Předválečné opevnění ČSR na Jetřichovicku

Linie Labe (Hřensko) - Lužické Hory

Výtok Labe z Čech u Hřenska představoval pevnou oporu levého křídla obrany severních Čech a současně i nejzápadnější bod čáry Odra-Labe tvořící jakousi páteř celé čs. obrany. Přírodní překážky na hranicích byly proto průběžně zesilovány opevněním. Souvislejší linie LO, místy i v několika sledech, probíhající zde v těsné blízkosti hranic, chránily bok postavení na Labi a přehrazovaly všechny vstupy do Čech ze severu. Velká pozornost se přitom věnovala výstupům ze šluknovského a frýdlantského výběžku. Oba výběžky byly ale z obrany vypuštěny, aby opevněná linie mohla být účinněji a racionálněji vedena po hřebenech, které je od Čech oddělují.

V lesnatém, na komunikace velmi chudém a přírodními překážkami dobře chráněném příhraničním terénu severních Čech dosáhla bojová hodnota v roce 1938 již postavených linií LO značné síly. Začínají u Hřenska a s prolukami ve zcela neschůdném terénu prostém komunikací vedou podél říčky Kamenice většinou v jediném sledu až do prostoru severně od obce Srbská Kamenice. Odtud je linie LO místy posílena dalším sledem, přetíná silnici Srbská Kamenice-Jetřichovice, jižně od obce Všemily vytváří mohutnější uzávěr a vede pak po čáře Borek (321 m) - Studenec (736 m) prostorem severně od kóty Široký (611 m) na vrch Hřebec (642 m), odtud po jižních svazích kopce Malá Tisová (595 m) na Velkou Tisovou (692 m), přetíná jižně od Jedlové železniční tratě do České Kamenice. Celá linie pokračuje dále až na Vápenný vrch (790 m) v severozápadní části Ještědského pohoří, kde se na ni napojuje pravé křídlo rozestavěné druhé linie opevnění na čáře Mělník-Dubá-Mimoň-Hamr-Vápenný Vrch.

Celá linie je přehledně vyznačena v turistické mapě Českosaské Švýcarsko (Děčínsko a Šluknovsko), vydané Klubem českých turistů (dotisk 1998), měřítko 1:50000.

 

Opevnění v oblasti Hřensko - Studenec

Úsek Hřensko

Bunkr v údolí Suché Kamenice.

První bunkr je umístěn severně od Labské Stráně. Přesně proti němu na protějším břehu prochází hranice mezi ČR a Německem. Linie bunkrů pokračuje k severu podél lesní stezky vedoucí z Labské Stráně do údolí Suché Kamenice (celkem 3 pevnůstky), v samotném údolíčku jsou 2 pevnůstky. Linie pokračuje dále na sever ke kótě 500 m jižně od Hřenska (celkem 6), zde se stačí prudce vpravo, aby byla ukončena u silnice Hřensko-Janov (5 bunkrů). Na stejné silnice o 100 m dále k Janovu, zahrazuje cestu ještě druhý sled 2 pevnůstek. Celý tento maličký úsek vytváří tvar pravostranné kosy (1,5 km od jihu ke kótě nad Hřenskem a 1 km od kóty k silnici z Hřenska do Janova). Celkem je v tomto prostoru 11+7 pevnůstek. Prvních 11 hlídá údolí Labe (silnici Hřensko-Děčín + řeka Labe), druhých 7 střeží a zahrazují silnici Hřensko-Janov (2 sledy).

V dalším úseku (soutěstky řeky Kamenice) nebyly bunkry umísťovány, jelikož samotné soutěsky vytváří nepřekročitelnou překážku.

 

Úsek Dolský mlýn-Srbská Kamenice

Linie pevnůstek LO opět začíná u Dolského mlýnu. První pevnůstka - střeží přístup od Vysoké Lípy a blokuje přístup k osadě Kamenická Stráň a další pevnůstka střeží přístup od Jetřichovic a taktéž blokuje přístup ke Kamenické Stráni. Půjdeme-li od Královského smrku po modré značce (na jih) k Srbské Kamenici narazíme po 500 m na další pevnůstky, které střeží právě tuto cestu (2 bunkry) a po dalších 500 m další pevnůstka. Když začne cesta klesat do Srbské Kamenice narazíme na začínající hustý pás pevnůstek, které zde vytvářejí neprostupnou zátku u silnice z Jetřichovic do Srbské Kamenice. Celé údolíčko, kde se stékají řeky Kamenice a Chřibská Kamenice je totiž přehrazeno bunkry, umístěnými ve 2 sledech (nalevo od cesty Srbská Kamenice-Všemily 8 pevnůstek a napravo od cesty 10 pevnůstek, které ještě navíc zahrazují přístup lesní cestou od Všemil do Srbské Kamenice a částečně i přístup na Českou Kamenici. Pokud bychom šli po modré značce ze Srbské Kamenice do České Kamenice narazíme právě na několik bunkrů 2.sledu. Přesně 1 km od zastávky autobusu, odkud vychází modrá značka na Českou Kamenici, přijdeme k úpatí vrchu Borovina na jehož severním úbočí jsou 3 pevnůstky a jedna za nimi kryjící je z jihu (vytvářejí plochý kosočtverec). I tyto 4 bunkry bychom mohli ještě zařadit ke skupině bránících cestu ze Všemil do Srbské Kamenice. Celkem tedy v tomto úseku nalezneme 27 bunkrů.

Úsek Srbská Kamenice - Studenec

Bunkr na poli u kóty 426 poblíž obce Lipnice - pohled k východu, vzadu kóta 426 - Kamzičívrch.

400 m na východ od vrchu Borovina začíná hustá a nepřetržitá linie bunkrů bránící všechny přístupy ze severu směrem na Českou Kamenici (lesní soutěsky...), která ústí až mezi obcemi Studený a Lipnice. Na úseku vedoucím severovýchodním směrem od vrchu Borovina ke kótě 334 m nad Pavlininým údolím dlouhém 2 km nalezneme 10 pevnůstek mezi vrchem Borovina a Borek, a 5 mezi Borkem (přes Vlčí rokli) a kótou 334 m. Odtud vede kostrbatá linie 15 pevnůstek, kopírujících hřeben nad Chřibskou Kamenicí a potokem Studený, která končí u silnice mezi Lipnicí a Studeným. Na druhé straně silnice jsou ještě další 2 bunkry, které spolu s posledními bunkry linie nad Studeným potokem chrání silnici od Chřibské přes Studený do Kunratic a České Kamenice. Poslední 3 bunkry jsou ještě asi 500 m od zmiňované silnice ve svahu mezi Studeným a vrchem Studenec. Celkem v této části tedy nalezneme 35 pevnůstek LO. Tato část linie připomíná čtvrtoblouk chránící Českou Kamenici od SZ - SV.

 

Další z bunkrů v oblasti Srbská Kamenice-Studenec (konkrétně bunkry nad Pavlininým údolím v letech 1982-1984)

 

Úsek Lužické hory

Celá linie opět pokračuje z bodu asi 500 m SZ od Širokého kopce a 1 km západně od kóty 502 (kóta 502 se nachází na silnici 500 m severně od rozcestí Křížový Buk). Jak bylo uvedeno výše pokračuje přes vrchy Hřebec, Malou Tisovou a Velkou Tisovou, železniční stanici Jedlová, Jelení kameny, Stožec dále k východu (většinou ve 2 sledech).

 

Muzeum předválečného opevnění

Návštěvníci se seznámí se spoustou informací o budování zdejších opevnění (bunkrů), jejich vybavení, organizaci, prohlédnou si ukázky výzbroje čsl. armády. Je zde umístěna i expozice historie Srbské Kamenice.

Srbská Kamenice č.p. 46, 407 15, okr. Děčín

telefon 0412/55 51 29 - vedoucí: pí. Šejvlová

Miroslav Svirák

 

Stalo se v roce 1938

(převzato z České silnice, autor: dle vyprávění otce zaznamenal Antonín Foret z Varnsdorfu)

Jeden z klasických řopíků z obranné linie předválečného Čsl. opevnění. Mezi bunkry byly průseky, dnes zarostlé, zájemci se mohou vydat po jejich linii.

V létě osudného roku 1938 bylo i v Jetřichovicích cítit zvláštní napětí. V zahradních restauracích a na turistických cestách bylo daleké méně turistů a návštěvníků než obvykle. Několik desítek českých obyvatel, většinou státních zaměstnanců, muselo snášet stále větší nevraživost až otevřené nepřátelství ze strany německých spoluobčanů, se kterými ještě nedávno dobře vycházeli. Do té doby, než se začal ozývat řev vůdce "nového Německa" a projevy jistého učitele tělocviku (Henleina), který v Litoměřicích již v roce 1937 ohlašoval "hodinu osvobození sudetských Němců", naši Němci, jak se jim za předválečné republiky říkalo, neměli vážnější důvody ke stížnostem. Stát poctivě plnil Saint-Germanskou smlouvu o národnostních menšinách z roku 1919. Ani v Jetřichovicích nikdo nenutil Němce mluvit česky. Obecnou školu měli v místě, do měšťanky dojížděli do Č. Kamenice. Německé reálné gymnázium bylo v Děčíně a ve Varnsdorfu. Jako jediná menšina na světě měla i svoje vysoké školy - 1 univerzitu a 2 techniky. Přesto se ze sudetské otázky měl stát mezinárodní problém. Když lord Runciman ukončil svoje jednání a cesty po republice (navštívil i rodinu Kinských na Tokáni) bylo zřejmé, že jeho mise nebyla úspěšná. Teror Němců vůči českému obyvatelstvu se stupňoval a Hitler otevřeně žádal připojení českého pohraničí k Říši.

V pátek 23.září 1938 ve 22.00 nařídil prezident republiky Dr. Eduard Beneš mobilizaci čsl. branné moci. Do neděle 25. září nastoupilo do zbraně celkem 1,25 miliónu mužů. Byla obsazena již vybudovaná pohraniční opevnění. V našem regionu sehrála důležitou úlohu při obraně státní hranice a přilehlého vnitrozemí do hloubky asi 10 km jednotka Stráže Obrany Státu (SOS) z Jetřichovic. Její operační prostor sahal od závěru České silnice v Zadních Jetřichovicích, tehdy romantickém letovisku s hotely a penziony na říčce Křínici, až po Černou bránu. Velitelem jednotky byl recipient Finanční stráže Antonín Foret (1904-1979), zástupce velitele oddělení FS v Jetřichovicích (sídlilo v č.p. 114), který do této funkce nastoupil po předčasně a náhle zemřelém B. Forstovi. Jednotku SOS tvořili příslušníci FS, četnictva a po mobilizaci povolaní záložníci - převážně skláři z Kamenického Šenova. Výzbroj měli kvalitní, tak jako ostatně celá naše armáda. Vedle Nickelovy pistole ČZ ráže 9 mm, měli čsl. opakovací pušky vzor 24 s nově zavedenou ráží 7,92 mm a především proslulé lehké kulomety Bren vzor 26 - výrobek brněnské Zbrojovky. Bedny s municí a zásoby vejčitých ručních granátů představovaly slušnou palebnou sílu. Stanoviště, které někteří muži obývali několik měsíců už od květnové mobilizace, byla v blízkosti dnešní, zeleně značené, turistické cesty ze Zadních Jetřichovic na Panenskou Jedli - jedno v těsné blízkosti České silnice nad hájovnou, druhé asi 1500 m východně od Jankova kopce pod kótou 385 m. Jednoduché sruby byly postaveny ve skále, do níž byly vytesány nápisy VĚRNOU STRÁŽ VLASTI MÁŠ, ČSR a letopočet 1938. K prvnímu střetnutí se zfanatizovanými ordnery, zřejmě z nedalekého Hinterhermsdorfu, došlo den po mobilizaci v sobotu 24. září ráno. Nacisté zničili výbuchem hraniční závoru na České silnici a s několika vozidly pronikli na naše území. Podporoval je kulomet ve skalách na německé straně. Přestřelka trvala od 6.50 do 10.00. Na naší straně byli 3 těžce zranění (průstřely kolena a plic) a podle svědectví účastníků i značně poškozené fasády a střechy budov. Útočníci ale dál na naše území nepronikli. Odhodlaný odpor proti větším i menším útokům pokračoval v našem pohraničí celý další týden. Lidé, připraveni snášet ty největší útrapy obětovaných vojáků prvního sledu, byli náhle rozkazem odvoláni. 1. Října 1938 ve 2 hodiny po půlnoci, začala německá armáda bez boje obsazovat naše území. Den předtím se na tom dohodli tehdejší mocní v bavorském Mnichově...

Strastiplný a ponižující ústup jetřichovické jednotky SOS skončil až 3. října 1938 v obcích mezi Liběchovem a Mělníkem, kde se jich ujali čeští obyvatelé. Tam byl teprve čas myslet na své nejbližší a na majetek, který zanechali v uloupeném pohraničí. V obcích kolem Mělníka mnozí také po násilném vyhnání nalezili svůj druhý domov.

 

Betonový les

(převzato z Průboje - 29.5.1982, autor: Jindřich Marek, kráceno)

Výstavba linie opevnění v Českém Švýcarsku a Lužických horách započala teprve v polovině roku 1937, ale v plánech sborového velitelství již bylo zakresleno v 24-kilometrovém úseku mezi Jetřichovicemi a Novou Hutí 157 objektů "vzor 37" (113 mělo být v 1.linii a 44 objektů mělo na nejohroženějších místech vytvářet 2.linii). Stavba pásma lehkého opevnění si vyžádala vytvoření nové vojenské jednotky, jelikož stávající 42.pěší pluk měl prakticky sám bránit 82 km dlouhý úsek hlavního obranného pásma (HOP) - 13-kilometrový úsek na řece Bílině, linii Labe od Ústí až téměř k Hřensku a úsek od Jetřichovic až po Cvikov, kde začínal již obranný úsek litoměřického 2.pěšího pluku. Proto je 22.února 1938 na základě výnosu MNO č.j.14 (Taj.I) 1.oddělení 38 a rozkazu vel. 3.divize č.j.3543 (Taj.X) 1.oddělení u 42.pěšího pluku zřízen pro speciální úkoly strážní prapor XXII. Jeho velitelem se stává major pěchoty Jan Žižka (padne 8.května 1945 na pražských barikádách).

Strážní prapor XXII nebyl však jen strážní jednotkou, ale měl také tvořit jádro budoucího bojového útvaru, který měl v případě války 157 plánovaných pevnůstek v lesích Lužických hor bránit. Hlavními uzly obrany měly být úseky na Křížovém buku a Nové Huti, kde se útočníkovi otvírala další cesta do českého vnitrozemí.

Za chladných a sychravých dní i nocí nastupovali vojáci do služby na stanovištích u Srbské Kamenice, Studeného, Křížového buku, Jedlové, Nové Huti a na mnoha dalších místech. V mlze i dešti střežili své úseky před slídivými zraky henleinovců, od nichž mohli čekat jen to nejhorší. Již 22.března byl např. napaden strážný u Srbské Kamenice. Přepad se naštěstí obešel bez následků, ale pátrání po pachatelích bylo bezvýsledné. Mnohem dramatičtější chvíle měli však ještě přijít...

12.září pod vlivem Hitlerova rozhlasového projevu na sjezdu NSDAP v Norimberku vypukl henleinovský puč, který vážně ohrozil i pásma lehkých a těžkých opevnění v pohraničí. Proto již následujíc den vyhlásil hlavní štáb čsl. armády heslo "Domobrana", které mimo jiné znamenalo i povolání 72600 mužů pro posílení osádek lehkých opevnění.

Lehký kulomet ZB-26, pozdější oblíbená zbraň druhé světové války, známá též pod označením Bren.

Proto vyhlášení všeobecné mobilizace čsl. armády v noci 23.září zastihlo jednotky v úseku strážního praporu XXII prakticky již připravené. Majorovi Žižkovi toho dne podléhala vedle jeho čtyř rot i 11.rota rumburského praporu (který se 22.září přesunul za linie opevnění a v České Lípě zaujal stanoviště plukovní zálohy) a posilové prostředky, které se skládaly z minometné čety (2 minomety ráže 8 cm), kanónové čety (4 protitankové kanóny ráže 37 mm), improvizovaného obrněného vlaku s těžkými kulomety a 8cm dělem na zastávce v Jedlové, zákopnické čety 42.pěšího pluku v Chřibské, jedné čety 33.dělostřelecké baterie (1 dělo ráže 8 cm) a pohotovostního oddílu v Chřibské (1 četa pěchoty na autech a 3 lehké tanky vz. 35). V linii opevnění potom stálo připraveno již 23.září 1716 mužů s 20 těžkými a 297 lehkými kulomety. Do úseku posilové 11.roty u Srbské Kamenice je 28.září přijíždí osobně zkontrolovat a povzbudit sám velitel Hraniční oblasti 33 (HO 33) generál František Melichar. Bernard (krycí jméno strážního praporu XXII) byl připraven...

Ve čtvrtek 29.září 1938 dosahuje jednotka nejvyšších počtů. Se stejnými posilovými prostředky jako před týdnem teď stojí připraveno k boji na čtyřiadvacetikilometrovém úseku 2243 mužů s 20 těžkými a 320 lehkými kulomety. Lesy Českého Švýcarska a Lužických hor a kobky jejich betonových "řopíků" tak v sobě skryly malý pluk. Následující den však přinesl tragické rozuzlení dlouhých týdnů napětí a pohotovosti - zprávu o mnichovském diktátu...

Zprvu tento den probíhal "v klidu", nepočítáme-li s "obvyklými" přestřelkami polních stráží SOS s henleinovci v předpolí linie. Největší konflikt vypukl v ranních hodinách až na samé hraniční čáře v Zadních Jetřichovicích. Šestičlenná hlídka SOS zde na čsl. území narazila na množství německých vojáků a příslušníků SA a SS, oslavujících v místním hostinci zřejmě již zprávy z Mnichova. Došlo k divoké přestřelce, ve které měli nacisté, podporovaní z německé strany čtyřmi těžkými kulomety, několik mrtvých a raněných. Z hlídky SOS byl zraněn jen vojín Ladislav Škaloud. Zatímco bojující polní stráže ještě nic netušily, v pásmu opevnění zdrcení vojáci již odpoledne vyslechli zprávu o mnichovském diktátu. Nikdo jí nechtěl věřit ! V 18.15 hodin ji však potvrzuje i rozkaz velitele Hraniční oblasti 33. Ráno 1.října potom přijde z velitelství rozkaz k přípravě evakuace. Bezmocní vojáci hořce prožívají těžké chvíle své potupy. Na tyto okamžiky vzpomíná např. příslušník SOS, dozorce finanční stráže František Frýda, takto: "Stěží mohu vylíčit náladu, která vládla v pevnůstkách po kapitulaci. Staří záložáci zuřili nebo bez ostychu plakali. Rozhněvaní vojáci zapálili při ústupu dřevěné obložení stěn, bunkry uvnitř hořely. Mlhou prosakoval pach dýmu. Vojáci, obtěžkaní vyfasovanými náboji pomalu odcházeli z hořících pevnůstek a proklínali ty, kdo zavinili naši porážku..."

 

Další vojenské události ze září 1938 v oblasti Jetřichovicka

(zdroj: Září 1938, Miloslav John)

12.září

V noci došla četná hlášení o henleinovských výtržnostech a provokacích provázených střetnutím s československými orgány. Nejvýznamnější akce proběhly mj. i v České Kamenici. Československá policie na mnoha místech nedokázala situaci zvládnout.

14.září

Asi 2000 henleinovců provokovalo v Krásné Lípě, ale k zásahu československých orgánů nedošlo.

20.září

Početné skupiny dobře ozbrojených Freikorps (FS) obsadily během dopoledne mj. i stanice Rumburk, Chřibská, Rybniště a mezilehlé zastávky na trati.

22.září

V 7.25 byla hlášena přestřelka s FS u Zadní Doubice mezi členy S.O.S. a říšskoněmeckou Grenzwache. Bojové stanoviště družstva bylo předtím v 5.45 v blízkosti Doubice napadeno asi 70 členy FS. Družstvo S.O.S. s 2 zraněnými ustoupilo a zanechalo 1 těžce zraněného vojáka na místě. Během rána nastoupilo družstvo S.O.S. do protiútoku, dobylo zpět původní pozici, osvobodilo raněného a své postavení udrželo až do příchodu posily, která postoupila až ke státní hranici a opětovala palbu německých pohraničníků.

23.září

V 3.00 vydalo operační oddělení čs. hlavního štábu rozkaz k akci proti šluknovskému výběžku. V 7.40 nařídil velitel II.arm.sboru a velitel HP-XIII vyčlenit k zásahu z hraniční oblasti HO-33 část pěšího pluku 42 a z HO-34 I.prapor pěšího pluku 47 jako zálohu. Po předchozím průzkumu pozorovacím letounem Š-328 zahájila čs. armáda v 6.00 postup do šluknovského výběžku před HOP (hlavní obranné postavení). Od Křížového Buku na sever postupoval prapor III/42 naložený na nákladních autech. Na okraji lesa před Chřibskou pěchota sesedla, rozvinula se do rojnic a s překvapením zaútočila na pozice FS, místy zesílené uniformovanými členy říšskoněmeckých SA a SS. V 8.00 byla Chřibská i s okolím od nacistických bojůvek vyčištěna. V 8.45 zaútočila čs. motorizovaná pěchota na Krásnou Lípu, podporovaná palbou improvizovaného obrněného vlaku IOV-33, jehož postup dočasně zastavila až zničená trať. Mezitím I.prapor pěšího pluku 47 podporovaný 3 tanky LT-35 vyrazil po státní silnici od Nové Huti směrem na Varnsdorf... V 17.00 byla ve Varnsdorfu osvobozena část zajatců z řad SOS. K večeru byl na Varnsdorfsku úplný klid, všude byla odstraněna nacistická výzdoba a obnovena činnost čs. státních úřadů. Při akci bylo ukořistěno velké množství zbraní včetně říšskoněmecké vysílačky, zajata řada členů FS a zatčeno několik henleinovských prominentů, kterým se nezdařilo proklouznout čs. liniemi do Německa. Během noci se jednotky čs. armády v důsledku vyhlášené mobilizace urychleně vrátily za HOP a ponechaly v jeho předpolí jen družstva SOS.

24.září

Železniční pluh čs. armády provádějící destrukci kolejiště u Krásné Lípy byl přepaden několika skupinami FS. Současně byla napadena i roznětová hlídka u mostu na východ od Chřibské, která most dle vydaných instrukcí vyhodila do povětří, čímž ale odřízla destrukčnímu pluhu cestu do zázemí a přerušila dopravu na trati na 3 dny. Po nouzové opravě mostu vyjel znovu na trať obrněný vlak IOV, který vymanil pluh z henleinovského obklíčení a doprovodil jej do zázemí.

25.září

Doprava na trati Děčín-Varnsdorf zastavena pro zničení kolejiště destrukčním pluhem v minulých dnech a pro demolici několika mostů. Několik stanic mezi Chřibskou a Varnsdorfem bylo po odsunu čs. armády ze šluknovského výběžku znovu obsazeno henleinovskými povstalci, kteří se objevili i na stanici Benešov n.Ploučnicí a v České Kamenici. Nezabránili však vůbec průjezdu improvizovaného obrněného vlaku a vyšli z úkrytů dlouho po jeho odjezdu.

26.září

Podle zřejmě dodatečného hlášení na velitelství II.sboru provedla rota pěšího pluku 42 podporovaná 2 lehkými tanky LT-35 a 3 obrněnými auty OA vz.30 výpad do Krásné Lípy, aby odvezla raněné z henleinovci ovládané nemocnice a podpořila dokončení evakuace. Do města proniklo celkem 6 nákladních aut s pěchotou. Příjezdy do města blokovala obrněná vozidla. Při návratu k HOP došlo k prudké přestřelce s dotírajícími FS, která stála čs. motorizovanou pěchotu 3 raněné. Ztráty henleinovců, které musely být vzhledem k nasazeným čs. silám značné, nebyly zjištěny.

ZPĚT NA HLAVNÍ STRANU

(c) Pech - 2000, optimalizováno pro MS IE 5.0 + rozlišení 1024 x 768.