnímu přístavišti, další úsek (asi 450 m) je přístupný jen po člunech (za poplatek v letním období) - byl zpřístupněn v roce 1898. Nad horním přístavem je na levém břehu dvojice věží Trojnožka a Závojnatka, podél nich odbočuje k jihu postranní údolí zvané Hluboký důl (s neoznačenou cestou do Kamenické stráně), jímž přitéká Kachní potok. U přístaviště (za pokladnou) studánka Pramen štěstí. Dál vede po pravém břehu Kamenice opět pěší stezka až k místu, kde se údolí řeky otáčí k jihu a kde cesta odbočuje z kaňonu k sv., zde Divoká soutěska končí. Cesta stoupá strží na modře značenou cestu z Vysoké Lípy na Mezní Louku. Další úsek Kamenice zvaný Ve strži není průchodný, pobřežní stezka se dostane do neschůdných míst se skalami spadajícími až do vody. ČSAD Mezná, Mezní Louka, Vysoká Lípa, Růžová-hájenky. Z 16 na záp. okraji (Mezní můstek), M 18 po výstupu strží z východního okraje.

Dlouhá Bělá

Potok tekoucí od Mezní Louky k západu souběžně s Kamenicí, do níž se (po spojení se Suchou Bělou přicházející ze severu) vlévá na vých. okraji Hřenska. Po celé délce její tok doprovází silnice Hřensko - Vysoká Lípa, v dolním úseku též Č 14 a naučná stezka.

Dlouhý důl

Údolí začínající u autobusové zastávky "Tři prameny", pokračující SSV směrem. Částečně prochází údolím naučná stezka "Česko-německého přátelství", též Č 14.

Dolní Chřibská

Přípotoční ves (310 m) v údolí Chřibské Kamenice, navazuje na západě na Chřibskou, jejíž je místní částí. Početné přízemní i patrové dřevěné lidové domy, převážně z 18.a 19.století, s podstávkami s obedněnými stěnami a břidlicovými zdobenými štíty. Většinou pečlivě a s respektováním stylu udržované objekty v nenarušeném přírodním prostředí. Převažuje rekreační využití. Žl 23 prochází jen horní (východní)částí.

Dolní Karlštejn

Dřívější název pro Chřibský hrádek mezi Chřibskou a Doubicí.

Dolní soutěska

Název též někdy používaný pro Tichou soutěsku v kaňonu Kamenice.

Dolský mlýn

Místo při ústí potoka Jetřichovická Bělá do Kamenice, 3 km záp. od Jetřichovic, 1 km jižně od Vysoké Lípy, 1 km východně od Kamenické stráně. Původně velký mlýn (přístupová cesta z Kamenické stráně), který měl po mnoho let významnou funkci i ve vodní dopravě - plavení dříví, později výletní restaurace, která však již před 2.světovou válkou upadal pro znečištění Kamenice odpadovými průmyslovými vodami, jež tam vtékající Jetřichovická Bělá nestačila zředit. Místo při dolní stanici člunové dopravy jižní částí Srbskokamenické soutěsky (Ferdinandovy s.), dnes křižovatka turistických cest na začátku nepřístupného úseku soutěsky. M 18, Žl 21. U mostu chráněný Královský smrk, osamocený mohutný exemplář smrku ztepilého, výška 27 m, stáří asi 180 let, obvod kmene (130 cm nad zemí) je 270 cm.

Doubice

Mezi rozsáhlými lesy ležící obec (390 m) 4 km na jz. od Krásné Lípy, jejíž byla místní částí, po roce 1990 se osamostatnila, dnes 77 obyvatel. Příhodná klimatická poloha vytváří podmínky pro rekreaci, obcí prochází hranice mezi CHKO Labské pískovce a Lužické hory. Rozptýlená zástavba (s lidovými stavbami) spojuje severnější Starou Doubici, ležící při Doubickém potoku (ve středu obce rybníček, koupání), s jižnější Novou Doubicí, ta vznikla v 18.století rozdělením šlechtického statku. K roku 1457 je zmínka o jedné z prvních sklářských hutí u nás. Klasicistní kostel Nanebevzetí P. Marie z let 1811-1814, zařízení z téže doby. Kostel byl v roce 1998 zrekonstruován a znovu vysvěcen. Polozděná patrová budova s podstávkou bývalé fary z roku 1814. Na území obce 2 km na sv. Vápenný vrch s PR Vápenka. 1,5 km na jih vrch Spravedlnost s čedičovými sloupy na sv. svahu. Zaniklá osada Zadní Doubice (připomínaná roku 1547) stávala 5 km na sz. v hraničním úseku Křinice poblíž ústí Brtnického potoka. Pošta, ČSAD. Z 33 (severní okraj obce), Žl 23.

Doubický potok

Pravobřežní přítok Chřibské Kamenice. Pramení mezi Širokým a Vápenným vrchem v zalesněném sedle (zde jej křižuje Z 33), doprovázen silnicí stéká zprvu k jihozápadu a prochází obcí Doubice (styk se Žl 23), za níž se pak stáčí k jihu, míjí Chřibský hrádek a ústí v Dolní Chřibské.

Ďurišova soutěska (Tichá soutěska)

Skalní kaňon při dolní Kamenici, začíná nad Hřenskem. Jde jím stezka vytesaná ve skále, pod převisy a tunely (otevřená roku 1890). Za jezem připomínajícím vodopád, cesta končí a pokračuje se po lodičkách (mineme umělý vodopád). Soutěska končí u Mezního můstku, odkud lze vystoupit po Z 16.

E

Elisalex

Staré označení Útesu míru nad Hřenskem (170 m), přímo nad ústím Kamenice. Výhled na Labe, Hřensko, Kaiserskrone.

Eustach

Orientační místo ve vých. části Jetřichovických stěn, necelý 1 km záp. od Boru, 1 km na ssv. od Tokání. Rozcestí s loveckou chatkou, nazvané podle obrazu sv. Eustacha (=Ostaš, patron lovců), který zde býval. Žl 23.

F

Falkenštejn (Sokolí)

Zbytky skalního hradu na nejjižnějším pískovcovém suku (303 m) v masívu Havraního kamene na sv. okraji Jetřichovic (0,5 km od Jetřichovic). Vznikl patrně už koncem 13.století na ostrahu České stezky do Lužice, první zmínka až k r. 1395, od r. 1406 majetek rodu Berků z Dubé a později Vartenberků, v husitském období zprvu na straně lužického šestiměstí, pak naopak základna pro kořistní výpravy do Lužice, proto r. 1444 obléhán a poškozen, ještě r.1457 obýván, čímž záznamy končí. V době romantismu se stal oblíbeným cílem výletníků, r. 1852 byl prozkoumán, upraven přístup. Skála rozdělena rozsedlinou, kterou také vede přístup na hrad: původně se vcházelo od východu (dole vlevo ve výklenku stopy po studni původně hluboké 25 m), nyní od západu (ošlapané schody, nezajištěno). Poblíž této cesty je vpravo otřelý reliéf erbovního znaku sokola s křížkem. Na plošině sev. části skály jsou vytesané zbytky rozlehlé komnaty (6x12 m) s náznakem klenutí a s impozantním výhledem k s. na Havraní kámen (390 m), je zde vyryt letopočet 1593, ale v té době byl již hrad pustý. Vedlejší vytesaná místnost patrně bývala kaplí (kvádr jako oltář). Výhled: jz. Růžovský vrch, z. Kočičí (Kacířský) kostel (hrádek) u Jetřichovic, v dáli Děčínský Sněžník a skalní vrchy v SRN, s. Havraní kámen (kryje další štíty Jetřichovických skal). Žl 21, ze značky odbočka vlevo.

Falknovská Kamenice

Dříve používaný název pro řeku Kamenici v úseku od pramene po soutok s Chřibskou Kamenicí ve Všemilech.

Fredevald

Bývalý hrad, uváděný dnes jako Pustý zámek, na znělcovém ostrohu (420 m) ve zúženém údolí Kamenice, 3 km vých. od Č.Kamenice. Území koupil r. 1406 od Jana z Michalovic (účastnil se s Panskou jednotou odboje proti králi Václavovi IV.) Hynek Berka z Dubé, který dosadil na Fredevald nového hejtmana Zikmunda ze Slibovic (první historická zmínka). Při dělení berkovské državy mezi pět synů připadl po r.1410 Janovi Berkovi, po něm byl od r.1428 majitelem děčínský Zikmund z Vartenberka. Při trestném tažení vojsk šestiměstí r. 1444 byl hrad dobyt a pobořen, od 16.století je pustý. Dochovaly se jen sporé zbytky zdí na vrcholu a tesané sklepní prostory. Skála na níž hrad stojí, je chráněný přírodní výtvor Pustý zámek. Z vrcholku je pěkný rozhled do údolí Kamenice, na protější Břidličný (Šikmý) vrch (499 m) i na sopečné kopce Českého středohoří a Lužických hor. Výstup po neznačené strmé stezce začíná za rekreační budovou u silnice, kde též možno parkovat.

H

Hadrový důl

Místní část Srbské Kamenice při ústí potoka Postnice a Lesní cesty z Nové Olešky.

Haťový důl (Mostkový důl)

Vede z Jetřichovic pískovcovými skalami zprvu k východu pod jižními svahy Falkenštejnu a pak stoupá k sv. do sedla mezi Suchým vrchem a návrším Na Tokání. Žl 21.

Havraní kámen

Nejjižnější ze tří charakteristických hrotů (390 m) Jetřichovických skal, 1 km na sv. od Jetřichovic. Turisticky nepřístupný, na severozápadním úbočí horolezecké věže. Na turistických mapách též Krkavčí skála. Č 17 obchází po záp. a sev. úbočí.

Hlava

Plochý zalesněný vrch (420 m) na severním okraji pískovcového území Jetřichovických stěn (jeden z nejsevernějších pískovcových vrchů Č.Švýcarska), 2 km na jz. od Brtníků, 0,5 km na jz. od zotavovny Šternberk, kde prochází Z 33.

Hlubina (Peklo)

Neprůchodná soutěska při Kamenici mezi roklí Ve strži (pod Mezní Loukou) a Vysokou stěnou, kde končí stezka do Dolského mlýna. Nutno jí obejít horem kolem Ptačí skály a Vysokolipské hájovny.

Hluboký důl (Schodový důl)

3 km dlouhá skalami lemovaná rokle v Jetřichovických stěnách na sv. od Mezní Louky. Začíná pod sz. svahy Větrovce a ústí na Českou silnici asi 0,5 km od státní hranice. V horní třetině odbočuje k jihu divoká skalní roklina Tondova díra, jíž vede neznačená spojnice zelené a červené značky. Z 16 prochází střední a dolní částí dolu.

Horní Chřibská

Údolní ves při Chřibské Kamenici, východně od Chřibské, jejíž je místní částí. První zmínka z r.1457. Poblíž křižovatky stávala údajně již v 15.století sklářská huť, jedna z nejstarších v Čechách, až do 17.století náležela rodu Friedrichů, po nich ji vlastnil (do r. 1882) Jan Josef Kittel, sklář z Kytlice. Dnešní sklárna navazuje na její tradici. Později v obci též zušlechťování skla a textilní výroba. Severně od obce při žel. st. Chřibská bývalé letovisko a klimatické lázně zv. Malý Semerink, budovy vybudované (částečně ve švýcarském slohu) v letech 1870-1875 nyní účelově využívány. ČD. M 25, u nádraží též Č 32 a Žl 29.

Horní Karlštejn (Kyjovský hrad)

Dříve používaný, ale historicky nedoložený název pro Kyjovský hrad v údolí Křinice.

Hrad

Pískovcový suk (463 m) se skalnatým vrcholem ve vých.části Jetřichovických stěn, 2 km na s. od srubů Na Tokání, mezi Mostkovým dolem (vých.) a Pryskyřičným dolem (záp.).

Hrbolec (dříve Piklštejn)

Asi 15 m vysoký šikmý skalní suk z tefritického čediče (sodalitu), 2 km na ssv. od středu Chřibské, 0,5 km záp. od osady Na Sedle poblíž Rybniště (tam Z 26) při neznačené lesní cestě. Vrchol dostupný jen lezecky. Rozhled z paseky na úpatí skály (k jihu a západu) a z kóty na okraji lesa vých. od skalky (k východu a jihu).

Hřebcový důl (Divoká rokle)

4 km dlouhé skalnaté údolí v Jetřichovických stěnách, kterým protéká Červený potok. Údolí začíná 2 km na jz. od Kyjova na sev. úpatí vrchu Hřebec, táhne se k západu k Černé bráně, za níž ústí do pohraničního kaňonu Křinice. Tvoří osu soustavy menších, ale bizarních bočních dolů (např. Střelecký, Mostkový, Pryskyřičný, Vavřincův apod.) Severně nad údolím pískovcové hřbety Štíty, Dravčí skály (Sýr a chléb) a Sokolí stěny, jižně skalnaté masívy Hrad, Střelecké kameny, Vosí vrch. Z 33 na vých. okraji u vrchu Hřebec, M 22 v délce asi 1 km prochází záp.částí údolí, jinak neznačeno.

Hřebec

Zalesněný suk (478 m) z pískovce s výlevem olivinického čediče v Jetřichovických stěnách, 1,5 km na jz. od Kyjova, 2 km sz. od Doubice, na vých. okraji Hřebcového dolu. Z 33.

Hřensko

Pohraniční obec (130 m) na pravém břehu Labe a v hlubokém údolí při ústí řeky Kamenice, 10 km severně od Děčína, k obci patří Mezní Louka, Pravčická brána, Mezná. První zmínka k roku 1488, německý název patrně podle dřevařské a plavecké krčmy (krečam) pod horou Hornichem - "krčma pod skálou" (připomínaná roku 1475 v souvislosti s přepadením tří norimberský kupců). Při ústí Kamenice bylo skladiště dříví, dřevaři a plavci si postavili chýše, v provozu byl i mlýn. Plavení dříví si vyžadovalo i budování nutného zázemí. S rostoucí těžbou dřeva v okolí od 16.století (v letech 1530-1550 přicházeli noví osadníci) tu vznikla osada, často ohrožovaná padajícími skalami a povodněmi (velké roku 1845 a 1890, značky na hotelu Labe). Po Labi už se neplavilo jen dříví - v hřenských skladištích bylo ukládáno obilí, sklo, ale také sůl dovážená do Čech. V této době byli majiteli Salhausenové, po jejich zadlužení a úpadku získal r. 1612 Hřensko věřitel Jan z Vartemberka, následovali Vchyničtí a Aldringenové, od r. 1664 Clary-Aldringenové. Po smrti generála Jana Aldringena ve 30leté válce byl majetek rozdělen dědicům - stalo se, že obyvatelé Hřenska a Mezné podléhali čtyřem vrchnostem. Až za Františka Karla r. 1709 byly všechny díly sloučeny do bynoveckého panství. Hřenska se dotkly i události 30leté války. Po neúspěšném útoku na Sebnitz císařské vojsko Hřensko vypálilo. V 17. stol. vzrostl význam Hřenska jako obchodního střediska. Rozhodujícím výrobním odvětvím zůstalo zpracování dřeva. V 18. stol. tu stály čtyři pily, jedna z nich byla r. 1892 přeměněna na špitál při epidemii cholery. Fungovalo tady několik vazišť, dřevo se plavilo i na vzdálenější místa. Specialitou byly mohutné staleté kmeny, dodávané do námořních loděnic pro stožáry velkých plachetnic. Dřevo bylo zpracováváno a podomácku na šindele, nádobí, nářadí, chmelové tyče a další zboží. V milířích uprostřed lesů se vyrábělo dřevěné uhlí a kolomaz. Obchodovalo se i s houbami. S obchodem s obilím souvisel rozvoj mlýnů. V Hřensku byly dva - mladší byl později přestavěn na hotel Klepáč. Dalším důležitým odvětvím byla těžba a zpracování pískovce. Lidé se živili i podloudnictvím (stezka Podloudnice je známá již r. 1492). Pašovala se sůl, ale také tabák, sukno a další zboží. Po 30leté válce se objevila přísnější opatření k zajištění hranice - r. 1656 je v Hřensku doložena stanice solného dohlížitelství, ve 30.letech 18.století stanice celních výběrčích. Významné bylo zavedení paroplavby - první parník proplul Hřenskem 14.6.1838. Výraznější vliv neměl obecný rozvoj průmyslu v 19.stol. - jediným průmyslovým podnikem byla chemická továrna na výrobu barev na ovčí vlnu a hedvábí, brzy byl objekt přeměněn na filiálku drážďanské firmy na výrobu nití do šicích strojů (byla v provozu do r. 1945).Hřensko bylo silničně spojeno do Čech původně jen silnicí stoupající z údolí na Janov a Růžovou, silnice na pravém břehu Labe a přes Mezní Louku byly vybudovány až později. Velkou změnu v životě Hřenska znamenalo zrušení vorové dopravy dříví (od roku 1878 ty byla odborná vorařská škola) a Hřensko se rozrůstalo již jen jako turistické středisko. Zajímavá byla instituce nosičů pro návštěvníky na Pravčickou bránu, jak se praktikovala ještě do 1.sv.války - křeslo zamontované do nosítek nesli dva muži a třetí, který postupně střídal své druhy, vykládal celou cestu zámožnému návštěvníkovi o všech místních zajímavostech, pro těžší pasažéry byl vždy přizván ještě čtvrtý nosič, aby se při výstupu do strmého svahu mohly střídat celé dvojice, pohodlní návštěvníci si mohli najmout též mezky, kteří byli sice méně ohleduplným, zato však levnějším dopravním prostředkem. Poslední šlechtičtí majitelé, Claryové, včas vystihli ekonomický význam cestovního ruchu a po roce 1880 budovali výnosná zařízení (hotely, zpřístupnění soutěsek, lodní doprava), v roce 1938 však patřili ke šlechtickým stoupencům nacisty K.Henleina, kteří ovlivňovali lorda Runcimana. Za 2.světové války byla v původní textilce (za celnicí) zřízena pobočka letecké továrny z Brém a ve skalách vyhloubeny štoly (dnes sklad). Na sklonku války byl ve Hřensku ukryt archív "Hlavního úřadu pro bezpečnost Říše", vedeného původně R.Heydrichem. Koncem války tudy procházely transporty vězňů z evakuovaných koncentračních táborů. V roce 1964 došlo za vydatné pomoci armády k důkladné rekonstrukci soutěsek. V současnosti ztratilo Hřensko ráz lázeňského městečka a je zcela přeplněno stánky pouličních obchodníků lemujících též silnici od hranice až po Hřensko. V dolní části obce je pozdně barokní kostel sv. Jana Nepomuckého z roku 1786. Jižně nad obcí za serpentinami silnice na Janov je pseudogotická hřbitovní kaple, při silnici poblíž kaple ve skále vytesaná světnička s letopočtem 1737. Secesní výstavba z přelomu století (hotel Labe), rekreační výstavba z 30.let. Pomníček na paměť svou sovětských letců sestřelených tu v souboji na konci války. Pohraniční přechod (pěší, silniční a lodní) do SRN a směnárny (celnice 700 m a státní hranice 1,5 km severně od ústí Kamenice). Přístup na skály nad obcí je zakázán (nebezpečí padajících kamenů), lezecké skály až východně od silniční křižovatky u Tiché soutěsky. Pošta, policie, benzinová pumpa, ČSAD Vysoká Lípa, Děčín, lodní přeprava do Děčína (letní sezóna). Č 11, Č 14, Žl 13, naučná stezka. Okolí: Labská vyhlídka 170 m nad ústím Kamenice - neznačeno, Janovská vyhlídka (v ohbí silnice na Janov), vyhlídka Rybářský kámen, Soutěsky Tichá a Divoká.

CH

Chřibská

Údolní obec (342 m, po sloučení 2500 obyvatel) při Chřibské Kamenici, 10 km na jz. od Varnsdorfu, 8 km na sv. od Č.Kamenice. Tvoří ji místní části Chřibská město, Dolní a Horní Chřibská, Nová Chřibská, Krásné Pole a Rybniště. Název od starého českého slova chrb - chřib = pahorek (chřibský = kopcovitý), tedy podle rázu krajiny. Původně staré slovanské sídliště v kotlině, jíž vedla (částí zvanou V průsmyku) obchodní stezka z Čech do Lužice. Nejstarší zmínka (privilegium) z roku 1383, městem roku 1570. V Horní Chřibské vznikla jedna z nejstarších sklářských hutí v Čechách (údajně již v 15.století) s téměř souvislým provozem do dnešní doby. Chřibská nebyla sídlem feudální šlechty, ale obchodu a řemesel, proto zůstala otevřeným městem bez hradeb a bran, na obranu měla výsady pro cech lučištníků, od roku 1596 spolek střelců. Roku 1661 vznikl cechovní pořádek malířů skla. Za třicetileté války tu měl celý rok 1633, v době před svou násilnou smrtí v Chebu, hlavní stan Valdštejn, město trpělo vpády Švédů roku 1639 a 1648, v okolí se strhly rakousko-pruské boje roku 1757 i 1778, ubytování pruského vojska roku 1866. Velké povodně, zejména v roce 1705. Domácí tkalcovství se rozvinulo v textilní průmysl hlavně po roce 1786 (povolen dovoz anglické vlny), výroba kávovin zavedena roku 1806, výroba nití od roku 1830, šicí hedvábí a příze od roku 1840, později též výroba sklářských forem. Chřibská přehrada je z let 1912-1924 (rezervoár pitné vody, zákaz koupání). Za 2.světové války byl ve Chřibské malý zajatecký tábor, koncem války procházel městem pochod smrti vězňů z koncentračního tábora ve Schwarzheide, z nich 9 zastřeleno u hřbitovní zdi (pamětní deska a památník na hřbitově). V osmdesátých letech nová výstavba panelových obytných domů, rekonstrukce komunikací, rekreační výstavba. Původně gotický kostel sv. Jiří zcela přestavěn kolem roku 1596, další úpravy roku 1670, regotizován roku 1901, barokní a rokokové zařízení. Věž zvýšena roku 1649, upravena v 19.století, dva zvony z let 1460 a 1598 (s českým nápisem). Do zdi kostela vsazeny náhrobníky z 16. a 17.století. Při vstupu do bývalého hřbitova (kolem kostela) dvě ramena ambitů s nárožními kaplemi (barokní z roku 1761), pseudogotická kaple z roku 1875, v obvodní hřbitovní zdi náhrobníky z počátku 19.století, též skláře Antonína Kittla zemřelého roku 1820. Za kostelem nově instalované barokní sochy Jana Nepomuckého z roku 1751 a P.Marie z roku 1752 přenesené sem z původního úzkého kamenného mostu přes říčku, zbouraného při rozšiřování vozovky. Bývalá fara (č.p. 9), na kamenném portálu znak Kinských a letopočet 1726. Severně od náměstí barokní kaple z roku 1722. Na náměstí novogotická radnice z roku 1866, osmiboká kašna z 1.poloviny 19.století. Lidové domy s kombinovanou stavební technikou, faktorské domy patrové, často klasicistně obedněné a se štíty vykrývanými břidlicí. Rodáci: Tadeus Haenke (1761-1817), velký vzdělanec své doby, lékař, botanik (zkoumal též květenu Krkonoš), geolog, cestovatel (zemřel za nevyjasněných okolností na území dnešní Bolívie), objevitel viktorie královské, jeho botanické sbírky z Jižní Ameriky jsou v Národním muzeu v Praze (na průčelí budovy i jméno Haenke). Pamětní deska na rodném domě na náměstí vedle radnice (z roku 1855, doplněna roku 1961) s mramorovým reliéfem. Malíř Eliáš Hille, syn krejčího, jehož katolická rodina se roku 1593 (kdy panství náleželo protestantské vrchnosti) musela vystěhovat (do Schwerinu - dnes SRN). Sklárna navazuje na zdejší tradici - výhradně ruční výroba, úspěchy na výstavách v zahraničí. Pošta, kino, zdravotní středisko, lékárna, ČSD (4 km), ČSAD směr Varnsdorf, Rumburk, Č.Kamenice, Děčín. M 25, Z 26, Žl 23. Okolí: Spravedlnost, Doubice, Chřibský hrádek, Studenec, Křížový Buk, Javor, Malý Stožec, Plešivec.

Chřibská Kamenice

Hlavní přítok (22 km) řeky Kamenice, s níž téměř souběžně protéká z Lužických hor do Děčínské vrchoviny. Pramení poblíž žel. stanice Jedlová, zprvu napájí Jedlovské rybníky, záhy je zdržena přehradou v Chřibské, před Jetřichovicemi vytváří skalami sevřené romantické Pavlino údolí (Č 24) - dnes přírodní rezervace - a u Všemil se vlévá do Kamenice. Většinou protéká rozsáhlými lesy a turisticky zajímavým prostředím, pouze v otevřenější kotlině u Chřibské ji doprovází zemědělsky kultivované okolí. V obcích na jejích březích se dochovaly staré lidové stavby lužického typu.

Chřibská přehrada

Přehradní nádrž na horním toku Chřibské Kamenice, 2 km na jv. od Horní Chřibské, 1 km západně od vrchu Malý Stožec. Byla budována poměrně dlouho v létech 1912 až 1924 jako retardační nádrž pro povodňové vlny (např. přes noc na 12.srpna 1925 stoupla při povodni její hladina o 2 metry), později sloužila též k rekreaci, nyní je rezervoárem pro pitnou vodu, proto zákaz koupání a táboření i vodních sportů. Plocha hladiny zdrže 13 ha, hloubka až 20 m, obsah přes 1 milion m krychlových vody, hráz vysoká 26 m (3 m základy v zemi) je v patě široká 6 m a v koruně 107 m, délka koruny hráze 189 m, objem přehradní hráze (většinou jílovitý násyp) přes 170 tis. m krychlových, prochází jí výpustní štola vysoká 2 m. Mimo značené cesty, nejbližší M 25 je 1,5 km v obci Horní Chřibská. Silnička vedoucí po vých. břehu přehrady (Horní Chřibská-Hraniční rybník) není sjízdná pro veřejnost, zaparkovat lze na vých. okraji Hor. Chřibské (0,7 km od hráze).

Chřibský hrádek (hrad, též Dolní Karlštejn nebo jen Karlštejn)

Zbytky skrovného skalního hradu na strmé skále spadající příkře k jihu (si 30 m) s přístupem od severu. Leží 2 km na sz. od Chřibské, 2 km na jz. od Doubice, v údolí Doubického potoka, při silnici Dolní Chřibská - Doubice nedaleko býv. hájovny U Sloupu (od ní na sv.). Bez historických pramenů, snad to byl jeden ze strážních hrádků na odbočce z Lužické stezky. Zanikl patrně ještě v 15.století. Přístup od severu soustavou dřívějších obranných valů a příkopů, na jižní skále horního hradu je vytesané čtvercové podvalí bývalé hlavní věžové stavby, nejspíš dřevěné, s gotickým výklenkem, poblíž něhož je dodatečně tesaný letopočet 1690. Část skály se roku 1850 zřítila do údolí potoka. Téměř bez výhledu. Mimo turisticky značené cesty.

Chřibský vrch

Zalesněná znělcová kupa (621 m) nad jižním okrajem Chřibskokamenické kotliny, 2 km jižně od Chřibské. Z ojedinělých skalisek na svazích poblíž vrcholu dílčí výhledy od sz. k sv. - Z 26 obchází vrch na s. a v., odbočka na vrchol.

J

Janov

Nepravidelná ves (325) podél silnice na návrší mezi údolími Kamenice (sev.) a Suché Kamenice (jih), 2 km na jv. od Hřenska, místní část obce Arnoltice, po roce 1990 se osamostatnila. Dříve tu sídlili voraři a tkalci, zčásti i zemědělci. Pozdně barokní kaple. Dochované lidové stavby kombinovaného typu, přízemní i patrové. V polích jihozáp. od obce bývalý větrný mlýn, okrouhlá zděná stavba z pískovcových kvádrů z roku 1844 (nyní rekreační objekt). Severně od osady Janovský vrch (346 m) s dobrým výhledem. Žl 13.ČSAD směr Děčín.

Janovský vrch

Nesprávně Světlík, Clarův vrch (346 m) ve středu Č.Švýcarska, kruhový rozhled i daleko do Saského Švýcarska, glorieta z roku 1881.

Janská

Přípotoční ves (230) ve skalami obklopeném údolí řeky Kamenice, při ústí potoků Olešničky (levý břeh) a Bystřičky (pr.), 3 km záp. od Č.Kamenice, jejíž byla místní částí, po 1990 se osamostatnila. Velká drůbežárna (vaječná výroba). Přízemní i patrové lidové stavby kombinovaného typu. ČSAD směr Č.Kamenice, Vysoká Lípa, Děčín.

Javor

Rozložitá zalesněná čedičová kupa (693 m) v Klíčské hornatině Lužických hor, 1,5 km na sever od osady Mlýny, 4 km na jjv. od Chřibské. Vrcholek obklopují roztroušená obnažená skaliska, ale dřívějšímu rozhledu z nich většinou už brání vzrostlé stromy, dočasné dílčí výhledy jsou z pasek a holin na úbočí. Na jihozápadním úpatí při Lučním potoku malý vodopád. Do obory na úpatí hory bylo na počátku 20.století vysazeno několik kamzíků dovezených z Alp (později byli vysazeni i nedaleko Tokání). Kamzičí zvěř, přesídlená do oblasti v letech 1907-1918, dobře se zde aklimatizovala a rozmnožila, dnes žije na několika skalnatých kopcích Kytlické hornatiny. Na severním úpatí zbytek štoly v pískovcích (tzv. Stříbrný důl) svědčí o pátrání po rudách, patrně železných. Z 26 vede po jihozáp. úbočí, nikoliv přes vrchol, Č 24 prochází severně sedlem Javor-Hřebec.

Jedlina

Zalesněný pískovcový vrch (490 m, nejvyšší v Jetřichovických stěnách), 1 km sev. od Tokání, 3 m na zjz. od Doubice. Na jižním úbočí zajímavé skalní útvary, průchody a rokle. Žl 23.

Jehla

Čedičový vrch (478 m) v Klíčské hornatině, korunovaný izolovanými špičatými skalisky (proto původní název Jehly), která strmě spadají k jihozápadu. Upravená stezka (již z roku 1879) vede kolem skal se sloupcovitým rozpadem čediče mělkou prohlubeninou zvanou Trpasličí pánev na vysunuté skalisko s vyhlídkou (zabezpečeno zábradlím). Výhledy k jihu a západu (nejblíže město Č.Kamenice, u úpatí skály bývalá střelnice se stojanem pro stožár ke střelbě samostřílem ku ptáku), j. Zámecký vrch, jv. Kamenický Šenov, Klíč, jz. v dáli Sedlo, Milešovka, z. Děčínský Sněžní, sz. Růžovský vrch, v dáli útvary Saského Švýcarska s Zschirnsteiny, výhled k s. a v. omezen. Sousední nepřístupná skála se nazývá Trubač. Na úpatí Jehly se roku 1680 skrývali ozbrojení obyvatelé kamenického panství, účastníci potlačených selských rebelií. Jehla je opředena četnými pověstmi, zejména o skalních skřítcích, kteří zde prý měli i svůj pivovárek. M 25, z ní odbočka k jihu na vrchol.

Jeskyně českých bratří

Vrstevní jeskyně, vzniklá hlubokým zvětráváním horniny podle vrstevnicových spár, na cestě přátelství pod Pravčickou bránou. V pobělohorských dobách byla patrně útočištěm exulantů.

Jeskyně vil

Skalní převis a podzemní prostory na stráni na pravém břehu Křinice. V zimě překrásné rampouchy a ledové záclony.

Jetřichovice

Protáhlá údolní ves (230 m) při potoku Jetřichovická Bělá, 5,5 km na ssz. od Č.Kamenice. Administrativní součástí jsou obce Rynartice, Všemily a Vysoká Lípa. Převážně rekreační charakter, četné soukromé i podnikové objekty a zotavovny, škola v Přírodě Prahy 5. Osada vznikla v souvislosti s hradem Falkenštejnem koncem 14.století (zmínka r. 1378), po jeho zániku byla roku 1457 zbožím hradu Tolštejna. Roku 1494 propůjčil Zikmund z Vartenberka zdejšímu rychtáři Matějovi Peškovi právo vařit a šenkovat pivo. Roku 1778 při pruském vpádu vojáci i zběhové vydrancovali obec i některé blízké skalní skrýše. Vedle zemědělství se rozvíjelo i tkalcovství. Přírodní poměry vytvářely podmínky pro zdejší klimatické,minerální a rašelinné lázně (dnes již zanikly). Ve svahu nad silnicí pozdně barokní (nově rekonstruovaný) kostel sv. Jana Nepomuckého z roku 1752, rozšířen roku 1791,zařízení převážně z 19.století (socha madony z roku 1730), věž z roku 1828 (zvon s nápisem a datem 1506 byl původně v Litoměřicích), hřbitov s náhrobníky. V obci roubené i hrázděné lidové stavby, přízemní i patrové s podstávkami. Ve skalním amfiteátru (zvaném Nové Švýcarsko) za zotavovnou pod převisem tzv. Dianin tábor a průchozí Jeskyně skřítků. Koupaliště a tábořiště 1 km jižně od obce na Chřibské Kamenici (silnicí směrem na Všemily, Č 17). V okolí obce četné horolezecké terény. Pošta, policie. ČSAD směr Hřensko, Č.Kamenice, Děčín. Č 17, Z 20, Žl 21.

Jetřichovická Bělá (též jen Bělá)

Počíná v Jetřichovicích (Č 17 a 24, Z 20) a skalnatou strží spadá k Dolskému mlýnu, kde asi po 7 km ústí do Kamenice. Téměř po celé délce jí sleduje Žl 21.

Jetřichovická stěna

Na starších turistických mapách uváděné označení Vilemíniny stěny, jedné ze skal u Jetřichovic, původním názvem Černá stěna.

Jetřichovické skály

(toto označení není totožné s širším zeměpisným pojmem Jetřichovické stěny), je to turistické označení věnce pískovcových skalních stěn, ostrohů a věží, které terasovitě ze severu a východu obklopují obec Jetřichovice. Pohledové dominanty jsou na s. vrchy Koliště a Rudolfův kámen, na sv. a v. Vilemínina stěna, Mariina skála, Havraní kámen a Falkenštejn, na jz. Čedičový vrch. Názvy hor a skal nejsou původní, v minulém století byly tři nejvýraznější výšiny přejmenovány podle členů rodiny tehdejších držitelů panství z rodu knížat Kinských. Č 17 je osou vedoucí přes většinu těchto míst, mezi Jetřichovicemi a Šaunštejnem jí sleduje naučná stezka Jetřichovické skály.

Jetřichovické stěny

Menší ze dvou podcelků Děčínské vrchoviny. Velmi členité území s množstvím kaňonovitých údolí leží při státní hranici severně od dolního toku Kamenice (Mezní Louka) a v povodí Křinice. Patří sem Pravčická brána, Křídelní stěna a bizarní skály u Jetřichovice, ale též Kyjovské údolí a pohraniční kaňon Křinice. Díky omezené přístupnosti motorovými vozidly si zachovává nenarušenou přírodu a turisticky hodnotný ráz.

K

Kachní potok

Protéká lesy Růžovské vrchoviny. Pramení na západním svahu Růžovského vrchu, pod nímž křižuje Žl 13, teče mezi obcemi Růžová a Kamenická Stráň na ssz., v dolním toku vytváří Hluboký důl a na jeho konci se v Divoké soutěsce zleva vlévá do Kamenice.

Kamenice

Pravobřežní přítok Labe přitékající z Lužických hor. Spolu se svými přítoky se podílí na modelování tvarově členitého území východní části Labských pískovců. Pramení v okolí Hraničního rybníka (někdy bývá za pramen označována studánka a rybníček nad železniční zastávkou Jedlová u hájovny Nová Huť), teče nejprve k západu malebným a zalesněným kytlickým údolím, prodírá se soutěskou pod Pustým zámkem, za Č.Kamenicí se stáčí k severu, u Všemil přibírá sesterský potok Chřibské Kamenice, načež vytváří k sz. směřující kaňony soutěsek Srbskokamenické (Ferdinandovy) - M 18, Divoké a Tiché (též Ďurišovy), ve Hřensku (Č 14) ústí po 36 km do Labe. Turisticky i rekreačně vděčné a vyhledávané území. Horní a střední tok až k soutěskám je doprovázen silnicí. Úsek až po soutok ve Všemilech býval též nazýván Falknovskou Kamenicí.

Kamenická Stráň

Malá, převážně rekreační osada (300 m) nad strží Srbskokamenické soutěsky, 4 km západně od Jetřichovice, 2 km sev. od Růžovského vrchu. Cenný soubor lidových staveb: přízemní roubené chalupy, stavení s půdním polopatrem a hrázděným štítem i patrové stavby s hrázděným patrem. Žl 21.

Kamenický hrad

Zřícenina na Zámeckém vrchu, viz Česká Kamenice. Odbočka Z 26.

Kamenský vrch (Kamenný vrch)

Návrší (432 m) v Růžovské hornatině, 5 km na sv. od Děčína, 1 km na jz. od obce Bynovec, 1 km na sz. od osady Kámen (po ní název). Částečně holý vrcholek slibuje výhledy (Růžovský vrch, Lužické hory - Vlčí hora, Jedlová, Klíč, na vsv. Studenec, na v. Zámecký vrch, na j. charakteristické tvary v České středohoří). Z 10a obchází po západním a severním úpatí.

Kamenný vrch

Zalesněné žulové návrší (509 m) na jižním okraji Šluknovské pahorkatiny, 1 km na jz. od obce Vlčí Hora. V blízkosti na sz. probíhá linie lužického přesmyku (probíhá sedlem mezi ním a Vinnými kameny na sz.), kde se vyskytují tzv. tektonická zrcadla (skály s vyhlazenými stěnami).

Kančí rokle (Svinský důl)

Malebné a členité rokle se skalisky (horolezecké objekty) 1,5 km dlouhý, 2 km východně od obce Srbská Kamenice, páteří Svinský potok, nad nímž vede stará Kamenitá cesta (kunratická). Ve spleti rozvětvených roklí je třeba se držet turistické značky, cestou výhledy, zvláště do skalního bludiště, nejvyšší bod Borovina. M 18.

Karlštejn

Název dříve používaný pro Chřibský hrádek mezi Chřibskou a Doubicí, nazývaný též Dolní Karlštejn. Jako Horní Karlštejn je označován Kyjovský hrad.

Klenotnice

Skalní amfiteátr na levém břehu Křinice v postranním údolí odbočujícím z Kyjovského údolí k jihu, tvořený stěnami 20 m vysokými. Název vznikl podle pověsti, že tu loupežní rytíři soustřeďovali ukořistěné poklady.Při ústí Klenotnice vede Žl 34.

Kočičí kostel

Zdaleka viditelná osamělá pískovcová věž na sv. úbočí vrchu Vyhlídka (320 m), asi 300 m severně od kostela v Jetřichovicích. Štíhlá věž, vysoká asi 30 m, je nahoře širší než dole, vrcholek je dostupný jen horolezeckými cestami 7.stupně obtížnosti.

Koliště (Goliště)

Jedna z pohledových dominant (453 m) v panoramatu Jetřichovických skal, 1,5 km na sev. od Jetřichovic. Německý název Golischt patrně vznikl převzetím původního slovanského označení Golica - holina. Po východním, jižním a západním úbočí protáhlého zalesněného pískovcového vrchu prochází Č 17.

Kopec

Přípotoční ves při silnici na horním toku Brtnického potoka, západně od Brtníků, místní část obce Staré Křečany. Dochované převážně přízemní stavby s podstávkami, zejména č.p. 18 a 24. Pod lesem kaple z roku 1809. M 22.

Krásná Lípa

Město (426 m, 4000 obyvatel) při horním toku Křinice, 7 km záp. od Varnsdorfu, 4 km na jz. od Rumburku. Místní části kromě Krásné Lípy též Hely, Kamenná Horka, Krásný Buk, Kyjov, Stará a Nová Doubice (do 1990), Vlčí Hora, Dlouhý důl, Sněžná, Zahrady. Průmysl textilní. Po zániku hradu Krásný Buk roku 1339 byla některá jeho práva přenesena na majitele tzv. Staré rychty (na křižovatce cest), která byla roku 1731 zbourána při budování městského tržiště na dnešním náměstí, v té době přerod vesnice na městečko, vznik průmyslu (r. 1731 Angličan Barnes založil první přírodní bělidlo). Drancování za vpádu Prusů roku 1757, další válečné útrapy i v letech 1778, 1813 a 1866. Roku 1795 velká průtrž mračen a povodeň. Roku 1870 při další industrializaci se stala městem. Na svahu nad náměstím na místě staršího kostelíku ze 14.století postaven v letech 1754-1758 barokní kostel sv. Maří Magdalény (zařízení z 18. a 19.století, mj. i obraz od J.Tkadlíka z roku 1823), věž z roku 1777, schodiště se sochami z roku 1818. Na bývalém hřbitově (do roku 1882) dva rokokové náhrobníky (z roku 1792 a 1794) a další z let kolem roku 1800. Poblíž západně od kostela Kostelní vrch, kde stávala kaple a křížová cesta z let 1857-1859. Ve městě barokní a klasicistní domy, dřevěné i zděné, s klasicistními portály z 1.poloviny 19.století, též pozdější renesanční městské stavby z konce 19.století. na bývalé radnici městský znak. Pošta, kino, policie, nemocnice. Benzínová pumpa. ČSD. ČSAD směr Doubice, Č.Kamenice, Děčín. Č 32 a 35, M 37, Z 33.

Krásné Pole

Protáhlá osada podél potoka jižně od Horní Chřibské, 2 km na jv. od Chřibské, jejíž je místní částí. Vznikla roku 1787 na polích patřících tehdejší sklářské huti v Horní Chřibské. V době napoleonské blokády zámořského dovozu do Evropy byla tu roku 1806 postavena továrna na kávovou náhražku (cikorku), první v tehdejším Rakousku. Později textilní průmysl (niťárna), r.1840 továrna na proslulé šicí hedvábí a háčkovací přízi. Dochované lidové stavby klasicistně bedněné.

Krásný Buk

Stopy po hradu na zalesněném pahorku nad pravým břehem Křinice, asi 0,5 km záp. od stejnojmenné osady, která vznikla z jeho podhradí, 2 km na sz. od Krásné Lípy. Vznikl patrně ve 13.století při přemyslovské kolonizaci západní části Šluknovského výběžku na území pánů z Michalovic a později Berků z Dubé. Roku 1319 Jindřich z Lipé směnil s Janem Lucemburským mj. i Krásný Buk, který se však záhy dostal do majetku Vartenberků. Jejich nájezdy do Lužice byly záminkou odvetného tažení vojsk šestiměstí, která roku 1339 Krásný Buk dobyla, hrad pak zanikl a značná část jeho pravomoci se přenesla na samotu u křižovatky cest, později zvanou Stará rychta. Přístupová cesta vedla z plošiny na severu několikerými valy přes kruhový příkop na pahorek, kde stával dřevěný palác s věží, jejíž zděný spodek se dosud zachoval. Č 35.

Křídelní stěna

Strmé skály (456 m) lemující z východu Pravčický kotel v Jetřichovických stěnách, 1,5 km sev. od obce Mezná, 1 km vých. od Pravčické brány. Při zvětrávání zdejších pískovcových skalních stěn vzniklé dutiny a mřížky vytvořily typický voštinový povrch. Některé věže jsou vyhledávané horolezci (např. Pevnost, Homole, Velký Pravčický kužel). Pod skalami vede naučná stezka. Č 17.

Křinice

Říčka převážně odvodňující Jetřichovické stěny, pramení západně od Studánky a směřuje k západu. Zprvu protéká sídlištní aglomerací Krásné Lípy, za Kyjovem vytváří v pískovcích kaňon turisticky vyhledávaného Kyjovského údolí (Žl 34, Z 33, M 22). Od ústí Bílého potoka tvoří v délce asi 8 km státní hranici s NDR, tento divoký úsek až po bývalé Zadní Jetřichovice (zakončení České silnice, Z 16) je však schůdný pouze po upravené turistické cestě vedoucí na pravém břehu po území SRN. Na vzduté hladině Horního splavu (Obere Schleuse), vybudovaného již v 16.století původně pro plavení vytěženého dřeva a obnovovaného v dalších stoletích, je v létě ze strany SRN organizována projížďka exkurzními čluny (podobně jako ve Hřensku na Kamenici). Po 17 km opouští Křinice území ČR, protéká (jako Kirnitsch skrze Kirnitschtal) Saským Švýcarskem a v Bad Schandau ústí do Labe.

Křinické údolí

Na některých mapách je tak označována část kaňonu říčky Křinice v kvádrových pískovcích Jetřichovických stěn, a to od Turistického mostu (vých.) po most při ústí Brtnického a Bílého potoka (záp.), kde bývala zaniklá osada Zadní Doubice. Součást Kyjovského údolí.

Křižovatka

Les severovýchodně od Hřenska.

Křížový buk

Horské sedlo (535 m) v pásmu Kytlické hornatiny mezi Javorem a Širokým vrchem, lučinatá světlina s lesovnou. Název připomíná bitvu rakouského a pruského vojska z 19.7.1757 nedaleko Lísky, padlí vojáci obou stran byli pohřbeni poblíž dnešní lesovny a jejich hroby připomínal kříž umístěný na buku, název časem přešel na paseku, na později postavenou lesovnu a na sedlo, dnes i jako pomístní označení. Východisko k přírodní rezervaci Líska (měsíčnice vytrvalá). Zastávka ČSAD. Č 24, Z 26.

Kuní vrch

Zalesněný čedičový suk (441 m) v severovýchodním cípu Jetřichovických stěn, 3 km záp. od Kyjova, mezi Kyjovským údolím (sev.) a Hřebcovým dolem (jižně).

Kunratice

Ves (310 m) na horním toku potoka Bystřičky, na jihových. úpatí Větrného vrchu, 2 km severně od České Kamenice. Po roce 1989 se osamostatnily (dříve místní část České Kamenice) a dnes pod ně spadá i Lipnice a Studený. Připomíná se roku 1416. Na jih Eliášův vrch (414 m) s rozhledem, Strážný (Kunratický vrch) (509 m) se zalesněným čedičovým vrcholem. Dřevěné lidové stavby. Na mostku stávala barokní socha Jana Nepomuckého z roku 1719, vandalové ji však svrhli do řeky, místo sochy sem byla přistavena socha Ježíše Krista z roku 1879. Na svazích Lipnického vrchu bitva rakouských a pruských vojsk roku 1757. Z 20. ČSADČ.Kamenice, Studený.

Kyjov

Protáhlá ves (361 m) při Křinici a jejím levobřežním přítoku 3 km záp. od Krásné Lípy, 26 obyvatel. Výklad názvu obce (něm. Khaa) je spojován buď s pastevectvím skotu, nebo s označením přístřešku - kavny - sloužícího při těžbě hornin či nerostů v okolí (dvojí výklad původního názvu vsi podmiňuje nejistotu, zda skutečně šlo o hornické sídlo nebo zda zbytky hald a propadliny jsou jen dokladem o pokusnou těžbu - pátrání po rudách). Mezi Kyjovem a Dlouhým Dolem napříč údolí Křinice prochází linie lužického přesmyku, rozhraní mezi kvádrovými pískovci (jz.) a hrubě zrnitou brtnickou žulou (sv.), jižně od údolí se na této linii vyskytuje malý ostrůvek jurských vápenců (podobně jako na blízkém Vápenném vrchu). Již roku 1884 se tu ustavil Horský spolek pro Kyjovské údolí, který zpřístupňoval zajímavé skalní útvary a budoval vyhlídky. V obci dřevěné lidové stavby. Žl 34. Koupání v přehradní nádrži na přítoku Křinici (jižně, směr Doubice).ČSAD Doubice, Krásná Lípa.

Kyjovský hrad (Horní Karlštejn, Pustý hrádek)

Náznaky bývalého skalního hradu na pískovcovém ostrohu (385 m) se stěnami kolmo spadajícími do kaňonu Křinice, 1 km záp. od boce Kyjova. Na rozlehlé náhorní plošině (zhruba 150 x 150 m) ve výši 40 m nad hladinou Křinice je hradiště skládající se z jižního předhradí odděleného od severnějšího vlastního hradu příkopem, jímž dnes přichází z boční rokle žlutá turistická značka od Kyjova, zde ve skále jsou stopy po konstrukci zvedacího mostu a zárubeň pro branku. Na sev. hradišti jsou dosud patrné opracovaného stěny sklepení s lůžky trámů, na vých. a záp. okraji vyhlídky do Kyjovského údolí, pravděpodobně místa strážních vížek. Písemné záznamy chybějí, předpokládá se vznik v 2.půli 14.století, kdy kraj patřil rodu Michaloviců (1283-1406), kteří zde rozvíjeli své kolonizační úsilí. Hrad měl snad strážní a ochrannou funkci v blízkosti Lužické stezky (Norimberk, Krušné hory, Labe, Žitava, Budyšín), příp. byl i záštitou pro průmyslové podnikání (těžba rud, sklárna u Doubice). V husitském období stál na straně české katolické šlechty, později se dostal do sporů s lužickým šestiměstím. Koncem 15.století zanikl hrad a časem i jeho původní název, který není znám, první listinná zmínka z roku 1603 už jméno hradu neuvádí. Žl 34 sem vede z Kyjova po levém břehu Křinice přes několik romantických skalních partií (Bratrské kameny, Obří hlava, Klenotnice) souběžně s lesní silničkou (pro veřejný provoz uzavřenou, parkoviště u restaurace v Kyjově).

Kyjovské údolí

Část kaňonu říčky Křinice v křídových kvádrových pískovcích Jetřichovických stěn. Táhne se od Kyjova na sz. k Turistickému mostu, odkud pokračuje k západu až po most při ústí Brtnického a Bílého potoka, kde bývala zaniklá osada Zadní Doubice. Přítomnost tří středověkých hrádků (Kyjovský, Brtnický, Vlčí) napovídá, že údolím patrně vedla dávná obchodní stezka z Čech (Krásného buku) na hrad Hohenstein (dnes SRN), který kdysi jako majetek rodu Berků z Dubé patřil k Čechám. Po obou březích jsou bizarní pískovcové útvary (též s romantickými názvy - Kočka a pes, Obří hlava a Panna, Trojčata a Lev, Zpovědnice aj.), stěny a věže (některé jsou horolezeckými terény) i členitá ústí postranních roklí (Peklo, Travnatá dolina, Česnekový důl, Dlouhý důl aj.). Od soutoku s Bílým potokem tvoří Křinice státní hranici až po bývalé Zadní Jetřichovice (Česká silnice). Po levém břehu říčky vede silnička vycházející pak z údolí k severu do osady Kopec (Brtníky), celý tento úsek je však pro soukromá vozidla uzavřen (nejpříhodnější) parkoviště u hostince v obci Kyjov). Poblíž silniční závory u Kyjova je na Křinici vodoměrná stanice. Nedaleko hraničního mostku přes Křinici, asi 100 m po lesní cestě stranou od modré značky, je dřevěný kříž označující hrob 8 obětí pochodu smrti, který tudy procházel na jaře 1945, poblíž též studánka. Žlutá turistická značka ve východní části vede po skalách a vyhlídkách. Přichází z obce (od bývalé školy,dnes rekreace) na zarůstající Vyhlídku, vede přes rokli k Bratrským kamenům a míjí (vpravo) Obří hlavu (podoba), místy zbytky železného zábradlí, z okraje některých skal výhledy do údolí. Dál značka přechází boční údolí, stoupá na hradiště Kyjovského hradu (ze záp. okraje výhled údolím) a sestupuje do bočního údolí, v jehož závěru jsou ve skalním amfiteátru zvaném Klenotnice až 20 m vysoké skalní stěny a horolezecká věž Strážce Klenotnice. Podle pověsti tu byly skrýše pokladů loupeživých rytířů z hradu... Značka zde už schází na údolní silničku, po níž míjí vlevo útes Čertův kámen, po 10 min. opuštěný čedičový lom a za dalších 20 min. dojde k Turistickému mostu. Pod Kyjovským hradem je pod silnicí na levém břehu Křinice ze spadaných balvanů navršená dvouprostorová jeskyně Vinný sklep (název podle lahvovitého tvaru ledových krápníků, které se tu tvoří koncem zimy, podle pověsti sem vede tajná chodba z hradu). Asi po 15 min. chůze k západu (2,5 km od hostince v Kyjově) odbočuje ze silnice vpravo po lávce přes říčku lesní cesta stoupající k nedalekému krytému skalnímu převisu s podzemními prostorami zvanými Jeskyně vil, v zimě se zde vytváří bohatá výzdoba z ledových krápníků a záclon. Žlutá značka končí při styku se zelenou značkou, která k jihu stoupá Studánkovým dolem do Doubice a k západu pokračuje Kyjovským údolím až k Turistickému mostu, odkud pak k severu stoupá na Brtníky. Další úsek údolí (označovaný někdy též jako Křinické údolí) není značený, ale v jeho závěru přichází od severu údolím Brtnického potoka modrá značka, která pokračuje k jihu na Tokání. M 22 (záp.okraj), Z 33 (střed), Žl 34 (vých.polovina).

L

Labská stráň

Ves (330 m) rekreačního charakteru na náhorní rovině na pravém břehu Labe, 3 km jižně od Hřenska, místní část obce Arnoltice, po roce 1990 se však osamostatnila. Dřevěné lidové stavby. Č 11. Mezi ústím Suché Kamenice a stezkou sestupující k Labi z Belvedéru stávala na zemské hranici hospoda U zlatého rance opředená zkazkami o slavných podloudnících a jejich odvážných skutcích. Narodil se zde Rudolf Hanke, vynikající horolezec, vedoucí ilegální protinacistické činnosti na Děčínsku od roku 1934. Po roce 1945 dobrovolně odešel do NDR. Autor autobiografického románu o Rudých horolezcích Steile Pfede (Strmé stezky), jehož dějištěm je právě Labská Stráň. I po válce se často vracíval do zdejších pískovcových skal, při jednom zimním výletu (ve věku přes 70 let) zahynul, je pohřben v Děčíně-Folknářích.ČSAD směr Děčín.

Labské pískovce

Chráněná krajinná oblast.

Lipnický vrch

Čedičový jihozápadní výběžek (549 m) Studence, 3 km na sv. od Č.Kamenice. Výskyt vstavačových (květin ze skupiny orchidejí) rostlin. Na jižním úpatí pramení Kunratický potok. Na jihozápadním úpatí roku 1757 krvavá bitva rakouských a pruských vojsk.

Lipový vrch

Pahorek (383 m) lemující jižní okraj Chřibskokamenické kotliny, 0,5 km jižně od Chřibské. Holé stráně umožňují rozhled po okolí, zejména k východu na Jedlovou a Malý Stožec (vytvářející profil zvaný "spící dívka"), jehož skalnatý vrcholek se odtud jeví jako profil ležícího obličeje. Pod východním svahem Z 26.

Lísecký potok

Počíná v sedle mezi horami Studenec a Javorek (Č 24), směrem k jihozápadu zprvu protéká obcí Líska (M 25) a potom, stále doprovázen silnicí, v Horní Kamenici se vlévá do Kamenice.

Líska

Táhlá údolní ves na jižních svazích Studence, 4 km na sv. od České Kamenice, jejíž je místní částí. Východisko pěších túr na Zlatý vrch (přírodní památka) a Studenec (přírodní rezervace), při silnici Děčín-Varnsdorf. Dne 19.5.1757 západně od Lísky přepadlo rakouské vojsko část pruské armády ustupující tudy po prohrané bitvě u Kolína. Po tuhém celodenním boji zde zanechali poražení Prusové větší část svých vozů a vybavení. Na svazích v okolních lesích jsou řopíky čs. Pevnostní obranné linie z let 1936-1938. Početné rekreační objekty, koupaliště. Na katastru vsi Líska je stejnojmenná přírodní památka - naleziště měsíčnice vytrvalé. V okolí se v magmatických horninách nalézají nerosty zeolity - puchavce (krystalické hlinitokřemičitany), např. gismondin. ČSAD směr Č.Kamenice, Děčín, Chřibská. M 25 (prochází osadou po celé délce), Č 24 (přechází po horním okraji osady).

Loupežnický hrad

Název též používaný pro Šaunštejn u Vysoké Lípy - skalní ostroh (301 m) 1 km severně od Vysoké Lípy, na něm vystaven v 14.století gotický hrad z větší části tesaný ve skále, částečně ze dřeva. Hrad chránil jako signální pevnůstka Českou cestu (silnici). Pozbyl významu po ustálení zemské hranice (postoupením panství v předpolí Sasku), koncem 15.století hrad opuštěn. Daleký rozhled z upravené plošiny.

Loupežný hrad (hrádek)

Dřívější název pro Brtnický hrádek poblíž ústí Vlčího potoka do Křinice.

M

Malá hůrka (dříve Grohův vrch)

Výšina (364 m) s čedičovým vrcholem, 0,5 km západně od Kunratic, s. od České Kamenice, rozhled. Od křížku na sz. úpatí Kamenitá cesta, v 2.polovině lesní, pokračuje na sz. do Všemil (odlišná od Kamenité cesty u Jetřichovic).

Malá Pravčická brána

Skalní útvar (400 m) v kvádrových pískovcích Jetřichovických stěn, 2 km vých. od Mezní Louky, 4,5 km na vjv. od Pravčické brány. Vznikla zvětráváním a odnosem hornin v úzkém pískovcovém hřbítku. Je to podstatně menší obdoba "velké" Pravčické brány: má šíři jen 3,3 m, výšku 2,3 m, hloubku 1-1,5 m, horní oblouk (dostupný jen horolezecky) je ve výši 5-10 m nad úpatím. Dřívější rozhled k severu na Tanečnici, Vlčí horu aj. omezen přerůstajícími stromy. Č 17.

Malý Semerink

Rekreační středisko nad železniční stanicí Chřibská se starou tradicí letoviska, položené vysoko v sedle (odtud pojmenování podle známého průsmyku Semmering u Vídně).

Mariina skála

Novější název prostředního ze tří charakteristických pískovcových hrotů (247 m), 1 km na sv. od Jetřichovic, původně nazývaný Velký Ostrý. V 1 km výstupu překonáme přes 400 dřevěných či vytesaných schodů. Z výhledové plošiny (s dřevěnou boudičkou) rozhled od severu přes západ po jv. Tradičně oblíbené místo pro pozorování západu slunce. V bezprostřední blízkosti altánu na okraji pískovcové plošiny velmi pěkně vyvinuté pseudoškrapy. Na západním a jihozápadním úbočí jsou v roklích skalní věže s lezeckými cestami. Č 17 (s odbočkou).

Matzseidelův důl

Důl odbočující vpravo z údolí potoka Suché Bělé asi 1 km před ústím Suché Bělé do Dlouhé Bělé. Po levé i pravé straně skalní masívy s horolezeckými věžemi.

Medvědice

Zalesněný pískovcový vrch (442 m) na vých. okraji Jetřichovických stěn, 1,5 km jz. od Kyjova mezi Studánkovým dolem (záp.) a Kyjovským údolím (sev.). Po západním úbočí vede Z 33.

Mezná

Malá zemědělská ves (380 m) na pravém břehu Kamenice nad setkáním Tiché a Divoké soutěsky, 1,5 km na jz. od Mezní Louky, 4 km na vjv. od Hřenska. Převážně rekreační osídlení. Lidová architektura, dřevěné stavby z minulého století. Příjezd slepou odbočkou z Mezné (1,5 km) ze silnice Hřensko-Jetřichovice.ČSAD Hřensko, Vysoká Lípa.

Mezní Louka

Osídlení uprostřed lesů (275 m), středisko cestovního ruchu využívané pro rekreaci, turistiku a myslivost, 5,5 km vých. od Hřenska, k němuž administrativně náleží. Původně jen lesovna (je dosud). Od roku 1892 lázně změněné na hotel, v roce 1959 od základů přestavěném, v blízkosti chatový tábor a kempink (provoz málo účinných lázní byl již dříve podobně jako v Jetřichovicích zastaven). V patrové budově č.p. 37 kamenný portál s datem 1794, patro obloženo dřevem, mansardová střecha. Při silnici na Hřensko (asi 800 m, kóta 230 m) památný strom zvaný Cikánský smrk, mohutný exemplář smrku ztepilého (výška 30 m, stáří přes 200 let, obvod v prsní výšce 320 cm). ČSAD Hřensko, Vysoká Lípa. Č 14 a 17, M 18, Z 16, naučná stezka. Okolí: nástup na naučnou stezku směr Pravčická brána, k jihu sestup do kaňonu Kamenice, Tichá a Divoká soutěska, Hřensko, Malá Pravčická brána,Šaunštejn, Hluboký důl.

Mezní můstek

Most přes Kamenici na rozhraní Tiché a Divoké soutěsky, po kterém vede cesta spojující obce Mezná a Růžová. Z 16.

Mlýnská rokle (Mlynářův důl)

2,5 km dlouhé skalnaté údolí v Jetřichovických stěnách severně od Vysoké Lípy. Sestup začíná na rozcestí asi 700 m západně od Malé Pravčické brány, údolí schází zprvu k sv. pod záp. a sev. svahy Mlýnského (též Sovího) vrchu (475 m) a k severu míří k České silnici (za ní navazuje Soudkový důl směrem k Panenské jedli, neznačeno). Č 17 na horním okraji rokle poblíž rozcestí 3 cest (levá Tondovou dírou do Hlubokého dolu, střední po zalesněném hřebenu, pravá do Mlýnské rokle), Z 16 dosažitelná po České silnici asi 500 m k sz.

Mnich (Kapucínská skála)

Jedna z četných pískovcových věží (347 m) na pravém břehu Labe využívaných při horolezeckém sportu, je ve Sněžnické hornatině, 1,5 km jižně od obce Labská Stráň na jižním okraji boční strže s občasným potůčkem. Tato skála spojena se staroslovanskou pověstí o dvou snoubencích - strážcích posvátných ohňů, kteří je neuhlídali před zlým čarodějem, a na místě zkameněli (on - Mnich, ona - Jeptiška na protější straně Labe). Neznačený přístup odbočením z Č 11.

Mokrý důl u České silnice

Krátké (asi 1 km) zalesněné údolí v Jetřichovických stěnách vycházející z České silnice (jihozápadně od Ptačího kamene) od Skalního výběžku k východu, stoupá pískovcovými skalami pod Ptačí kámen, odkud pokračuje (zprvu k východu) jako Táborový důl. Na procházející lesní silničku vjezd soukromých vozidel zakázán.

Mokrý důl u Mezní Louky

Krátké (asi 1 km) údolí vycházející od lovecké chaty (na Z 16 500 m S od Mezní Louky) vlevo západním směrem. Na jeho konci se napojuje cesta na naučnou stezku "Česko-německého přátelství" a Č 14.

Mostkový důl

Lépe Haťový důl v okolí Jetřichovic.

Mostový důl

Krátké údolí (1,5 km) v Jetřichovických stěnách vybíhající z Hřebcového dolu k jihu. Vychází asi 1 km vých. od ústí Červeného potoka do Křinice a stoupá dosti příkře k rozcestí Panenské jedle. Vlhký terén býval dříve zpevněn haťovými mostky (odtud jméno). M 22 prochází.

Myší díry

Úzká skalní rozsedlina v amfiteátru severně od Tokání. Součást komplexu Úzké schody.

N

Nad Dolským mlýnem

Název přírodní rezervace 0,5 km na sv. od obce Kamenická Stráň. Na suchém pískovcovém skalisku na levém břehu Kamenice vzniklo na vystupujícím artéském prameni malé vrchovištní rašeliniště porostlé borovým lesem s typickou rašeliništní vegetací, v níž je i brusinka, klikva žoravina, suchopýr a zejména rojovník bahenní. V pískovcové oblasti je toto reliktní stanoviště rojovníku vzácné, a proto chráněné. Leží mimo značenou cestu (odbočka ze Žl 21 a zároveň naučné stezky "Růžová").

Na Tokání

Hájovna a skupina srubů v alpském slohu (400 m), 3 km na sv. od Jetřichovic, k nimž územně náleží. Již dávno zde stávala strážnice a útulek panských myslivců, v jeskyňce vytesané ve stěně za jednou z chat je letopočet 1563. Pro majitele panství (Kinský) a jeho hosty byly tu postaveny sruby sloužící hlavně při lovech tetřevů, v 19.století se též staly opěrným bodem rozvíjející se turistiky (uvádí je první průvodce po této oblasti od rynartického lesníka Fr. Náhlíka z roku 1864 i český Řivnáčův průvodce z roku 1882). Po požáru roku 1905 (zničena i velká sbírka zdejších loveckých trofejí) postaveny soudobé sruby. Na vrcholu je vytesána nádrž pro bývalý bazének. V roklích východně od srubů bývaly smolné pece na výrobu kolomazi z borovicových pařezů a válečné úkryty okolních obyvatel. V létě roku 1938 byl Na Tokání hostem knížete Kinského britský lord Runciman, setkal se tu s prohenleinovskou německou šlechtou Čech a Moravy, mj. i s Hohenlohem, na jehož Červeném hrádku se později Runciman sešel s Henleinem. Dnes sruby slouží jako rekreační objekty (mj. i ministerstva vnitra), v jednom z nich bývá v letní sezóně poskytováno občerstvení. M 22 (prochází), Žl 23 (nedaleko východně na louce). Silnice (od bývalé hájovny U sloupu) je pro veřejnost uzavřena.

Na zámečku (též Zámeček)

Skalnatá výšina (391 m) vypínající se na s. a z. nad Vysokou Lípou. Od spodních okrajů lesa a z některých vrcholových skalek (na j. a v.) dílčí výhledy. V okolí bývalá lesovna, nyní penzion Na zámečku. M 18 po jižním úbočí.

Nová Chřibská

Údolní ves (460 m) založená roku 1833 při rozmachu sklářského a textilního průmyslu v okolí, navazuje na sv. na Chřibskou, jejíž je místní částí. V osadě Na Sedle (480 m) je dům č.p. 67 (pan Wajgl), stojící právě na severomořsko-baltském rozvodí, takže z jeho střechy odtéká dešťová voda do dvou moří. Z 26.

Nová Oleška

Údolní ves (250 m) v údolí Bynoveckého potoka a jeho pravobřežního přítoku, 2,5 km jižně od Růžovského vrchu, 6 km na zsz. od Č.Kamenice. Vznikla patrně v 16.století jako odnož Staré Olešky. Na táhlém návrší západně nad obcí jednolodní kostel Nejsvětější trojice (kolem roku 1800) s hranolovou věží, zařízení z 19. a 20.století. Lidové stavby kombinovaného typu.

O

Olešnička

Potok stékající z Dobrnské vrchoviny k SV. Pramení u Huntířova, jímž protéká (Z 10b, Žl 9), u obce Stará Oleška napájí rekreační Olešský rybník (M 12) a potom spadá úzkým skalnatým malebným údolím (zde býval tok nazýván též Zlatým potokem) do údolí Kamenice, do níž ústí v Jánské.

Olešský rybník

Velká (12 ha) vodní plocha vyhledávané rekreační oblasti na potoku Olešnička východně od obce Stará Oleška, 5 km západně od České Kamenice. Na severním břehu rybníka je upravené koupaliště a písečná i travnatá pláž, chatové osady, letní tábory, restaurace, půjčovna lodí a šlapadel. M 12. Autokempink. ČSAD. ČSD 1,5 km Veselé pod Rabštejnem.

Olešský vrch (nesprávně Hrábě)

Výrazná čedičová kupa (355 m) v Habartické kotlině, 4 km západně od České Kamenice, 1 km na jv. od Olešského rybníka. Od dolního okraje lesa na jižním úbočí dílčí výhledy. M 12 po severním úbočí.

Ospalý důl

Krátké (asi 1 km) údolí vycházející od lovecké chaty (na Z 16 500 m S od Mezní Louky) vpravo východním směrem. Po celé jeho délce vede Z 16. Pokračujeme-li dále po Z 16 napojíme se na Hluboký důl.

Ostroh

Původní Vysoký kámen, později Rudolfův kámen, výhledový vrch (484) severně od Jetřichovic.

Ořešník

Pahorek (383 m) na jižním okraji Chřibskokamenické kotliny, 1 km na jz. od středu Chřibské. Z vrcholu výhledy na okolní kopce a chřibské údolí. Po východním svahu M 25.

P

Pastevní vrch

Nezalesněná kupa (402 m) na planině Růžovské vrchoviny východně od obce Růžová. Předpoklady pro rozhled (viz panoramatické foto v sekci turistické cíle - Růžová). Žl 13 po záp. a jižním úpatí.

Pavlino údolí

3 km dlouhý skalnatý důl, turistický vyhledávaný úsek Chřibské Kamenice (hojnost pstruhů) zhruba mezi obcemi Studený a Jetřichovice. Začíná na západě u přítoku Studeného potoka, klikatě vede mezi zalesněnými pískovcovými stráněmi a skalami záp. směrem, vyúsťuje v širokou údolní nivu poblíž Grieslova Mlýna (bývalá niťárna, dnes škola v přírodě), kde je louka, vysušený rybník, koupaliště a veřejné tábořiště. Na záp. okraji (před rybníkem) skalní výklenek zvaný Rusalčina jeskyně. ČSAD Jetřichovice-koupaliště, Studený. Č 24 prochází údolím, M 22 začíná na jeho vých. okraji (pod Rynarticemi), Z 20 prochází po vých. okraji (Grieslův mlýn). Přístup do údolí i od jv. ze vsi Studený a Lipnice nebo od sz. z Rynartic.

Petřín

Jeden z vrchů (379 m) na planině Růžovské vrchoviny, 0,5 km jižně od obce Růžová. Na záp. úbočí zalesněného vrcholku (při silnici na Bynovec) stavba bývalého větrného mlýna (upraven jako rekreační objekt - penzion), pod nímž bývalý hřbitov, přístup neznačenou cestou.Žl 13 prochází obcí Růžová.

Písečný vrch

Nezalesněný vrch (310 m) mezi Hřenskem a Janovem.

Pohovka (v Hřenských skalách),

Výhledové místo 0,5 km v. od Pravčické brány nad Pravčickým dolem s pohledem do hlubokého skalního kotle.

Pohovka

Skalnatá výšina v sedle mezi Kolištěm a Rudolfovým kamenem s rozcestím značených cest Č 17 a Z 20. Zalesněna, místy dílčí výhledy. K severu vede romantická neznačená údolní cesta skalami do Mokrého dolu a na Českou silnici.

Ponova louka

SPR 2 km na sv. od Mezní Louky při státní hranici v prostoru Dětských skal. Na čedičovém průniku pískovci je menší kotlina obklopující lesní loučku, lesní porost tu tvoří zbytek staré původní bučiny s příměsí borovice, javoru, klenu, buku a smrku, teplomilný bylinný podrost s dominantní strdivkou jednokvětou. Mimo značené cesty.

Pravčická brána

Národní přírodní památka, největší přírodní skalní brána ve střední Evropě, 3 km na vsv. od Hřenska, 2 km na sz. od Mezní Louky, na naučné stezce v Jetřichovických stěnách. Vznikla v turonských kvádrových pískovcích na zúženém jihozáp. konci skalního hřbítku miliony let trvajícím vyvětráváním pískovcových zrn a úlomků rozsáhlého výklenku až do dnešního stádia. Dno Pravčické brány leží ve výšce 415 m (215 m nad úrovní údolí potoka Dlouhá Bělá), její šíře u dna je 26,5 m, výška otvoru je 16 m, horní část oblouku je ve výši 21 m nad dnem, šířka oblouku 7-8 m, minimální tloušťka 3 m, výškový rozdíl mezi vyhlídkou a hladinou Labe ve Hřensku asi 350 m. Upravené výstupové cesty (schůdky, zábradlí) vedou jednak na oblouk vlastní brány (447 m) - dnes již vstup zakázán, jednak na vysunutou vyhlídku (železný mostek dlouhý 17 m), dále na vyhlídky na sousedním, severněji ležícím skalním hřbetu (450 m), v sezóně se vybírá vstupné. Velké počty návštěvníků ohrožovaly oddrolováním pískovce skalní most, vstup na vlastní těleso je proto od roku 1980 uzavřen. Výhled: sz. Velký Winterberg (SRN, 552 m), porostlý listnatým lesem, na jeho jižním úpatí Stříbrná stěna (nad ní probíhá státní hranice), z. za údolím Labe stolové hory v SRN, v dáli Lilienstein a Königstein, blíže Kaiserkrone a Zirkelstein, zjz. táhlý dvojitý hřbet Velký a Malý Zschirnstein, jz. šikmo svažitý stolový Děčínský Sněžník (721 m) s rozhlednou, za ním lze někdy dohlédnout hřeben Krušných hor, jjz. vrcholky Českého středohoří s Milešovkou, j. poblíž v lesích linie kaňonu soutěsek řeky Kamenice, za ní zemědělsky využívaná Bynovecká plošina, v pozadí Buková hora (TV věž), jjv. Ostrý, jv. charakteristický kužel Růžovského vrchu, jv. a vjv. v dáli vrcholky Lužických hor, Klíč, Studenec, v. Jedlová, Luž, za nimi výjimečně i vrchol Ještědu, sv. Vlčí hora. Ze sousedních vyhlídek též k jv. pohled na blízkou Křídelní stěnu a charakteristický Pravčický kužel. Restaurace Sokolí hnízdo - původně lázně a horský hotel z roku 1882, v letní sezóně občerstvení (předchůdcem byl turistický hostinec již z roku 1833 - proto lze Pravčickou bránu považovat za první turistický cíl, který byl v Českém Švýcarsku zpřístupněn). Do skalního areálu je placený vstup. ČSAD zastávka Tři prameny na Hřensko, Mezní Louku, Meznou, V.Lípu. Přístupy: 1. Ze silnice Hřensko-Mezná od zast. ČSAD v místě zvaném Tři prameny (též Tříkrálový pramen) (nelze zaparkovat) po lesní cestě vzhůru k restauraci Sokolí hnízdo, 2. Od Mezní Louky podél Křídelní stěny též k restauraci, obojí je částí trasy naučné stezky, též Č 14.

Pravčický důl

Údolí začínající u ústí potoka (pramenícího mezi Pravčickou bránou a Křídelní stěnou) do Dlouhé Bělé a pokračující proti jeho toku vzhůru k státním hranicím. V závěru údolí po pravé straně v masívu Křídelní stěny horolezecké věže. Na konci údolí prochází cesta naučné stezky "Česko-německého přátelství", též Č 14.

Pryskyřičný důl

Velmi členitá 2 km dlouhá a pískovcovými skalami sevřená dolina v Jetřichovických stěnách, severně od Tokání. Vychází z Hřebcového dolu k jihu, prochází západně od Střeleckých kamenů, stoupá mezi Hradem (vých.) a Vosím vrchem (záp.) k Jedlině. V jejím závěru (vých.) bizarní pískovcový vrch Růžová zahrada (458 m) ověnčený strmými stěnami a s několika horolezeckými věžemi (např. Velká věž, Koňský zub a Strážce pryskyřičného dolu). Mimo značené cesty.

Psí kameny

Skalní masívy jižně od Ponovy louky, nejvyšší bod 475 m na lesní pěšině nad Ponovou loukou.

Ptačí kámen (nesprávně Slepičí k.)

Zalesněný pískovcový vrch (372 m) v Jetřichovických stěnách, se skalnatým vrcholkem, 2 km na zsz. od srubů Na Tokání, v cípu mezi Mokrým dolem (jižně) a Českou silnicí (západně).

Pustý hrádek (Kyjovský hrad, Pustý zámek)

Dříve někdy používaný název pro Kyjovský hrad v údolí Křinice. Skalní ostroh 1 km z. od Kyjova, s nevelkými zbytky po strážním hrádku na přístupové cestě z Brtníků. Kromě trám. Otvorů ve skále lze zjistit stopy prostoru a schodů, jež vedly z obraného příkopu k vstupní brance.

Pustý zámek (Vlčí hrádek)

Dřívější název pro Vlčí hrádek ležící na sv. od soutoku Vlčího potoka a Křinice, na skalním ostrohu 1 km z. od Kyjova, s nevelkými zbytky po strážním hrádku na přísunové cestě z Brtníků. Kromě trámových otvorů ve skále lze zjistit stopy prostoru a schodů, jež vedly z obranného příkopu k vstupní brance.

Pustý zámek

Jiný je skalní ostroh Pustý zámek, označení chráněné přírodní památky s hradem Fredevaldem (při vchodu do hlub. údolí Kamenice od západu) 2 km na východ od České Kamenice. Hrad založen v 2.polovině 14.století, zachovány jen sklepy ve skále. Byla to předsunutá signální pevnůstka českokamenického hradu, při odvetném tažení lužického Šestiměstí roku 1444 pobořen, v 16.století již pustý. Rozhled do údolí Kamenice, j. Šišák, s. Hranáč, geologická reservace -čedičový ostrov.

Pytlák

Skalnatý vrch (445 m) v severovýchodním cípu Jetřichovických stěn mezi Hřebcovým dolem a pohraničním kaňonem Křinice (západně), 4 km na sz. od Doubice, 5 km zjz. od Kyjova.

R

Rabštejn

Památník obětí fašismu v 2.světové válce na místě bývalého nacistického koncentračního tábora v údolí Kamenice, 2 km západně od České Kamenice, 1 km východně od Janské. Původní německé označení srázů pískovcových skal (havraní či krkavčí skála) a lesa na levém břehu Kamenice nedaleko Janské, název později přešel na železniční stanici (dnes Veselé pod Rabštejnem u osady Veselé u Děčína). Při soutoku s potokem přicházejícím z údolí od osady Kamenická Nová Víska byla už před 1.světovou válkou postavena přádelna, jejíž majitel v poválečných obchodních machinacích zkrachoval a závod již potom nebyl v provozu. V roce 1938 henleinovci ukazovali objekt lordu Runcimanovi jako doklad hospodářského útlaku německého obyvatelstva ze strany československé vlády. Na počátku 2.světové války tu byl tábor Němců přesídlených "do vlasti" z Besarábie. Po spojeneckých (britských) náletech na nacistické letecké továrny v Brémách byly části těchto závodů přemístěny do nenápadného údolí u Č.Kamenice, kde byly nejen využity prostory opuštěné textilky, ale též budovány podzemní haly v přilehlých pískovcových stráních. Vyráběly se tu součástky pro střemhlavé bombardéry Junkers "štuka", stíhačky Messerschmidt aj. Ke zbrojnímu závodu patřily koncem roku 1943 zřízené dva zajatecké tábory a v širším okolí (od Č.Kamenice po Jetřichovice) i 30 pracovních táborů pro nuceně nasazené zahraniční dělníky. V červnu roku 1944 přijela první skupina vězňů, která postavila dva patrové domy - základ pro pracovní koncentrační tábor patřící pod Flossenbürg. Počáteční stav vězňů asi 600 osob se koncem války až zdvojnásobil, stráž zajišťovalo 68 mužů SS. I když Rabštejn nikdy nebyl vyhlazovacím koncentračním táborem, trpěli zde vězni dvanáctihodinovou těžkou prací v chladných tunelech skalního podzemí při chatrném oblečení a nedostatečné stravě i za hrubého zacházení. Vlivem velmi špatných hygienických podmínek tu v únoru 1945 vypukla tyfová epidemie, v době karantény nastoupili do práce na místa vězňů američtí váleční zajatci. Počet zemřelých vězňů se odhaduje na 80-100 osob. Přesto se v táboře organizoval odboj. Když 8.května 1945 jednotky 2.polské armády začaly obsazovat severní obce Šluknovského výběžku a byl zřejmý nástup Rudé armády směrem na bojující Prahu, vydala se kolona zbývajících vězňů i vozů s nákladem cenných věcí za dozoru posádky SS i ozbrojených kápů (dozorců z řad protěžovaných vězňů) na pochod do zajetí vstříc západním armádám. Kolona došla jen do Verneřic, kde za noci stráže i s cennějšími věcmi utekly a vězňové byli 9.května svobodní. Po válce tábor sloužil přechodně k internaci nacistických vojáků, exponentů a deportovaných Němců, zařízení továrny převzaly vnitrozemské továrny (Avia Čakovice, Karosa Vysoké Mýto...) a tábor byl zrušen a opuštěn. V roce 1959 tu byl zřízen památník s deskou "Obětem fašismu 1938-1945". Budova bývalé strážnice byla rekonstruována a v roce 1969 zde otevřena expozice, přenesená později do muzea v Děčíně. Dnes již všechny objekty značně zchátralé, okolí zarůstá. Přístup z České Kamenice zprvu po silnici směr Janská, za městem na rozcestí vlevo do údolí Kamenice, vozem lze dojet až na místo. Turistická značka pro pěší pokračuje výstupem z údolí k jihu na Kamenickou Novou Vísku a k nádraží Veselé pod Rabštejnem. Bývalé tovární haly ani podzemní prostory nejsou přístupné. ČSAD v České Kamenici. ČSD Veselé pod Rabštejnem (2 km). Žl 19.

Roháč (dříve Vysoký ostroh)

Skalní hrot vsv. od Hřenska (1,5 km).

Rudolfův kámen (Vysoký kámen, Ostroh)

Výrazný pískovcový vrch (484 m) Jetřichovických stěn, 2 km severně od Jetřichovic, 1 km na jz. od srubů Na Tokání. Turisticky vynikající vyhlídkový bod, na skalnatý vrchol s vrcholovou boudičkou vybudován přístup po žebřících. Č 17.

Rusalčina jeskyně

Skalní výklenek na západním konci údolí před rybníkem (vysušeným) u něhož stávala osamocená továrna (niťárna) Grieslův mlýn (dnes škola v přírodě pro pražské děti).

Růžák (Růžovský vrch)

Místní, jazykově nesprávné označení pro Růžovský vrch, 2 km na sz. od Srbské Kamenice. Dosud používaný název národní přírodní rezervace na Růžovském vrchu.

Růžová

Zemědělská ves (318 m) na plošině 5 km na jv. od Hřenska, 3 km na zsz. od Růžovského vrchu. Nově opravený (po válce chátral, v roce 1988 při spalování větví oheň přeskočil na střechu a z kostela zbylo jen torzo zdí, v roce1999 ukončena venkovní kompletní rekonstrukce a 7.10.2000 znovu slavnostně vysvěcen) barokní kostel sv. Petra a Pavla z roku 1711 s novými odbíjejícími hodinami, nejcennější část jeho zařízení (10 barokních obrazů apoštolů z dílny Petra Brandla z roku 1711) je v muzeu v Děčíně. Na rampě před kostelem barokní sochy z 18.století, západně od kostela barokní zvonice. V obci roubené lidové stavby s podstávkou a obedněnými patry. Jižně od obce na svahu vrchu Petřín bývalý větrný mlýn válcový zděný s náhradními lopatkami z 19.století (plně rekonstruovaný, dnes penzion). Žl 13.ČSAD směr Děčín, Janov.

Růžovská vrchovina

Geomorfologický okrsek podcelku Děčínské stěny v Děčínské vrchovině. Na západě navazuje před Růžovým hřebenem na Sněžnickou hornatinu, na severu dosahuje až za Kamenici do sousedství Jetřichovických stěn. Území vrchoviny vévodí kupa Růžovského vrchu (nejvyšší, 619 m) s čedičovým vrcholem. Převážně plochá tabule je rozčleněna výrazným kaňonem Kamenice a několika zaříznutými údolími menších vodních toků.

Růžovský vrch (Růžák)

Mohutný čedičový kužel sopečného původu (619 m) prorážející mocnými vrstvami pískovců v Růžovské vrchovině, 2 km na sz. od Srbské Kamenice, 8 km na jv. od Hřenska. Vrch asi míval kultovní význam, název snad odvozen od keltského označení "ros" - mohutný. Vlastní kužel zhruba od 350 m výše tvoří národní přírodní rezervaci označovanou jako Růžák. Svahy jsou pokryty čedičovou sutí, na některých místech (např. severní vrchol, na jižním svahu u tzv. Ledové studánky) je patrná sloupcovitá odlučnost čediče. Čedičová láva vytvořila ochrannou poklici, pod níž se zachovaly i vrstvy mladších a výše položených pískovců, které jinde eroze (zvláště proudící vody) dávno odstranila. Na severní straně tvoří pískovcové souvrství terasu a strmý svah. Při sestupu k severu jsou na úpatí v čedičové skále pukliny zvané "ledové díry", v nichž se někdy udržuje led a firn až do léta. Sutě jsou porostlé vzrostlým převážně listnatým lesem s převahou javoru klenu, buku a jilmu, při okrajích jsou jednotlivě i lípy, habry a jasany, na záp. svazích a na úpatí též druhotné smrkové porosty. Na rozdíl od chladných pískovcových údolí se zde více uplatňují teplomilné (xerofytní) druhy květeny, typické už pro České středohoří a charakteristické pro společenstva na přechodu ke květeně ponticko-panonské, velký vliv mělo však umělé rozšíření bučin, jímž se drobné rostlinstvo původních dosti řídkých teplomilných hájů muselo přizpůsobit, mezi nimi je i vzácná horská kapradina laločnatá (Braunova) a zvláštní varianta lipnice luční (var. aceps). Rozhled z vrcholku znemožňuje vzrostlý les (bývalá rozhledna už dříve zanikla), jsou pouze dílčí výhledy od dolního okraje lesa, z odlesněných holin a ze suťových polí (pohled k severozápadu: zleva na horizontu Velký Zschirnstein, Malý Zschirnstein, nížeji údolí Labe, zcela dole obec Růžová, dále na horizontu Pfaffenstein, Písečný vrch, Papststein, Lasenstein, Königstein, při dobré viditelnosti věže Drážďan mezi těmito dvěma stolovými horami, Lilienstein, Zirkelstein, Kaiserkrone, Janovský vrch, Schrammsteine a vpravo Stříbrné stěny, pohled na východ: Ještěd, pohled na jv. oba Bezdězy atd.). Pro podobu se známou japonskou horou (zejména když za mlhavého rána vrcholek vystupuje z oparu) se Růžovskému vrchu též říká Děčínská Fudžijama. V noci 28.3.1945 seskočila v prostoru Růžovského vrchu skupina sovětských, polských a antifašistických německých výsadkářů, které se podařilo navázat spojení s hnutím odporu v Č.Kamenici. Tajnou vysílačkou pak informovali sovětské velení o pohybech nacistických vojsk v kraji za blížící se frontou. Žl 13 (serpentinovitě po vých. svahu, na vrchol odbočka).

Růžový hřeben (Růžové stěny)

Širší označení skalní stěny s pískovcovými věžemi (horolezecké terény) na pravém břehu Labe, nad místní částí Loubí až po Podskalí. Na vlastním Růžovém hřebenu (433 m), skalním ostrohu vysunutém k západu, jsou vyhlídky s pohledem na údolí Labe "z ptačí perspektivy", na protější Sněžnickou vrchovinu a údolím Labe na část Českého středohoří. Č 11, značená odbočka.

Rynartice

Náhorní ves (350 m) severně nad údolím Chřibské Kamenice při silnici Chřibská-Hřensko, 1,5 km východně od Jetřichovic, jejichž jsou místní částí. Připomínají se v roce 1357. Převažuje rekreační charakter. Při silnici směrem na Jetřichovice za obcí vpravo ve svahu tzv. Trpasličí jeskyně, ve skále vytesané schody a výklenky s reliéfy a soškami trpaslíků. M 22. Nad vsí Křížový vrch (408 m) s dobrým rozhledem: jv. Studenec, Zámecký vrch (u Č.Kamenice), v. Jedlová, Malý Stožec, sv. Spravedlnost (u Doubice), sz. Jetřichovické skály, Koliště, v dáli Velký Winterberg, z. Vysoká Lípa, v dáli vrchy SaskéhoŠvýcarska, táhlý Zschirnstein, jz. Růžovský vrch, v dáli Děčínský Sněžník s rozhlednou.

S

Sedlo

Zalesněná čedičová kupa (447 m) 0,5 km jižně od nádraží České Kamenice. Vrcholek zalesněn, od dolního okraje lesa výhledy do okolí. Porosty chráněného červenofialového hořce německého. Na úpatí nad železniční stanicí v opuce křídového stáří nálezy zkamenělin. V r. 1775 (? 1776) shromaždištěm a útočištěm vzbouřených sedlákůčesko-kamenického panství.

Skaliny (též Na skalinách, Hyneška)

Lesní zákoutí 1 km vjv. od Jetřichovic.

Sklenářův důl

1,5 km dlouhé skalnaté údolí v Jetřichovických stěnách při Kyjovském údolí, z něhož odbočuje asi uprostřed (mezi Turistickým mostem a bývalou Zadní Doubicí) k jihu a strmě stoupá na jv. pod západní svahy vrchu Brtník. Tam (u lesnické chatky) ústí na náhorní cestu, jež vede od Kuního vrchu (záp.) na značenou Doubickou cestu Z 33 (vých.). Název dolu podle pověsti o dvou kupcích z Doubice, kteří tudy nosili své zboží do Saska, a o jejich dobrodružství s medvědem (rytiny ve skále v horním závěru údolí).

Sněžná

Ves na malé náhorní planině (490 m) nad údolím Křinice a jejího pravobřežního přítoku, 2,5 km na sz. od Krásné Lípy, jejíž je místní částí. Byla založena při tzv. dominikální kolonizaci v 17.století, později i sklářská a textilní výroba. V současnosti převážně rekreační využití. Přijezd jen po slepé odbočce ze silnice Krásný Buk-Zahrady. Kdysi poutní místo, z daleka viditelný pozdně barokní kostel P.Marie Sněžné z roku 1732, zařízení z 19.století. U silnice barokní kaple z 18.století. Zde i v přilehlé osadě (jižně) Dlouhý důl rozptýlené dřevěné roubené stavby, též patrové, z 18. a 19.století. ČSAD (rozcestí 0,5 km) Krásná Lípa, Rumburk, Varnsdorf, Mikulášovice. Č 35.

Sokolí

Nesprávné označení pro hrad Falkenštejn u Jetřichovic.

Sokolí stěny

Pískovcové skalní srázy na jz. od vrchu Pytlák, severně od Dravčích skal (masívu Sýr a chléb). Lezecké terény (věž Starosta při záp. okraji). Západně pod stěnou vede M 22.

Soví jeskyně (lépe Soví díra)

Průchozí skalní dutina v pískovcích jižně od Šternberka, na skále se nalézá Soví vyhlídka (rozhled však omezen). Z 33, odbočka k východu na vyhlídku, dutina ve strži pod ní.

Soudkový důl

Asi 2 km dlouhé údolí v Jetřichovických stěnách vycházející z České silnice (1 km jižně od státní hranice, proti ústí Mlýnské rokle) k východu, zalesněnými pískovcovými skalami stoupá k rozcestí Panenská jedle pod Vosím vrchem. M 22 na rozcestí Panenská jedle, Z 16 prochází v délce asi 0,5 km horníčástí Soudkového dolu.

Spravedlnost (též Soudný vrch, Bludný vrch, dříve Popraviště)

Zalesněný čedičový vrch (531 m) v Lužické hřbetu, 1 km jižně od Doubice, 2 km na ssz. od Chřibské. Výhledová plošina na skalnatém vrcholku opatřena zábradlím, zarůstá však stromy, dílčí výhledy k jihu (Chřibská, Studenec). Vrch je opředen lidovými pověstmi o strašidelném duchu Rohálovi (Hörndl). Na severovýchodním svahu skalisko z pěti mocných čedičových sloupů zvané Malá Spravedlnost. Žl 23, odbočka na vrchol.

Srbská Kamenice

Přípotoční ves (216 m) rozložená v délce asi 2 km podél řeky Kamenice, 4 km na jz. od Jetřichovic, 5 km na sz. od Č. Kamenice. Název dokládá původní kolonizaci zdejších hvozdů od severu slovanským obyvatelstvem z Lužice. Písemně doložena k r. 1352. Pozdně barokní kostel sv. Václava z r. 1774, zařízení z konce 18.století. U silnice pod kostelem vytesán ve vysoké pískovcové stěně reliéf s náboženským motivem (z roku 1701). Ještě počátkem 20.století tu pracovala četná bělidla, pro něž přiváděla vodu z říčky čerpací kola na vodní pohon. Dochovány lidové stavby, roubené i kombinované. V lesích poblíž obce havarovalo r.1972 jugoslávské dopravní letadlo, katastrofu přežila jen letuška Vesna Vulovičová (malý památník na místě dopadu hlavní části letadla). Ve středu vesnice muzeum československého opevnění 1936-1938. Pošta. ČSAD do Vysoké Lípy, Č.Kamenice, Děčína. M 18 v sev. okraji osady, Žl 13 vychází ze středu osady.

Srbskokamenická soutěska

Údolí a divoký skalnatý kaňon řeky Kamenice v kvádrových pískovcích Růžovské vrchoviny, jižně a východně od Vysoké Lípy, 3 km západně od Jetřichovic. Neprůchodný kaňon navazuje na sz. na Divokou soutěsku, prochází zprvu úsekem označeným Ve strží a později kaňonem se stěnami spadajícími až do řeky. Koryto místy zataraseno naplavenými kládami stromů a balvany. Tento úsek končí v místě Dolský Mlýn, kde z pravého břehu přitéka Jetřichovická Bělá. Dále k jihu jde nad údolím (vých. břeh) modrá značka směřující až k soutoku Kamenice a Chřibské Kamenice pod obcí Všemily. V otevřenějším údolí, stále obklopeném skalami, je však tok Kamenice klidnější, v nejhořejší části vytváří již tišiny a zákruty. Na tomto druhém úseku (Dolský mlýn - Všemily), dříve zvaném Ferdinandova soutěska, bývala obdobná doprava na člunech jako v ostatních dvou soutěskách. ČSAD Vysoká Lípa, Všemily. M 18, Žl 21, obě Dolský Mlýn.

Stará Oleška

Nepravidelná ves (256 m) při horním toku potoka Olešničky, 5 km záp. od Č.Kamenice, místní část obce Huntířov. Rekreační oblast pro Děčín i průmyslové Podkrušnohoří. M 12. ČSAD směr Děčín, Srbská Kamenice.ČSD ve Veselém pod Rabštejnem (2 km).

Staroolešská soutěska

Romantický úsek potoka Olešničky záp. od obce Stará Oleška, 6 km záp. od České Kamenice. Mezi skalami (Vlčí rokle) tu bývala na vzduté hladině potoka provozována plavba načlunech jako v soutěskách na Kamenici.

Stříbrné stěny

Strmé srázy pískovcového masívu (459 m) v Jetřichovických stěnách, při státní hranici, 2 km na sv. od Hřenska. Čelní stěna obrácena k jihu (délka 400 m) je ohraničena výraznými věžemi: na z. Stříbrný roh, na v. Strážce. V okolí jsou další horolezecké věže, zejména nad údolím potoka Suchá Bělá, za nímž (na jeho levém břehu) jsou Tetřeví stěny. Mimo značené cesty, příchod podél Suché Bělé.

Studánkový důl (nesprávně Travnatý důl)

Krátké zalesněné postranní údolí v Jetřichovických stěnách (název podle studánky, do níž kape voda z převisu), odbočující 1 km jihových. od Turistického mostu z Kyjovského údolí k jihovýchodu, strmě stoupá sevřeno pískovcovými skalami mezi Brtníkem a Medvědicí k vrchu Hřebec, kde se dotýká závěru Hřebcového dolu. Z 33 prochází.

Studenec (nesprávně Studený vrch)

Široce kuželovitý vrch z olivinického čediče (736 m) 4 km na sv. od České Kamenice, 1 km na sz. od horního okraje obce Líska. Na sever a západ spadá příkře do údolí Studeného potoka k obci Studený (výškový rozdíl 400 m), na jižním a vých . svahu jsou na několika místech rozsáhlá suťová pole. Název hory podle pramene chladné vody na sv. výběžku. Studenec byl kdysi součástí nejstaršího triangulačního systému Čech (viz latinsky psaný nápis na kamenu u rozhledny). Už v roce 1854 tu byla postavena rozhledna (druhá nejstarší v Čechách), nahrazená r. 1888 dnešní (již velice zkorodovanou a nepřístupnou) železnou stavbou, dílčí výhledy jsou z některých suťových polí (pohled na sever: zleva obec Vlčí hora, vrch Vlčí hora, obec Doubice, Spravedlnost, Vápenný vrch, Široký vrch, vpravo obec Chřibská). Pod rozhlednou jsou malé zbytky (sklep) bývalé turistické chaty. Na Studenci a v okolí žije kamzík horský vysazený zde na počátku 20. století. Vrcholek hory je územím přírodní rezervace označované jako Studený vrch. Č 24 vede po jižním úbočí, z ní k severu tvarová odbočka (trojúhelník) na vrchol. Sedlem východně od vrcholu prochází M 25.

Studený vrch

Oficiální název přírodní rezervace rozkládající se na vrcholu hory Studenec 4 km sv. od České Kamenice. Chrání se zde typické ukázky různých lesních porostů charakteristických pro Lužické hory. Vrcholek se suťovými poli porůstá bučina s bohatými mechy, v nižších polohách přistupuje i javor klen, ve vlhčích polohách též jasan, vzácněji také jilm a jedle. Bylinný podrost tvoří hlavně kapradiny (severní svahy), netýkavka, mařinka vonná a chráněná měsíčnice vytrvalá i náprstníky. Na suťových mořích se prohání kamzíci.

Studený

Přípotoční ves (330 m) v údolí Studeného potoka pod severozápadními svahy Studence, 5 km na ssv. od Č.Kamenice, jejíž je místní částí. Převažuje rekreační osídlení. Kříž s pietou kolem roku 1800. Asi 0,5 km jižně od obce jehlancový pomník, poslední dochovaný z těch, které v kraji připomínaly bitvu roku 1757 u Lísky. Č 24. ČSADČ.Kamenice, popř. Rynartice (1,5 km).

Studený potok

Nevelký tok (asi 4 km) se značným spádem vznikající na severovýchodním úbočí hory Studenec, protéká k západu obcí Studený (Č 24), za níž ústí pod Rynarticemi (M 22) do Chřibské Kamenice na okraji Pavlina údolí.

Stupňový důl

Skalní důl, od vrchu Větrovce vycházející (nad Vysokou Lípou) k sv. směřující a po 3 km ústící do České silnice.

Suchá Bělá

Protéká v délce jen asi 3 km pestře členitým územím pískovcových skal severozápadně od Pravčické brány. Pramení pod Tetřevími stěnami (lesní úsek "V jelením"), zprvu západní směr záhy obrací k jihu a při silnici (Č 14) se spojuje s Dlouhou Bělou (přicházející od Mezní Louky), s níž se asi po 1 km ve Hřensku vlévá do Kamenice.

Suchá Kamenice

Potok stékající z Růžovské vrchoviny k severozápadu. Pramení na jv. od Arnoltic na sz. svahu Bynoveckého vrchu u rekreační osady Nový Svět (koupaliště, M 12), ze severu obtéká obec Arnoltice, pod níž vchází do stále se prohlubující rokle. Pod soutokem s potůčkem přicházejícím z Arnoltic míjí Arnoltické stěny (dříve Krimmerovy), pod obcí Labská Stráň opět vytváří úzké a romantické údolí se skalními stěnami a s balvanitým dnem, v němž voda v závěru údolí vymlela tři obří hrnce. Zprava přibírá Janovský potok a po 1 km se vlévá do Labe. Potok obvykle mívá málo vody, při rozvodnění (po bouřích a průtržích) se stává dravou bystřinou, největší povodně tu byly v květnu r. 1888 a v srpnu r. 1910. M 12 sleduje horní tok (Arnoltické stěny), v dolní části údolí na ní navazuje Č 11 sestupující po levém břehu od Labské Stráně a pak pokračující podél Labe do Hřenska.

Suchý vrch

Zalesněný čedičový vrch (481 m) ve vých. části Jetřichovických stěn, 2,5 km na sv. od Jetřichovic, 1 km na jv. od Tokání. M 22, na západním úbočí Žl 21.

Sviňské rokle (Sviňské doly, též Kančí důl)

Členité pískovcové údolí, s mnoha odbočkami rozvětvených skalnatých roklí na východním okraji Růžovské vrchoviny. Protéká jím Sviňský potok, který ústí do Kamenice mezi Srbskou Kamenicí a Všemily. Údolí stoupá v délce asi 3 km zprvu po jihozápadním úpatí vrchu Borovina a pak na jv. k návrším Nos a Velká Hůrka severně nad Filipovem. Na severozáp. okraji údolí horolezecké věže. M 18 prochází dolní částí údolí a pak po návrší jižně nad střední částí údolí.

Sýr a chléb

Pískovcový skalní masív (436 m) ležící severně od sestupu modré značky M 22 od severu do Hřebcového dolu, jižně od vrchu Pytlák. Název vyvolán tvarem a uspořádáním pískovcových kvádrů jednoho ze skalisek. Horolezecké terény, např. Černá paní,Šikmá věž.

Š

Šaunštejn (Loupežnický hrad)

Zbytky skalního hradu na úzkém pískovcovém bloku (340 m) 1 km sev. od Vysoké Lípy. Vznikl patrně v polovině 14.století při trase České stezky poblíž odbočky do Hřenska a k Labi. Je o něm jen málo písemných záznamů, spolu s krajem patřil Berkům a pak Vartenberkům, podílel se na výpravách do Lužice, proto byl r.1444 obléhán a dobyt. Snad byl i signálním hradem: ohněm se na hrad Falkenštejn ohlašovaly výpravy jedoucí po České stezce. Se změnami majitelů a úpravou hranic panství pozbyl na významu, koncem 15.století byl již opuštěn. Se stavbou časem zaniklo i původní jméno, když se po třicetileté válce stal útočištěm švédských zběhů a lupičů, začalo se mu říkat Loupežnický hrad. Plošina hradní skály, rozdělená na několik bloků se strmými stěnami, je asi 70 m dlouhá (jz.-sv.) a jen 15-20 m široká, přístup byl upraven a zabezpečen železnými žebříky, mostky a zábradlím. Na sz. úpatí je ve skále vytesaná dutina bývalé stáje či vrátnice, monogram J.J.H. a letopočet 1760. Na temenu vyhloubeno čtverhranné podvalí býv. hradní věže, na nejvyšším bodě skály je ústí džbánovité dutiny (otvor 1 m, dolní šíře asi 3 m) sloužící patrně jako cisterna pro jímání dešťové vody. Výhled: v. prohnutý hřbet Koliště, za ním jižněji Studenec, jv. Falkenštejn, j. Vysoká Lípa a Zámeček (391 m), jz. Růžovský vrch, z. poblíž Větrovec, vzdálenější údolí Labe a v SRN Zirkelstein a táhlý Tschirnstein. Č 17.

Široký kopec

Zalesněný čedičový vrch (611 m) v Lužickém hřbetu, 2 km vých. od Studence, 3 km jižně od Chřibské. Vyskytuje se tu hlízovitá odlučnost čediče. Č 24 po severním úbočí. Na sz. svahu Měsíční údolí (1 km dlouhé), výskyt přísně chráněné večernice vonné (lidově měsíční fialky), přístup od východu z rozcestí U křížového buku (1 km).

Široký vrch

Rozložitá znělcová kupa (586 m) mezi Doubicemi a Rybništěm, s upraveným rozhledištěm Karlovou výšinou (rozhled na zadní České Švýcarsko, Lužické hory aj.), dnes však přerostlou lesem. Č 32 po severových. svahu.

Šternberk

Bývalý lovecký zámeček, 1,5 km na jz. od Brtníků (410 m), pozdně barokní přízemní stavba z let 1771-1774 s mansardovou střechou, název podle rodového jména manželky stavebníkovy. Nyní rekreační středisko a dětský tábor. V okolí oltář vytesaný do skály a skalní útvary Pruské ležení, Křtitelnice, Hlava. Z 33.

T

Táborový důl (Mokrý důl)

2 km dlouhé zalesněné skalnaté údolí v Jetřichovických stěnách. Jižně od Ptačího kamene navazuje na Mokrý důl (záp.) a klikatě postupuje vých. směrem k rozcestí Na Tokání. Na procházející lesní silničku vjezd soukr. vozidel zakázán. Údolí neznačeno, M 22 a Žl 23 na jeho vých. okraji (Na Tokání).

Tetřevna (Balzerovo ležení, Balzerův tábor)

Velký skalní převis v Jetřichovických skalách na stezce mezi Vilemíninou stěnou a Mariinou skálou, s upravenými sedátky. Kdysi místo setkání a útulek lovců, zejména při lovu tetřevů. Na skále vytesány německy nápisy z r. 1632 (období třicetileté války) a z r. 1856 (k setkání lesníků a zemědělců). Č 17.

Tichá soutěska (Dolní s.)

Skalnatý kaňon řeky Kamenice v kvádrových pískovcích Růžovské vrchoviny, 1-4 km na vjv. od Hřenska. Hluboké údolí (50-150 m) se strmými, místy až svislými skalními stěnami, kde řeka často vyplňuje celé dno soutěsky. Je tu dobře patrný typický kvádrový rozpad pískovců, některé skalní bloky jsou svaleny na dno kaňonu. Vířením vody a písku vznikly v korytě obří hrnce a různé prohlubně. Na březích smíšený les (smrk, jedle, buk, jasan, olše, jilm, klen i habr), chráněné rostliny (např. violka dvoukvětá, vranec jedlový, při horních okrajích skal rojovník bahenní a rašeliník). Lze pozorovat teplotní inverzi pásem: při dnu soutěsky je nižší průměrná teplota a vyšší vlhkost než na horních okrajích a vrcholech skal, proto se tu daří i rostlinám typickým pro vyšší polohy. Ve vyšších polohách se naopak daří borovici, jež dává přednost teplu a suchu. Vchod do soutěsky je na vých. okraji Hřenska u mostu (silnice tu odbočuje z údolí k severu), kde též začíná naučná stezka. Původně neprůchodné údolí bylo zpřístupněno cestou slavnostně otevřenou 4.5. 1890. Stezka jde po levém, pak po pravém břehu, prochází též pod skalními převisy a třemi tunely až k dolnímu přístavišti člunů (nad splavem). Proti stanici člunů je na levém břehu vysoko na stráni trojice skalních věží zvaných Skalní rodina - Babička, Dětí a Rodiče, patří k 15 horolezecky využívaným skalám na březích obou soutěsek. Následuje úsek 960 m přístupný jen po člunech (vstupné asi 40 Kč), který končí u skalní věže zvané Strážce přístavu (pravý břeh). Pěší stezka dále prochází kolem sezónní restaurace po levém břehu, až k Meznímu můstku, kde na Tichou soutěsku navazuje Divoká soutěska. ČSAD Hřensko, Mezná, Mezní Louka. Č 14 na záp. okraji (Hřensko), Z 16 na vých. okraji (Mezní můstek), naučná stezka.

Travnatý důl

Nesprávné označení pro Studánkový důl.

Turistický most

Most přes Křinici těsně nad ústím Vlčího potoka (304 m), orientační místo v dolní části Kyjovského údolí. Název byl užíván již koncem minulého století. Po mostě přechází cesta vedoucí údolím Vlčího potoka na okraj obce Vlčí Hora (neznačeno), z ní záhy odbočuje značená cesta na Brtnický hrádek, Velký pruský tábor, Soví vyhlídku, Šternberk a Brtníky, Z 33.

U

U křížového buku

Hájovna a křižovatka turistických cest mezi Chřibskou a Českou Kamenicí (2 km jz. od Královského Pole), v sedle (535 m) mezi Javorem a Širokým kopcem. Jméno od kříže značícího hromadný vojenský hrob z r. 1757.

Úzké schody

Romantický úsek žlutě značené cesty v Jetřichovických stěnách na sv. od Tokání. Cesta sestupuje z návrší Jedlina, prochází skalní branou a úzkým průchodem, dotvořeným lidskou činností, zvaným Dvorana (dříve Theodorova chodba). Potom cesta nejprve vrstevnicově obchází po skalních římsách stěny ostrohu, proti němuž (v místě ostrého ohbí cesty) stojí v údolí osamělá pískovcová věž Tokáňská jehla (horolezecké výstupy VI. a VII. stupně obtížnosti). Cesta se stáčí vlevo, ostrým zákrutem přechází zaříznuté údolí. Za ním pak pojednou prudce sestupuje dlouhou a někde jen velmi úzkou stupňovitou skalní rozsedlinou, která místy bývá opatřena dřevěnými stupni - proto Úzké (též Příkré) schody, nebo též Myší díry. Pod nimi cesta vede ke Smolárně (dříve se tu ve smolných pecích vypalovala z borovicových pařezů smola a kolomaz), poblíž dvě skalní lavice a převisy zvané Koňská stání (útočiště obyvatel Rynartic a Chřibské za napoleonských válek, vytesaný letopočet 1813). V závěru cesta klesá k silnici na Tokáňské louce. M 22 (po sestupu na Tokání), Žl 23 (prochází).

V

Valy (též Na valech)

Skalnatý pískovcový vrch (448 m), 1,5 km sv. od Rynartic. Výhledy do údolí Chřibské Kamenice.

Vápenka

Přírodní rezervace (15 ha) na vrcholu Vápenného vrchu (548 m) na území obce Kyjova, 1,5 km na sv. od Doubice, 2 km na jv. od Kyjova severně od silnice Doubice-Krásná Lípa. Jediné území chráněné přírody ve Šluknovském výběžku. V areálu lužického přesmyku se tu zcela neobvykle stýkají žulové horniny lužického plutonu, křídové pískovce a z podloží vyvlečené malé ostrůvky jurských vápenců, které tu jsou na území Čech unikátní, to vše je doprovázeno průniky třetihorních čedičových vulkanitů. V jedinečném seskupení zde tedy došlo ke styku všech geologických jednotek, které budují území severních Čech. Pestrý geologický podklad umožnil vytvoření výživných půd pro bohatší rostlinný pokryv. V druhotném smrkovém lese se uchovala stará bučina s javorem klenem, lípou, borovicí a jasanem, v podrostu je zde hojný např. lýkovec jedovatý, dále kruštík širolistý, konvalinka vonná, okrotice červená, vstavač plamatý, bradáček vejčitý a kapradina žebrovice různolistá. Č 32 (prochází), Z 33 (po jižním okraji).

Vápenný vrch (dříve Maškův)

Převážně žulový zalesněný vrch (548 m) mezi Doubicemi a Krásnou Lípou (od ní 3 km na jz.). Na vrcholu území SPR Vápenka. Při silnici z Doubice na Krásnou Lípu při Doubickém potoku (a to v místech, kde Z 33 odbočuje ze silnice k severu) jsou zbytky staré vápenné peci (sousední budova bývalého hostince je dnes lovecký rekreační objekt). Asi 300 m na sever, na jižním úpatí Vápenného vrchu jsou dvě listnatými stromy už zarostlé jámy lomu na vápenec, který zásoboval vápenku surovinou. V lomu i na jiných místech v prostoru Vápenného vrchu (např. při tzv. Vápenné cestě do osady Hely) byly nalézány otisky mořských živočichů (ramena lilijic) a pozoruhodné nerosty (např. azurit, malachit, leštěnec olověný aj.). Vrcholek je zalesněn bez výhledu. Č 32 (po vých. úbočí), Z 33 (po jižním úbočí, kolem bývalé vápenky, od ní k bývalému lomu neznačená lesní cesta).

Velká Bělá

Někdy užívaný název pro Jetřichovickou Bělou.

Velká Hůrka

Prostřední ze tří kopců 2 km severně od České Kamenice (spolu: na jz. Nos 384 m, na sv. Malá Hůrka), čedičový vrch (364 m) s výhledy zejména k jihu a západu.

Velký Ostrý

Původní název prostředního ze tří charakteristických pískovcových hrotů (427 m), 1 km na sv. od Jetřichovic, v 19.století byl zaveden název Mariina skála.

Velký pruský tábor

Mohutný skalní převis v pískovcích Jetřichovických stěn jižně od Šternberka, 2,5 km na jz. od Brtníků Býval útočištěm okolních obyvatel, zejména z Brtníků, snad již za třicetileté války, zvláště pak r. 1756 za sedmileté války, kdy okolím táhlo pruské vojsko, ale též za rakousko-pruské války r.1866. Z 33, odbočka k východu.

Větrný vrch

Čedičový, částečně zalesněný vrch (481 m) ve vých. části Růžovské vrchoviny, 2,5 km na s. od Č.Kamenice, 2 km sz. od Kunratic, 3 km na zjz. od Studence. Kuželovitý vrch vyčnívá nad holé okolí, proto umožňuje výhledy z okraje lesa na vrcholku: na v. Studenec, v dáli špička Klíče, k j. Č.Kamenice a Zámecký vrch (s hradem), na z. Růžovský vrch, v dáli Děčínský Sněžník a hradba Krušných hor, severněji (v SRN) Zschirnstein a typické vrchy Saského Švýcarska, na sz. Winterberg, k s. Rynartice a skalní vrcholky u Jetřichovic, v dáli Vlčí hora, na sv. Spravedlnost u Doubice. Z 20 prochází sedlem východně od Větrného vrchu, z ní neznačenými polními cestami k vrcholku.

Větrovec

Pískovcový vrch (450 m) v Jetřichovických stěnách, 1,5 km vých. od Mezní Louky, 1 km na sz. od Šaunštejna. Skalnatý hřebenovitý vrcholek, dostupný značenou cestou se stupni, bývalo zde strážní stanoviště lesnických protipožárních hlídek, tehdejší dřevěná strážní věž umožňovala vynikající rozhled, nyní je omezen stromy. Č 17.

Vilemínina stěna (Černá stěna)

Nejsevernější ze tří charakteristických masívů (439 m), 1,5 km na sv. od Jetřichovic. Původní název Černá stěna změněn až v 19.století, na starších turistických mapách též Jetřichovická stěna. Z vrcholové skalní plošiny pěkné výhledy k západu. Při sev. okraji stěny horolezecké věže. Č 17 (s odbočkou na vrchol).

Vinný sklep

Jeskyně v pískovcových balvanech na levém břehu Křinice v Kyjovském údolí.

Vlčí hora

Protáhlá ves (476 m) v širokém sedle mezi Vlčí horou (sv.) a Kamenným vrchem (jz.), 6 km na zjz. od Rumburka a 4 km na sz. od Krásné Lípy, jejíž je místní částí. Západně a jižně od obce (0,5 - 1 km) probíhá linie lužického přesmyku, kde se stýkají kvádrové pískovce (jz.) a hrubozrnná brtnická žula (sv.). Vez vznikla roku 1589 při kolonizaci tehdy hlubokých hvozdů. Později ji atraktivní okolí (rozhledna na Vlčí hoře, blízké doly a rokle) vtisklo rekreační charakter. Kostel z roku 1870. Jižně od obce poblíž bývalé hájovny měl počátkem 18.století chalupu lupič a žhář Jakob Raschauer s manželkou. Jeho obratnost při únicích dala vznik pověstem o kouzelné červené vestě, která ho prý činila neviditelným. Po nemilosrdné loupežné vraždě starého kramáře byl právě u své chalupy lstí lapen a roku 1740 v Lipové oběšen. V okolí lyžařský vlek. ČSAD Krásná Lípa, Rumburk, Varnsdorf, Mikulášovice, Dolní Poustevna. Č 35, Žl 36.

Vlčí hora

Zalesněná tefritová protáhlá kupa (581 m) ve Šluknovské pahorkatině, 1 km severně od stejnojmenné obce, 6 km na zjz. od Rumburk. Na vrcholu jsou roztroušena skaliska čediče, místy i se sloupcovitým rozpadem, sloupy obsahující značné množství magnetovce (nerost s obsahem železa) vychylují střelku kompasu. Ve vzrostlém lese výskyt vzácnějších rostlin (např. měsíčnice vytrvalá, čemeřice, sněženka). Na táhlém skalním hřbítku na vrcholu stojí cihlová čtyřboká věž rozhledny (výška 12 m, z roku 1889) a bývalá chata (z roku 1887), dnes oboje soukromý objekt, majitel umožňuje výstup na rozhlednu. Izolovaná poloha hory umožňuje z věže téměř kruhový rozhled. Č 35 po záp. úbočí, Žl 36 přes vrchol.

Vlčí hrádek (Pustý zámek)

Pozůstatky bývalého skalního hrádku na zalesněném pískovcovém ostrohu s kolmými nepřístupnými stěnami spadajícími na s. do Kunzova dolu a na j. do Rákosového dolu, 2 km na jz. od obce Vlčí Hora, 1 km na sv. od Turistického mostu přes Křinici. O hrádku není historických zpráv, patrně byl jedním z opěrných bodů při kolonizaci nehostinných končin a při upevňování vlivu rodu Berků z Dubé, jímž sloužil i k ochraně obchodních cest vedoucích od překladišť na Labi na Šluknovsko. Když území přešlo po roce 1443 do saských rukou, ztratil tuto funkci a zřejmě zanikl. Přístup vedl od východu přes předhradní skalku, na níž je vytesán stupeň pro oporu zvedacího mostu, dále přes příkop (původně 10 m hluboký) na vlastní hrad. V jeho záp. části je do skály vytesána čtvercová prohlubeň podvalí pro roubenou hradní věž, do sklepení vede chodbička, spára k jihu sloužila jako okno, v záp. stěně prohlubně je vyryta podoba zamračeného muže, snad středověkého původu. Na jižním okraji hradní plošiny jsou vytesané stopy po uložení trámů podlahy parkánu a žlaby pro palisádu z proutí. Mimo značené cesty, nejbližší Z 33, Turistický most.

Vlčí potok

Pravobřežní přítok říčky Křinice. Pramení na severozáp. úpatí Vlčí hory poblíž žel. zast. Panský, teče k jihozápadu členitým pískovcovým územím, asi po 8 km se u Turistického mostu vlévá do Křinice. Atraktivní území je dostupné neznačenou lesní cestou, v závěru údolím prochází Z 33 přicházející sem z Brtnického hrádku.

Vojtěch

Jedna z horolezecky využívaných pískovcových věží (383 m) na pravém břehu údolí Labe ve Sněžnické hornatině, 2,5 km jižně od obce Labská Stráň, 2 km na zsz. od Bynovce. Výstupy 6. a 7.stupně obtížnosti. Název podle sochy sv. Vojtěcha na protějším břehu Labe. Mimo značené cesty.

Vosí vrch

Čedičový suk (476 m) na pískovcovém podkladu ve vých. části Jetřichovických stěn, 1,5 km na sz. od Tokání, na jv. od rozcestí U panenské jedle. Ze skalnatého vrcholu dílčí výhledy. Na sev. úbočí pískovcová věž Strážce. M 22 obchází z jihu a západu.

Vraní vrch (dříve Násep)

Lesnaté pískovcové skalisko, 1 km sz. od Doubic, výhledy.

Vřesová dolina (Vřesoviště)

Zalesněné údolí (2 km) na horním toku Bynoveckého potoka mezi obcí Bynovec a silnicí Ludvíkovice-Nová Oleška. Na levém břehu je lemováno pískovcovým skalním stupněm (348 m). Mimo značené cesty.

Všemily

Údolní ves (210 m) při dolním toku Chřibské Kamenice, 2 km na jz. od Jetřichovic, jejichž je místní částí. Skalní kaple vytesaná v pískovcovém bloku. Rekreační objekty soukromé i podnikové. Nově postavené koňské velkostáje s parkurovým cvičištěm. Z návrší u osady Na Všemilské Planině (dříve Folgy), vzniklé druhotnou kolonizací (1 km na sz. od Všemil) daleké výhledy do Českého Švýcarska. ČSAD směr Č.Kamenice, Děčín, Jetřichovice. M 18 (na západním okraji).

Vyhlídka (Kacířský nebo Kočičí kostel)

320 m, věžovitý pískovcový skalní útvar (50 m) nad Jetřichovicemi (0,5 km na s. od obce).

Vysoká Lípa

Náhorní ves (310 m) nad údolím Kamenice, 3 km na zsz. od Jetřichovic, jichž je místní částí. Ves umístěna v mimořádně výhodné poloze. Nad středem vsi se zvedá skalní výšina Na zámečku (387 m). Převažuje rekreační charakter. M 18. ČSADČ.Kamenice, Hřensko, Děčín.

Vysoký kámen (Rudolfův kámen, Ostroh)

Původní název vrchu v 19.století přejmenovaného na Rudolfův kámen, někdy též nazýván Ostroh.

Z

Zadní Doubice

Zaniklá osada na říčce Křinici záp. od Kyjova. M 22.

Zadní Jetřichovice

Zaniklá osada na říčce Křinici sev. od Vysoké Lípy. Z 16.

Zahrady

Ves (433 m) při silnici na planině rozvodí Severního a Baltského moře, na východ od Vlčí hory, 3 km na sz. od Krásné Lípy, jejíž je místní částí. Domácké pletařství (zejména punčoch) přešlo začátkem 19.století na tovární výrobu (nejstarší závod z roku 1833). Na soukromé zahradě domu č.p.30 je plastická geologická mapa okolí sestavená z autentických hornin přinesených ze znázorňovaných území (prohlídka na požádání možná). Vytvořil ji počátkem 20.století textilní návrhář Rudolf Kögler, od roku 1983 chráněná technická památka. Žl 36. Pošta. ČD. ČSAD Krásná Lípa, Rumburk, Varnsdorf, Mikulášovice.

Zámecký vrch

Vysoký 530 m se zříceninou Kamenického hradu. Odbočka Z 26.

Zámeček

Dnes penzion, 1 km na sz. od Vysoké Lípy, nad kaňonem Srbskokamenické soutěsky. Původně lesovna a lovecké sídlo majitele panství hraběte Claryho, který zde r. 1938 hostil lorda Runcimana za účasti prohenleinovské německé šlechty. M 18, z ní odbočka na vyhlídku na Ptačím kameni. Též název využívaný pro výšinu (391 m) nad Vysokou Lípou (Na zámečku).

Zlatý vrch (též Lískovec)

Čedičový vrch (657 m) vysunutý k jihu z pásma Studence, asi 1 km vých. od vsi Líska, 1,5 km na jv. od Studence. Vulkanické těleso bylo ve čtvrtohorách vypreparováno z křídových pískovců. Na vých. a jižním svahu kupy byla v 60.létech těžbou kamene (používaného pro jeho odolnost i při stavbě mořských hrází, např. v Holandsku) odkryta vnitřní struktura tělesa s pravidelnou sloupcovitou odlučností. Až 30 m vysoké sloupy olivinického čediče jsou ve středu útvaru svislé, směrem k okrajům tělesa se jejich sklon zmenšuje až do horizontální polohy. Vrchol překrývá mladší čedičový příkrov bez vyvinuté odlučnosti. Vyhlášením chráněného přírodního výtvoru byla těžba zastavena a hlavní lomová stěna bude zachována. Podle některých odborníků je tato lokalita cennější než známá Panská skála (Varhany) u Kamenického Šenova. ČSAD Líska-horní. Parkovat lze tamtéž.

PODROBNĚJŠÍ INFORMACE O VÝLETNÍCH TRASÁCH

PODROBNĚJŠÍ INFORMACE O VÝLETNÍCH CÍLECH

PODROBNĚJŠÍ INFORMACE O KULTURNÍCH PAMÁTKÁCH

ZPĚT NA HLAVNÍ STRANU

(c) Pech - 2000, optimalizováno pro MS IE 5.0 + rozlišení 1024 x 768.