Horolezci, horolezkyně, horolezčata nelezte na skálu, která je hodně špičatá ...

Počátky horolezectví na Jetřichovicku (převzato z České silnice, autor: Karel Stein)

Objevování krás v okolí Jetřichovic začalo ve druhé polovině minulého století. Romantický duch doby si liboval v této malebně rozeklané krajině a zpřístupňování vyhlídek se stalo módou v šlechtických kruzích. Vypráví o tom Ferdinand Náhlík ve svém průvodci z roku 1864: "Nejhezčí partie Českého Švýcarska by asi byly dosud nenavštěvovány a nepřístupné a pro cest neznalého cizince by bylo velmi obtížné dostat se z lesních a skalních bludišť, nebýt vznešené štědrosti Jeho Jasnosti přírody-milovného pana knížete Ferdinanda Kinského, jenž dal velkými náklady všude zřídit - přičemž leckde dávali v sázku život i řemeslníci - mostky, tesaná schodiště, zábradlí a cesty". Tak byly mimo jiné zbudovány chatky na Vilemínině stěně (dnes jsou patrné již jen základy), Rudolfově kameni a v roce 1856 na Mariině skále (na obou posledně jmenovaných dosud stojí). V této době také obdržely vyhlídky svoje nynější jména a to podle příslušníků rodiny Kinských. Tak například Rudolfův kámen se dříve nazýval Vysoký kámen (Hoher Stein) a byl přejmenován až po návštěvě knížete Rudolfa Kinského v roce 1824.

V poslední čtvrtině minulého století se v jetřichovických skalách, podobně jako v okolí, výrazně projevila činnost Horského spolku pro České Švýcarsko (Gebirgsverein für die Böhmische Schweiz). Byl založen v roce 1878 v Děčíně a stal se prvním spolkem tohoto druhu v Čechách. Předsedou spolku byl zvolen neúnavný organizátor, ředitel děčínské měšťanské školy Robert Manzer (1839-1913). Postupně vznikaly sekce tohoto spolku, z nichž se jetřichovická ustanovila již v roce 1879. Na Manzerovu počest založili v roce 1904 východně nad Jetřichovicemi stezku a nazvali ji jeho jménem. Vede přes tzv. Manzerovu výšinu, pod níž se nachází horolezecká věž, která dodnes nese jeho jméno.

Za léta svého působení vykonal spolek neuvěřitelné množství práce pro zpřístupnění zdejších skal, jejíž výsledky dodnes využíváme. Ve skalní stěně u serpentin pod Kanapem (Pohovkou) (na trase Rudolfův kámen - rozcestí Pod pohovkou - Jetřichovice) je deska z bílého mramoru, která připomíná zásluhy předsedy jetřichovické sekce Horského spolku Rudolfa Jiřího Kesslera (+ 2.2.1884). Tento knížecí nadlesní nechal vybudovat v obtížném terénu serpentinovou cestu a i jinak se zasazoval o zpřístupnění skalní oblasti. Za své zásluhy byl jmenován čestným občanem Jetřichovic. V samotných Jetřichovicích provozoval horský spolek studentskou ubytovnu a poskytoval průvodcovskou službu.

Zatímco turistický ruch v Jetřichovických stěnách natrvalo zdomácněl, začalo horolezectví teprve dělat první nesmělé krůčky. Pískovcové lezení se svými etickými pravidly, které v podstatě platí dodnes, vzniklo v šedesátých letech minulého století v sousedním Sasku. K prvním výstupům na území naší republiky došlo až v roce 1888 právě nedaleko odtud v okolí Pravčické brány. První lezci si zpočátku vybírali samozřejmě jen nejatraktivnější věže a posléze se začalo lézt i v jiných oblastech a na skály nižší. Jako první věže u Jetřichovic byly slezeny Ottou Junglingem v roce 1909 Borůvčí kámen a Kamzičí kužel. V roce 1911 následovala Přední věž, Sagusova hlava, Kuželka a Poštolčí kužel. První světová válka znamenala veliké ztráty i v řadách horolezců. Po válce začínají horolezci lézt i v oblasti Na Tokání a v samotných Jetřichovicích rychle stoupá počet prvovýstupů. Dlouho se bojovalo o zlezení Kočičího kostela, zlezeného R. Mayerem a O. Rulkem v roce 1921. K nejznámnějším prvovýstupcům tu tehdy patřil Alfred Herrmann. V prvním zdejším horolezeckém průvodci R. Fehrmanna z roku 1923 se již uvádějí výstupy na Ferdinandovy věže, Kočičí kostel, vež Roberta Manzera, Poštolčí kužel, Koníka, Přední věž, Vilemínin kužel a ještě pár osamělých věží v širokém okolí. Po druhé světové válce a vyhnání německého obyvatelstva přebírají lezeckou iniciativu čeští lezci. Zprvu se přelézají cesty předchůdců, později dochází k výstupům na nových cestách a do té doby neobjevených věžích. V padesátých letech vznikl při varnsdorfské Velvětě z party gymnastů horolezecký oddíl, který se postupně rozrůstal a podnikal cesty nejen do jetřichovických skal. Také v Chřibské se utvořila parta dobrých lezců, jejichž činnost vrcholila v letech 1962 -1964. Jezdili sem pochopitelně i členové horolezeckých oddílů z Děčína, Rumburka, Liberce, Ústí nad Labem i odjinud.

Shora uvedená historie objevování našich skal je vlastně pouze nahodilý a kusý výběr faktů. Kouzlo Jetřichovických stěn si podmanilo několik generací výletníků, turistů, horolezců i trempů a pokud byli přístupni kouzlu naší krajiny, poznamenalo i jejich další životní cesty. I když je život postavil před jiné problémy, zůstala v nich alespoň kapka radosti, kterou zažili v našich skalách.

PRAVIDLA sportovního lezení na pískovcových skalách v Čechách

Horolezecký průvodce

(částečně převzato z Pískovcové skály v Čechách, díl II., Severní Čechy, autor: Vladimír Slouka a kolektiv, 1980 - upozornění: informace mohou být již zastaralé či neplatné.)

Jednotná pískovcová klasifikace (JPK)

Objektivní klasifikace všech cest není uskutečnitelná, protože každá cesta má specifické zvláštnosti. Hodnocení je subjektivní, musí však vycházet z těchto hledisek: 1. cestu hodnotíme podle nejtěžšího úseku-místa a 2. přihlížíme k četnosti těžkých míst a jejich délce. Je dovoleno klasifikaci úmyslně snížit či zvýšit o jeden stupeň v těchto případech: 1. krátkou cestu s jedním těžkým místem o stupeň níže, protože únava z lezení nepřichází v úvahu a 2. dlouhou cestu fyzicky namáhavou o stupeň výš, protože únavou z lezení se obtíže zvyšují. Cílem JPK je sjednotit klasifikaci v každé jednotlivé oblasti a pokud možno se sjednocení přiblížit při vzájemném porovnávání těchto oblastí.

Stupně obtížnosti

I. velmi snadné

Rukou se užívá k udržení rovnováhy.

II. snadné

Dostatečné množství stupů i chytů, v kterémkoliv místě lze cestu přerušit.

III. lehké

Cesty s dobrými stupy i chyty, náročné pro udržení rovnováhy.

IV. mírně těžké

Úseky s méně dobrými stupy a chyty, lezení spár a odšlapy.

V. dosti těžké

Lezení převislých úseků v málo členitém terénu, lezení na tření, jednodušší ruční a široké spáry.

VI. těžké

Lezení delších převislých úseků na malých stupech a chytech, delší úseky lezení na tření, obtížné stěnové a spárové lezení.

VIIa. velmi těžké

Další prodlužování obtížných úseků cesty, nutná bezvadná tělesná i duševní kondice, zkušenost, znalost a trénovanost.

VIIb. neobyčejně těžké

Stupňování předchozích podmínek.

VIIc. Krajně těžké

Dlouhé, nanejvýš obtížné úseky na hranici možnosti.

VIII. a výše bez slovní charakteristiky

Zpravidla lezitelné pouze pro lezce s intenzivním silovým a lezeckým tréninkem.

Obtížnost přeskoků

1. Lehký

Krátký přeskok (zpravidla pod 2 m) v úrovni nebo s malým výškovým rozdílem.

2. středně těžký

Delší skok (nad 2 m) popř. s menším výškovým rozdílem, dobré odraziště i doskočiště.

3. těžký

Riskantní skok (nad 2 m) se špatným odrazištěm nebo doskočištěm nebo velkým výškovým rozdílem.

4. krajně těžký

Stupňování předchozích podmínek, akrobatický výkon.

5. extrémně těžký

Hazardní výkon.

Obtížnost přeskoku se uvádí před obtížností výstupové cesty, např. 2/VI.

Pískařské názvosloví:

Věž

Volně stojící lezecký skalní objekt o minimální délce výstupové cesty (spojnice vrcholu a místa nástupu) 5 m a obtížnosti I.

Masív

Nelezecký vrchol.

Okrajová skála

Dostupná z terénu bez lezení (skála je na některé straně srostlá s terénem), lezeckým objektem bývá vyjímečně.

Předskalí

Skály pod věží něbo kolem věže dostupné buď lehkým lezením, nebo chodecky, bývá často místem nástupu.

Roh

Roh skály (ve smyslu domovního rohu) - nemá charakter hrany.

Kout

Kout utvořený dvěma stěnami skal (ve smyslu rohu pokoje).

Hrana

Linie, v níž se stýkají dvě skalní plochy.

Plotna

Tabulovitá nebo štítovitá plocha stěny, vždy hladká.

Lávka

Horizontální útvar široký asi tak, že umožňuje i sednutí.

Římsa

Tentýž útvar široky 5-20 cm.

Lišta

Stejný útvar, avšak v šíři do 5 cm.

Plošina

Plocha dovolující poměrně pohodlný a bezpečný postoj - zpravidla stanoviště.

Balkón

Plocha v úbočí věže umožňující poměrně pohodlný a bezpečný postoj několika lezců.

Kazatelna

Balkón vystupující ze stěny.

Spára, spárka, trhlina

Puklina ve skále umožňující postup, do spáry se vejde rameno, do trhliny jen dlaň nebo prsty.

Komín

Vertikální rozestoupení skal různé šíře, zpravidla minimálně pro tělo.

Soutěska

Širší rozestoupení nelezitelné komínově.

Okno

Dovoluje průlez věží, díra nedovoluje průlez.

Hodiny, hodinky

Sloupek podobný přesýpacím hodinám, spojující strop a spodní plochu skalního vhloubení (neroxity).

Žlab, žlábek, vhloubení

Větší nebo menší zářez do skály s oblými kraji a dnem.

Traverz

Postup lezce bočním směrem.

Sokolík

Postup lezce ručkováním ve spáře, v zářezu nebo po hraně za současného vzpírání nohama proti tahu rukou.

Stavění

Prodloužení výšky lezce stoupnutím na ramena spolulezce pro dosažení členitého povrchu nad nelezitelným úsekem, při součinnosti dvou osob "stavění", staví-li více osob "dvojité" nebo "trojité stavění".

Horolezecké oblasti v okolí Jetřichovic

(převzato z knihy Pískovcové skály v Čechách - horolezecký průvodce, Severní Čechy II., V. Slouka a kol., 1980

a doplněno: Lezecký průvodce - Jetřichovicko, HK Varnsdorf, 1997 a dále Horolezecký průvodce - Labské údolí a Bělá, Pavel Černý a kol., 2001)

LABSKÉ ÚDOLÍ

Správce oblasti: Jindřich Švihnos, U studánky 61, 407 22 Benešov n. Pl., tel: 0412 586470

Rozsáhlá skalní oblast Labské údolí zahrnuje věže na obou březích Labe mezi Děčínem a státní hranicí s Německem. Levý břeh Labe - v této části je 52 věží, mezi nimi i několik polomasívů s vysokými údolními stěnami. Nejvyšší a nejhezčí věže jsou v okolí Dolního Žlebu, ostatní věže nejsou příliš významné, jsou většinou ukryty v lese, a proto často vlhké.

Přístup k věžím je ze stanic ČD Prostř. Žleb, Čertova Voda a Dolní Žleb na trati Děčín-Dolní Žleb. Na věže č. 51 a 52 je přístup z městské čtvrti Jalůvčí, kam vede od hl. nádraží v Děčíně městská doprava. Možnost stanování je v blízkosti věže č. 34 - u rybníčku vzdáleného 250 m. Ve skalách je dostatek pramenů pitné vody. Pravý břeh Labe - lezecky mnohem hodnotnější a horolezci vyhledávanější, bývá p pokládán za nejvýznamnější oblast Labských pískovců. Věže, i když některé mají nízké náhorní stěny, se vyznačují vysokými údolními stěnami (až 80 m) s bohatým výběrem dlouhých a hodnotných cest. Pískovec je velmi pevný. Celá oblast je součástí CHKO Labské pískovce. Přístup k věžím je buď od Labe ze zastávek Podskalí, Dolní Žleb-převoz a Hřensko na lince ČSAD Děčín-Hřensko-Vysoká Lípa, nebo shora ze zastávek Bynovec a Labská Stráň na lince ČSAD Děčín-Labská Stráň. Možnost stanování a bivakování je v blízkosti Vojtěcha (věž č.42). Prameny pitné vody jsou pouze ve střední části údolí.

HŘENSKO

Významnou lezeckou oblast Hřensko, která se nachází v srdci Českosaského Švýcarska, rozdělujeme na dvě rozlehlé skupiny. Skupinu Soutěsky tvoří věže, rozptýlené v úbočích úchvatného kaňonu říčky Kamenice. Věže jsou z měkkého, místy lámavého pískovce (zákaz lezení za mokra) a nedosahují velkých výšek.

Tato skupina je přístupná jednak ze silnice Hřensko-Mezní Louka a odbočky do Mezné (zastávky ČSAD Hřensko-Soutěsky, Mezní Louka a Mezná), jednak ze silnice Růžová-Janov (zastávka ČSAD Janov-Na hájenkách). Skupinu Pravčická brána tvoří věže rozptýlené ve skalních hřebenech severně od silnice Hřensko- Mezní Louka (zastávky ČSAD Hřensko-Soutěsky, Hřensko-Pravčická brána a Mezní Louka). Také zde jsou věže z měkkého pískovce, na které je zakázáno lézt za mokra. Některé dosahují značných výšek a jejich přitažlivost znásobuje jedinečná přírodní scenérie. Vysoká návštěvnost soutěsek turisty a výletníky má negativní vliv na přírodní prostředí. Připomínáme povinnost horolezců respektovat návštěvní řád CHKO Labské pískovce, do které oblast spadá. V oblasti je naučná stezka, poskytující hlubší informace o přírodních zajímavostech. Táboření je možné na tábořišti u hotelu Mezní Louka. Mimo sezónu je obtížný přístup do soutěsek, které jsou v dolní části uzavřeny. Prameny pitné vody jsou v dolní části údolí Suché Bělé.

VYSOKÁ LÍPA

Mapy se zakreslenými skalami: Vysoká Lípa - sever, Vysoká Lípa - jih, okolí Malé Pravčické brány - detail

Správce oblasti: David Nehasil, Weberova 1530/6, Děčín 6, 405 02, tel.: 0412/539160

Věže v okolí Vysoké Lípy se nacházejí jednak v blízkosti romantického Loupežnického hradu a v opuštěných roklích SZ od lesní silnice vedoucí z Vysoké Lípy do bývalé osady Zadní Jetřichovice (Česká silnice), jednak v hluboké soutěsce říčky Kamenice v okolí bývalého Dolského mlýna. Oblast navazuje na Z na oblast Hřensko, na J na oblast Srbská Kamenice a na V na oblasti Jetřichovice a Tokáň. Nejvyšší stěny jsou ve skupině
Ferdinandových věží u Dolského mlýna. Nejhezčí, ale i nejnáročnější výstupy jsou na Saskou, Lužickou a Srbskou věž. N
ejnavštěvovanější je bezpochyby Loupežnický hrad.Věže jsou z měkkého pískovce a nedosahují velkých výšek. Nejvyšší stěny jsou ve skupině Ferdinandových věží u Dolského mlýna. Za mokra, pokud není skála dostatečně proschlá, je lezení zakázáno.

Východiskem je Vysoká Lípa (ČSAD), k Dolskému mlýnu je výhodný přístup z Kamenické Stráně (motorovými vozidly k myslivně, do Kamenické Stráně odbočkou ze silnice Růžová - Srbská Kamenice v Růžové) nebo z Jetřichovic, popř. i Srbské Kamenice. Oblast je součástí CHKO Labské pískovce. V soutěsce Kamenice SZ od Dolského mlýna je na jaře a v létě omezena lezecká činnost z důvodu hnízdění přísně chráněných druhů ptactva. Ve skalách nejsou zdroje nezávadné pitné vody. Telefon je dosažitelný v okolních osadách.

SRBSKÁ KAMENICE a VŠEMILY

Mapy se zakreslenými skalami: Srbská Kamenice a Všemily, Vřesová dolina u Bynovce, Nová Oleška

Správce oblasti: Pavel Henke, Srbská Kamenice 152, 407 15, okr. Děčín

Malá skalní oblast na okraji Českosaského Švýcarska zahrnuje věže a masívy v blízkém okolí obce Srbská Kamenice a osady Všemily J od Jetřichovic. Věže a masívy jsou v údolích V od silnice, tři věže stojí na pravém břehu Kamenice při vstupu do soutěsky. Mezi nejhezčí, ale i lezecky nejnáročnější vrcholy patří Trojhran, Sokolská věž a Měsíční kámen, kde nejlehčí cesty dosahují VI. až VII. stupně obtížnosti.

Většina věží byla slezena až po roce 1959. Věže, jen průměrných výšek, jsou z měkkého pískovce, takže za mokra a dokud skála není dostatečně proschlá, nelze v oblasti lézt. Oblast je málo vyhledávána, i když poskytuje pěkné výstupy v romantickém prostředí. Východiskem je Srbská Kamenice (zastávka ČSAD) a Všemily (zastávka ČSAD) na trase Děčín-Jetřichovice-Rynartice. Při pobytu je třeba dodržovat návštěvní řád CHKO Labské pískovce. Tábořit lze u koupaliště asi 1,5 km od Všemil proti proudu Chřibské Kamenice. Telefon je dosažitelný v Srbské Kamenici a ve Všemilech. Pitná voda je v Srbské Kamenici a Všemilech, ale také ve studánce na okraji lesa u cesty k Výroční věži.

JETŘICHOVICE

Mapy se zakreslenými skalami: Jetřichovice, Studený

Správce oblasti: Karel Hofmann, Husova 269, Varnsdorf 5, 407 47

Horolezecké cíle se převážně nalézají na S od obce Jetřichovice v údolích a srázech Jetřichovických skal. Do oblasti zahrnujeme i osamělé skály a skupinky skal v Pavlině údolí (údolí Chřibské Kamenice JZ od Jetřichovic) a nad osadou Studený. Sousedí na S s oblastí Tokáň, na Z s oblastí Vysoká Lípa a na JZ s oblastí Srbská Kamenice.

Většina věží dosahuje průměrných výšek. Mezi lezecky nejzajímavější věže patří Kočičí kostel, Malé a Velké Žluté cimbuří, Hraběnka, Hladká věž, Kužel Vilemíniny stěny a mnoho dalších. Pískovec je měkký, a proto je zde zakázáno lézt za mokra a po dešti, dokud skála není proschlá. Členitost pískovce umožňuje pestrý výběr cest. Lezení je přitažlivé zasazením věží v jedinečné přírodní scenérii. Kromě obvyklé lesní zvěře lze spatřit i černou zvěř, muflony a kamzíka horského. Oblast je součástí CHKO. Východiskem jsou Jetřichovice na tratích ČSAD Děčín-Jetřichovice- Rynartice (zastávka Jetřichovice-hostinec) a Česká Kamenice-Vysoká Lípa (zastávka Jetřichovice-ÚM). K některým věžím je výhodný přístup z Vysoké Lípy po České silnici (zastávka ČSAD Vysoká Lípa-hostinec), z Rynartic (ČSAD), od koupaliště (zastávka ČSAD Jetřichovice-koupaliště) a ze Studeného (ČSAD). U koupaliště je veřejné tábořiště, kam je možný i příjezd motorovými vozidly. Telefon v Jetřichovicích. Ve skalách není pitná voda. V dětské ozdravovně je možné vyhledat případnou první pomoc.

TOKÁŇ

Mapy se zakreslenými skalami: Tokáň, Bouldrová zahrádka

Správce oblasti: Sláva Hrkal st., Chřibská 217, okr. Děčín

Oblast leží S od Jetřichovických skal, na SZ je ukončena státní hranici, kterou tvoří potok Křinice, na Z navazuje za Českou silnicí, vedoucí z Vysoké Lípy do bývalé osady Zadní Jetřichovice, na oblast Vysoká Lípa a na S sousedí s oblastí Kyjovské údolí. Věže jsou rozptýleny ve skalních hřebenech a roklích rozsáhlého lesního komplexu V okraje Českého Švýcarska. Oblast tvoří rozsáhlé skalní bludiště s obtížnou orientací, kde je obvykle nutné věže hledat. Nevysoké věže jsou z měkkého pískovce (zákaz lezení za mokra).

Přirozeným východiskem je bývalý lovecký zámeček Na Tokání. Sem pěšky odbočkou ze silnice Dolní Chřibská - Doubice nebo značenými cestami z Jetřichovic (ČSAD) či Rynartic (ČSAD). Do Z části je výhodný přístup z České silnice (od zastávky ČSAD Vysoká Lípa - hostinec), k S části je možný přístup z Doubice (ČSAD) Doubickou cestou. Oblast je součástí CHKO Labské pískovce. Táboření a ubytování v oblasti není. Vzhledem k výskytu přísně chráněných živočichů je v jarním a letním období omezena lezecká činnost v pásmu asi l km podél Křinice. Telefon je v okolních obcích, v sezóně i Na Tokání.

KYJOVSKÉ ÚDOLÍ

Skalní věže nejsevernější oblasti Českosaského Švýcarska jsou rozptýleny v romantických roklích a hřebenech rozsáhlého komplexu, jehož páteří je Kyjovské údolí s říčkou Křinicí. Na J sousedí s oblastí Tokáň, komunikace mezi Kyjovem (ČSAD), Vlčí horou (ČSAD), Brtníky (ČD, ČSAD) a osadou Kopec ji ohraničují na V a n S. Tyto obce a osady jsou současně východisky do oblasti. Státní hranice vedoucí podél Bílého potoka a od jeho soutoku s Křinicí podél Křinice uzavírá oblast na Z.

Mimo měkký pískovec, tvořící většinu věží (zákaz lezení za mokra), nalezneme na SV i skály z velice pevného, tvrdého pískovce (Martinova věž, Plačtivé kameny). Věže nedosahují velkých výšek. Oblast je součástí CHKO Labské pískovce. V závěru Kyjovského údolí a v údolí Bílého potoka je omezena na jaře a v létě lezecká činnost (hnízdění přísně chráněného ptactva). Táboření není povoleno.Telefon je v okolních obcích, v sezóně i v bývalém loveckém zámečku Šternberk.

OCHRANA PŘÍRODY

V poslední době se množí stížnosti orgánů ochrany přírody na ČHS. Stížnosti se týkají převážně nedodržování dohodnutých pravidel chování v chráněných oblastech. Hrozí velmi reálné nebezpečí zákazu lezení některých lezeckých oblastí. Někde se tak už stalo! Pokusím se proto ve stručnosti znovu celý problém vysvětlit.

Většina lezeckých lokalit se nalézá v chráněných oblastech. Jejich kategorizace je následující:

  • chráněné krajinné oblasti (CHKO),
  • národní přírodní rezervace (NPR),
  • přírodní rezervace (PR),
  • národní přírodní památka (NPP),
  • přírodní památky (PP).
  • Veškerý pohyb v chráněných oblastech podléhá zákonu ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Lezení je ze zákona zakázané v oblastech se statutem "národní" - tedy v NP, NPR, NPP. Výjimku ze zákazů může v tomto případě povolit pouze Ministerstvo životního prostředí České republiky (MŽP ČR). V národních parcích MŽP ČR lezení nepovoluje (Šumava a Krkonoše). V NPR a NPP nám MŽP ČR vyšlo ve většině případů vstříc - samozřejmě pří dodržování stanovených zásad. Patří sem i Pravčická brána. V ostatních kategoriích chráněných území lezení sice není ze zákona přímo zakázané, ale pohyb zde upravují příslušné orgány ochrany přírody (referáty životního prostředí, správy CHKO, obecní úřady a Česká inspekce životního prostředí).

    V praxi to vypadá tak, že ČHS má s těmito orgány písemnou dohodu, ve které jsou stanoveny podmínky provozování lezení. V případě porušování těchto podmínek, a to je velmi důležité!, má příslušný orgán opět ze zákona (viz výše) možnost pohyb v lokalitě omezit či úplně zakázat. Výjimky i povolení platí vždy jen na určité období. Poté se stav vyhodnotí, následuje nová žádost a eventuelní prodloužení nebo upravením povolení. V nejhorším případě následuje zákaz. Mé zkušenost z nespočetných jednání: Časy se změnily a Ochrana přírody se nám snaží spíše vyjít vstříc a ve většině oblastí lezení povolila, nebo jen časově vymezila (např. kvůli hnízdění ptactva, reprodukce chráněných rostlin, vlhkosti pískovce atd.). Je třeba si znovu uvědomit, že tyto výjimky ze zákona a povolení k lezení mají pouze registrovaní horolezci ČHS, neboť ČHS za své členy o povolení na příslušných místech požádal a na základě správních řízení je obdržel. Možnost požádat o povolení výjimky ze zákona má i občan jako jednotlivec, ale musel by pro každou oblast zvlášť podstoupit výše zmíněné procedury - s velice nejistým výsledkem.

    Tím zde chci naznačit výhody organizovaných lezců v ČHS. Takže se nestyďte, a neberte to jako zbytečnou buzeraci, předložit kontrolnímu orgánu ochrany přírody svoji průkazku ČHS. Noste ji s sebou! Oproti neorganizovaným lezcům máte "výsostné" právo volného pohybu po vertikálách. Zas a znovu vás všechny nabádáme a prosíme o důsledné dodržování dohodnutých pravidel pohybu v chráněných oblastech. Někteří lezci si stále neuvědomují, nebo nechtějí uvědomit, následky svého nedisciplinovaného chování. Ve vlastním zájmu tyto lezce nabádejte a upozorňujte k adekvátnímu chování. Je to otázka bytí a nebytí nás všech! Řečeno jednoduše slovy klasika: "Moje svoboda začíná tam, kde tvoje končí." Situace je nanejvýše vážná! Stížnosti od ochrany přírody se neustále množí. Jako katastrofický precedens uvedu výsledek posledního jednání na Správě CHKO Moravského krasu: Lezení na Krkavčí skále bude s největší pravděpodobností zakázáno! Důvod ? Nedodržování časového omezení lezení, které zde bylo stanoveno kvůli vyhnízdění chráněných druhů ptactva. Nejenže v této době docházelo k neustálému rušení hnízdících párů, ale některý "sportovec" dokonce vyhodil hnízdo i s mláďaty vzácného a chráněného krkavce velkého!

    Petr Hejtmánek, předseda Komise ochrany přírody ČHS

    HOROLEZECTVÍ na území Národní parku ČESKÉ ŠVÝCARSKO

    17.července 2001 vstoupil v platnost návštěvní řád Národního parku České Švýcarsko, který upravuje i režim horolezectví na pískovcových skalách nacházejících se na území národního parku:

    1. Horolezectví je možno provozovat pouze na místech a v obdobích vyhrazených Správou NP uvedených níže. Horolezeckou činnost na území NP mohou provozovat pouze členové Českého horolezeckého svazu (ČHS), členských organizací U.I.A.A. (Union Internationale des Associations d'Alpinism) a adepti horolezeckého sportu (čekatelé), pokud se účastní výcviku pod vedením instruktora horolezectví. Jeden instruktor může provádět výcvik nejvýše sedmi čekatelů najednou.
    2. Horolezci a instruktoři horolezectví jsou povinni prokázat se na požádání oprávněným kontrolním orgánům platným členským průkazem ČHS, U.I.A.A. nebo instruktora horolezectví.
    3. Horolezci jsou povinni používat pro přístup k lezeckým objektům vyznačené přístupové cesty. Symboly značení přístupových cest jsou uvedeny v příloze č. 1 tohoto návštěvního řádu (viz níže).
    4. Horolezectví je provozováno na vlastní nebezpečí.
    5. Horolezectví je možno provozovat pouze při dodržování závazných "Pravidel sportovního lezení na pískovcových skalách v Čechách" vydaných ČHS dne 1. 3. 1988 a platných v novelizovaném znění ze dne 1. 7. 1998.
    6. Tvorba prvovýstupů je možná pouze na základě předchozího povolení Správy NP.
    7. Některé horolezecké objekty uvedené v příloze č. 2 tohoto návštěvního řádu (uvedené níže) mohou být z důvodů ochrany přírody Správou NP dočasně uzavřeny (v souladu s § 64 zákona č. 114/1992 Sb.). Tyto objekty budou Správou NP řádně označeny.
    8. Horolezci jsou povinni bezodkladně hlásit Správě NP zjištěná zahnízdění ptáků na lezeckých objektech v NP.

    Symboly pro vyznačení přístupových cest sloužících výhradně k provozování horolezecké činnosti:

    zakázaná cesta

    cesta vpravo / vlevo

    (černý kříž uprostřed bílého kruhu o průměru 80 mm bez okraje; rozměry kříže: délka 60 mm, šířka čáry 10 mm)

    (černý trojúhelník uprostřed bílého kruhu o průměru 80 mm bez okraje; rozměry trojúhelníku: svislá strana 40 mm, podélná strana 59 mm)

    Místa vyhrazená Správou NP pro horolezeckou činnost (NP zahrnuje oblasti Hřensko, Vysoká Lípa, Jetřichovice, Tokáň, Kyjovské údolí):

    a) Celoročně jsou pro horolezeckou činnost vyhrazeny následující věže a masivy (okrajové skály):

    Věže v I. zóně NP:

    Křížová věž, Malý Pravčický kužel, Stará Václavská stěna, Václavská věž, Velký Pravčický kužel.

    Masivy v II. zóně NP:

    Aladinova stěnka, Hacienda, Mravenčí stěna, Residence, Šaunštejn.

    Věže v II. zóně NP:

    Čmelák, Dětská věž, Divoká věž, Dubový kámen, Golem, Hezoun, Hladká věž, Hraběnka, Kámen mudrců, Klášterní jehla, Kostelík, Kostelní věž, Lampa, Malé Žluté cimbuří, Malý plačtivý kámen, Myslivecká věž, Okurka, Opuštěná věž, Osecká věž, Poštolčí kužel, Prófa, Přední věž, Punťa, Sagusova hlava, Rudolfova skříň, Rudolfův kámen, Slimák, Tetřeví vyhlídka, Velikonoční věž, Velké Žluté cimbuří, Velký plačtivý kámen, Věž Pavly, Věž Petra Rady, Věž Roberta Manzera, Voldříšek, Zvíře.

    b) V období od 1. 7. do 28. 2. jsou pro horolezectví vyhrazeny i následující věže a masivy (okrajové skály) s výstupovými cestami dokončenými před 1. 1. 2000.

    Masívy v I. zóně NP:

    Čínská zeď, Jeskyně českých bratří, Pravčická stěna.

    Věže v I. zóně NP:

    Alenčino zrcadlo, Ama Dablam, Babička, Bachyně, Barbucha, Bílinský kámen, Blesková jehla, Blok v jelením, Březová věžička, Bohatý mlynář, Bratrský oltář, Bratrská věž, Citadela, Claryho klobouk, Claryho věž, Černá paní, Černý kužel, Čertovo kvítko, Česneková jehla, Čilimník, Čtyřče, Davidův kámen, Dešťový kámen, Děti, Dlouhá stěna, Dolní hrádek, Dolská jehla, Drážďanský kužel, Drahokam, Druhá Ferdinandova věž, Hlava, Hlavička, Homole, Horská hlava, Horská Zvonička, Hraniční kámen (Soutěsky), Hrot Stříbrné stěny, Husitská věž, Jedový zub, Jehla Pravčického dolu, Jelení hlava, Jelení skok, Jizerská věž (Na Tokání), Klekánice, Kobylka, Křinický kostel, Křinický král, Koňský zub, Koráb, Krkonošská věž, Kruché cimbuří, Lemon, Letní kámen, Leydeho věž, Lovecká trubka, Májová věž, Malá věž Růžové zahrady, Malý tetřev, Matzseidelova stěna, Matzseidelova věž, Měšec, Měsíční stěna, Mřenka, Náhodná věž, Oddílová věž, Oltářík, Orlická věž, Pašerácká křižovatka, Petrova skála, Pevnost, Pidižvík, Příšera Soutěsky, Poradní skála, Pravčická jehla, Pravčický roh, Pstruh, Pytlácký kámen, Pytlák, Rodiče, Rozpolcený roh, Rybář, Saská věž, Skalní rodina, Smolař, Smrtka, Sněhová královna, Sokolí hrad, Soutěsková jehla, Soutěskový drak, Spálený hrad, Starosta, Stříbrná stěna, Stříbrný masiv, Stříbrný pohled, Stříbrný roh, Stříbrňák, Strážce mostků, Strážce přístavu, Strážce Pryskyřičného dolu, Strážce soutěsek, Strážce Stříbrné stěny, Strážce Vosího vrchu, Sýrový plátek, Šikmá věž, Špendlík, Tetřeví výspa, Tři stoly, Topograf, Trojnožka, Velká věž Růžové zahrady, Velký tetřev, Věž Bílého potoka, Věž Dlouhého dolu, Věž Gabrieliny stezky, Věž Křídelní stěny, Věž Mezního dolu, Věž Mostkového dolu, Věž Stříbrné stěny, Vlasatice, Vodník, Východní Soutěsková věž, Vysoký roh, Yetti, Západní Soutěsková věž, Závojnatka, Zelená jehla, Žabák, Želva (Pravčická brána),Želva (Na Tokání).

    Masivy v II. zóně:

    Buckingham, Černokněžník, Čertův kámen, Jarní věž, Mlýnské kolo, Oxford, Pavoučí hrad, Pavučinový hrad, Peřiňák, Pohovka, Rudolf, Verdon masiv, Waterloo, Zuzanka,Železná hlava.

    Věže v II. zóně NP:

    Baba, Bašta Růžové zahrady, Big Stone, Bivoj, Bludný kámen, Bonifác, Borový kámen, Borůvčí kámen, Brontosaurus, Brtnická stěna, Brtnická věž, Brtnický kámen, Brtnický kostel, Býk, Cipísek, Česká jehla, Čtvrtá Ferdinandova věž, Čtyřlístek, Deska na Kobylce, Deštníková věž, Diblík, Dietrichův kámen, Dětská skála, Divoká věž, Dvojitá věž (Kyjovské údolí), Dvojitá věž, Ferdinandova jehla, Ferdinandův roh, Francouzská věž, Giselina skála, Gorila, Hladová věž, Hradní jehla, Hraniční jehla, Hraniční kámen (Kyjovské údolí), Ježibaba, Jedlový roh, Jednorožec, Jehla v Mostkách, Jizerská věž, Jižní kříž, Kamzičí hrad, Kamzičí kužel, Kaplička, Kastelánka, Kniha, Křesadlo, Křinická branka, Kominíček, Koník, Korunková jehla, Kost, Kráva, Kronika, Krtek, Kužel Vilemíniny stěny, Kulišák, Kulíšek, Kuncova stěna, Kyjovský král, Lahvička, Lebka, Lesní duch, Lesní kaple, Listopadová věž, Loupežník (Vysoká Lípa), Loupežník (Kyjovské údolí), Lužická věž, Lucinka, Maják, Malý muž, Malý zbrojnoš, Mamut, Mamutí věž, Mariina věž, Kopretinová věž, Manželská věž, Martinova věž, Medvědice, Medvědí kámen, Medvědí zátiší, Meloun, Měsíční kámen, Mlynařík, Mlýnská věž, Mlýnský kámen, Nahodilá věž, Napoleon, Němý svědek, Nová věž (Jetřichovice), Nová věž (Kyjovské údolí), Obří hlava, Orlí věž, Ošemetná věž, Pachole (Kyjovské údolí), Pachole (Vysoká Lípa), Paleček, Paroh, Pašerák (Vysoká Lípa), Pašerák (Kyjovské údolí), Převislá věž, Postilion, Poslední Ferdinandova věž, Poustevna, První Ferdinandova věž, Pytel, Rákosník, Rohlík, Rosnička, Rozporová věž, Rybářská bašta, Rysí věž, Rytíř, Řádný občan, Říjnová jehla, Sakráček, Schovaný kužel, Skoba, Skylla, Slon, Soutěsková vyhlídka, Soví hnízdo, Spící ještěr, Společná věž, Srbská věž, Střílna, Stolička, Strážce Žabího rohu, Strážce Jehly, Strážce Klenotnice, Strážce Pětidomí, Strážce Temného dolu, Strážce údolí, Strážní věž, Svíčka, Šerchán, Šerif, Temný kámen, Tlustá paní, Tlustá teta, Třetí Ferdinandova věž, Tokáňská jehla, Tokáňská skříň, Tokáňská věž, Trojče, Tuláček, Tunelová věž, Tuplák, Tykadlo, Varta na Kobylce, Velbloudí věž, Velká medvědice, Velký muž, Věž Pryskyřičného dolu, Věž Tadeáše Haenkeho, Vlčí doupě, Vlk, Volská stěna, Volská věž, Volský kužel, Vosí věž, Vůl, Vyhlídka, Zadní kužel, Zámecká věž, Západní špička, Zátiší, Zelená věž, Zelenáč, Zelený Jindřich, Zelený roh, Zpustlý kastelán, Zuzanka (Jetřichovice), Zvon, Železná věž,Železné věže.

    Pravidla týkající se skal mimo Národní park ČESKÉ ŠVÝCARSKO:

    (oblasti Labské údolí, Srbská Kamenice a Všemily, Jetřichovice - pouze věže v Pavlinině údolí a za obcí Studený)

    CHKO LABSKÉ PÍSKOVCE - OMEZENÍ LEZENÍ

    Labské údolí
    správce oblasti: Jindřich Švihnos, U studánky 61, 407 22 Benešov n. Pl., tel: 0412 586470
    zákaz lezení v úseku Děčínská věž - Severní terasa (netýká se věže Cestář)

    Srbská Kamenice
    zákaz prvovýstupů na masivy.

    Jetřichovice
    zákaz prvovýstupů na masivy.

    Lezení na vodním ledu na celém území CHKO Labské pískovce je zakázáno.

    Srovnávací tabulky horolezeckých stupnic

    Tabulka z rotpunktu 1991:

    Lezecké styly

    AF; all free, Alles frei - všechno lezeno volně:

    lezec užívá k postupu jen přírodní útvary a zemskou přitažlivost překonává pouze vlastní silou. Jistící body (skoby, vklíněnce, smyčky apod.) může použít k odpočinku - v dalším postupu pak pokračuje z místa přerušení. Časté přerušování a odpočinky snižují sportovní hodnotu výstupu. Německý lezec Kurt Albert (*1954) začal ve skalách Franské Jury od roku 1976 označovat červenou tečkou na nástupu ty cesty, dříve technické, které přelezl volně a přitom plynule bez odpočinku. Zalíbilo se to i ostatním lezcům, a tak vzniklo označení stylu výstupu "rotpunkt" (doslova to znamená "červenobodově", tj. "ve smyslu červeného bodu").

    RP; redpointed, rotpunkt -červenobodově:

    styl volného lezení, při kterém je cesta překonána s využitím je terénem daných přirozených útvarů, jistící body se používají pouze k jištění, odpočinek je povolen jen na přirozených stanovištích (kde lezec může stát bez držení rukama, tzv. "no hand rest"). Výstup má být přelezen pokud možno bez pádu. Po pádu anebo neúspěšném pokusu lze začít nový pokus až z posledního no hand restu" a lezec musí stáhnout lano z jistících bodů. Styl RP má význam jen při přelézání nejtěžších cest. V mnohých oblastech, hlavně v jižní Francii (Verdon, Buoux), ale i v Austrálii a USA, se považuje za jediný platný a dokud se novou cestu nepodaří přelézt RP, není uznávána za vylezenou. Na nejtěžších cestách se toto zpravidla daří až po dlouhém nacvičování s jištěním shora (hangdogging), anebo po postupném přesedávání z jednoho jistícího obvodu do druhého (rehearsing), po předchozím osazení jistících bodů (preprotecting) anebo aspoň po předchozí prohlídce se slaněním (previewing, preinspecting). Nejhodnotnější je vylézt cestu ve stylu RP s jištěním zdola hned na první pokus. Tomu se pak říká "on sight".

    OS; on sight - na pohled:

    obecně to znamená přelezení cesty na první pohled, tedy bez všech předchozích nácviků s jištěním shora i zdola, bez předchozího zakládání jistících bodů a také bez pádu. S výjimkou Francie se považuje za nejvyšší stupeň sportovní hodnoty lezení s jištěním.

    RK; rot kreis, red circle - styl volného lezení ve smyslu červeného kruhu:

    k postupu se užívají jen terénem dané přirozené útvary, jistící body se používají jen k jištění, každou lanovou délku je žádoucí přelézt souvisle, ne po částech. Pády a neúspěšné pokusy se připouštějí, při dalších pokusech není třeba nad prvolezcem rušit jištění (jako při RP). Styl je méně sportovně hodnotný než RP. Jestliže prvolezec při tomto stylu opakovaně padá, říká se mu také "jo-jo" ("yoyoing").

    RC; red cross, rot kreuz - ve smyslu červeného kříže:

    je to vlastně lezení s jištěním shora, označované též anglickým názvem "top-rope". Cestu je žádoucí přelézt souvisle, bez vyvěšování do lana. U nás se tento způsob považuje za sportovně bezvýznamný s funkcí pouze tréninkovou.

    PP; pink point, pink pointed - ve smyslu růžového bodu:

    původně styl volného lezení odpovídající RP, ale s použitím jen takového jištění, jaké na cestě použil prvovýstupce, případně s použitím jen starých, fixních jistících bodů, bez přidávání vlastního jištění. Souvisí s hnutím na ochranu přírody "Think pink" (růžové myšlení). Nyní PP znamená přelezení ve stylu RP, ale po předchozím vybavení cesty jistícími body a vztahu k "růžovému myšlení" se vytratil.

    GP; "Zelený bod"; green point:

    v základní formě znamená jakékoli volné lezení bez užití magnézia, tedy s "čistýma rukama" a není rozhodující zda-li RP nebo RK. V další fázi znamená úplné vyloučení jakýchkoli pomůcek, které zanechávají stopy na skále, tedy třeba i boty s přilnavou podrážkou. Je přijímán pouze některými lezci nebo skupinami. Ve spojení s OS představuje výkon o nejvyšší sportovní hodnotě.

    Základní vybavení

    Lezecké boty Jsou to speciální boty, vyrobené z pevného ale pružného materiálu, jejichž podrážka vyniká drsností materiálu a velikou přilnavostí ke skále. Boty si lezec většinou kupuje o 1 až 2 čísla menší, aby při obutí došlo k co největšímu a nejcitlivějšímu kontaktu se skálou. Cena lezeckých bot se pohybuje od 900 do 3000 Kč.

    Horolezecké lano Slouží k jištění lezců na skalách. Vyrábí se z umělých vláken a vyniká vysokou nosností a pevností. Cena: 2500 - 5000 Kč.
    Sedací a prsní úvaz Používají se na zajištění bezpečnosti při lezení, kdy na něm je uvázáno jistící lano, které nás spojuje s jističem. Cena: 1000 - 2000 Kč.
    Karabiny, expresky a slaňovací osma Tyto pomůcky slouží k zajištění cest a k jištění spolulezce. Vynikají pevností a odolností. Jejich cena: 200 - 1500 Kč za kus.

    Doporučená literatura:

    Pískovcové skály v Čechách: horolezecký průvodce, díl II., Severní Čechy - Slouka a kol., Olympia Praha, 1980

    Labské údolí - Pravý břeh, kolektiv, Děčín, Hudy, 1991

    Labské pískovce - Novák Jiří, Alpy - vydavatelství horské literatury 1993

    Lezecký průvodce - Jetřichovicko, HK Varnsdorf, 1997

    Rozsah: Srbská Kamenice, Všemily, Jetřichovice, Vysoká Lípa, Tokáň (výběr)

    + DODATKY

    Rozsah: Brtníky, Kyjovské údolí

    Labské údolí - Rostislav Štefánek a kol., (1998)

    Rozsah: oba břehy Labe za Děčínem k hranici

    Horolezecký průvodce - Labské údolí a Bělá - Pavel Černý a kol., Hudy sport, 2001

    Doporučené linky:

    Český horolezecký svaz - stránky organizace sdružující horolezce v ČR

    Český hydrometeorologický ústav - předpovědi počasí

    www.vrcholky.cz - on-line horolezecký průvodce labských pískovců

    mujweb.cz/sport/pruvodce - stránky, kde si můžete stáhnout průvodce některých lezeckých oblastí v okolí Jetřichovic (6 MB k stahování, mapky, nákresy lezeckých cest...).

    HOROLEZECKÉ OBLASTI S POPISY SKAL

    ZPĚT NA HLAVNÍ STRANU

    (c) Pech - 2000, optimalizováno pro MS IE 5.0 + rozlišení 1024 x 768.